Jenže to jsou plány. Zda jsou reálné, netuší ani sami politici, kteří je schválili, původně tajná analýza pro trojku největších věřitelů tvrdí, že nepříliš. Neshodnou se ani evropští komentátoři. Někteří vidí v půjčce prodlužování agonie, jiní naději.
Die Presse
Budoucnost Řecka je mimo eurozónu
Po měsících vyjednávání a prodlužování lhůt existuje shoda na novém balíčku pro Řecko. V Bruselu, Berlíně a Paříži zavládla radost nad „bezpříkladnou solidaritou evropských partnerů“, jak to popisuje Olli Rehn.
Dluhová krize vyřešena?
Nikoli. Na strukturálních problémech Řecka se nic nezměnilo. Za pár měsíců možná začne další kolo vyjednávání o „novém“ balíčku. Řecko má dva hlavní problémy: za prvé vydává příliš mnoho peněz v poměru k síle ekonomiky. Podpořeni nízkými úroky ze státních dluhopisů po zavedení eura se Řekové v uplynulých letech pokusili zvednout infrastrukturu a sociální systém na středoevropskou úroveň. K tomu však zemi chyběla potřebná ekonomická výkonnost. Druhý bod mizerie spočívá v tom, že oslabené Řecko v uplynulých letech dále ztrácelo konkurenceschopnost.
Produktivita klesla nejen v průmyslu, i potraviny v řeckých supermarketech už pocházejí z Německa či Dánska, kde je umějí vyrobit levněji. Škrty ve výdajích jsou neoddiskutovatelné, jinak se zadlužení rozjede nanovo. Země ale potřebuje též stimul k vyšší konkurenceschopnosti. A tím je výstup z eura.
Pak by mohlo devalvovat drachmu a snížit ceny na úroveň Turecka. Byla by to šance na nový začátek místo potácení se od balíčku k balíčku.
Agentura Fitch Řecku nevěří:
Handelsblatt
Řecko zaslouží respekt a pomoc
Evropské státy poskytnou Řecku ještě jeden úvěr – 130 miliard eur do roku 2014. Jestli to bude stačit, je ve hvězdách, protože nikdo netuší, zda bude v roce 2014 Řecko schopné opět financovat svůj provoz z půjček na trzích. Z dnešní perspektivy to zní takřka neuvěřitelně. Německo i další státy se musejí připravit na to, že část prostředků z úvěru budou nuceni v budoucnu odepsat. Jeví se to nejen jako ekonomicky realistické, ale i jako morálně ospravedlnitelné. Ačkoli budoucnost Řecka zůstává nejistá, je nalezené řešení dobrou zprávou pro eurozónu. Politicky je správné, protože ukazuje, že evropské státy zůstávají v krizi při sobě.
To je důležitý signál světu.
Správné je i ekonomicky, protože státní bankrot Řecka by velmi zásadně otřásl důvěrou investorů v eurozónu jako celek s velmi negativními následky pro Portugalsko, Španělsko, Irsko a v posledku i pro Německo. Řecko má nyní před sebou složitou cestu.
Instituce v zemi poražené na hlavu je třeba postavit zpátky na nohy a nově vybudovat. Propady příjmů u všech vrstev obyvatel jsou enormní. Za tyto oběti Řekové zaslouží hlavně respekt, a ne moudrá kázání od věčných všeználků z Německa či odjinud.
Financial Times
Záchrana Řecka je pořád nedodělek
Úterní rozhodnutí lídrů eurozóny zachází v úsilí odvrátit ekonomické vykrvácení Řecka dále než předchozí pokusy, ale není řešením, které by nepotřebovalo další revizi.
I v tom nejlepším případě vyřeší dohoda pouze část řecké tragédie: nenasytné veřejné finance. Musejí být zkroceny, jinak stáhnou celou ekonomiku ke dnu. Toto nebezpečí nebylo zažehnáno, alespoň se tak ovšem nestane příští měsíc během nekontrolovaného bankrotu, což by mělo nepředvídatelné následky pro Evropu. I když se Aténám bude dařit snižovat dluhovou zátěž dle plánu, Řecko bude muset najít cestu z relativní chudoby, do níž zabředlo. Vyšlo najevo, že Řecko a další státy zasažené krizí za evropským jádrem prosperity zaostávají mnohem více, než se předpokládalo. Aktuální nejisté prostředí je navíc velmi nepříznivé pro provádění nutných strukturálních reforem.
Nová dohoda selhává ještě v jednom detailu. Fakt, že daňové příjmy Atén pokrývají jejich výdaje před přičtením nákladů na splácení úvěrů, eurozóně dovolil nasměrovat úvěr na obsluhu dluhu místo do státního rozpočtu. Zřízení zvláštního účtu pro tento účel je chytré, stejně jako závazek Atén učinit z dluhové služby ústavní prioritu. Ovšem 130miliardová tranše nemusí stačit ani na pokrytí dluhové služby.
SME
Sněte s námi
Druhý řecký záchranný balík, který v úterý nad ránem upekli v Bruselu, je průlomový tím, že politici našli řešení, jemuž už nevěří dokonce ani oni sami. Sto třicet miliard eur pro Atény za brutálních podmínek, které se nedají splnit, je jen úlitbou strachu z neřízeného bankrotu. Nákup času ve víře, že budoucnost sama najde východisko, problematizuje „jen“ to, že odklad ani o milimetr neumenšuje riziko kolapsu Řecka a jeho důsledků. Nepotřebujeme ani „přísně důvěrnou“ zprávu o udržitelnosti dluhu, aby bylo zřejmé, že program, který počítá s růstem řeckého HDP v roce 2014, psaly vroucí tužby, nikoli realita. Sněte s námi, vyzývá euroskupina.
To nebude lehké už při pohledu na takové domácí úkoly, jako je harmonogram privatizačních příjmů. Anebo plánování daňových výnosů ve státě, kde systém měl dosud víc výjimek než plátců. Nad mimořeckými přesahy, třeba zda soukromí věřitelé akceptují odpis dluhu přes 70 procent, se také rozprostírají chmury. Ty může rozptýlit výměna dluhopisů, ale nová podmínka Aténám, že musí dát do ústavy článek, který upřednostní splácení dluhu před jinými veřejnými výdaji, zakládá permanentní hrozbu revoluce. To, že se přestává už i předstírat, že Řecko je suverénní stát a ne protektorát trojky, může mít bouřlivou dohru v dubnových volbách.
