Popularita bondů české vlády prožívá jednu z nejslabších chvilek za poslední dekádu a postoj investorů se obrací o 180 stupňů. Ještě letos v lednu se o Babišovy směnky prali ostří hoši z různých adres na Wall Street a přepláceli se, kdo za možnost vlastnit český dluh zaplatí více.
Zadlužit se tehdy pro stát znamenalo přilepšit si do rozpočtu nějakou tou miliardou. Z obvykle vážné a náročné disciplíny řízení státního financování se stala bezstarostná kratochvíle a stroj na peníze v jednom. Tomu je konec.
Propříště totiž jaksi už nebude, kdo by vládní dluh kupoval. Příběh o zázračném posílení koruny, který přespolní spekulanty v lednu tak lákal, už nefunguje. A tradiční domácí konzumenti českých dluhů z řad penzijních fondů, bank a pojišťoven tuší, že bez poptávky zvenčí je český dluhopis pastí na peníze.
A tak až si půjde příští vláda znovu půjčit, bude se nejspíš muset na úrocích setsakra praštit přes kapsu.
