Jan Stuchlík: Limity limitů

Státní zámek Jezeří, Horní Jiřetín

Státní zámek Jezeří, Horní Jiřetín Zdroj: Martin Pinkas, Euro

Letos v říjnu na strojírenském veletrhu převzal spolumajitel Severní energetické Jan Dienstl cenu za Počin roku za přínos pro rozvoj průmyslu a regionů. Dienstl, jehož firmě patří dosluhující hnědouhelný lom ČSA a elektrárna Chvaletice, při té příležitosti řekl něco jako, že teď se v české energetice začnou dít věci. Prý si máme chvíli počkat. Vypadá to, že chvíle už uplynula.

Premiér Jiří Rusnok, který ještě v létě tvrdil, že jeho vláda o prolomení limitů těžby hnědého uhlí nebude rozhodovat, protože nemá politický mandát, otočil. Včera ke zrušení limitů vyzvali vládu i horničtí odboráři. Hlavně aby se to prý stihlo dřív, než do Strakovky nakráčí „neodborníci“.

Těžko říct, jestli to vše je součást Dienstlova plánu. Je pochopitelné, že jako podnikatel potřebuje co nejdřív vědět, jestli má shánět desítky miliard na další těžbu, nebo plánovat útlum. Návrh surovinové politiky počítá s tím, že konečné slovo řekne vláda na konci roku 2016. Až se bude vědět, jestli zabrala opatření k šetření uhlím. Jenže ta se zatím skoro nerozjela. Takže za tři roky nebude co hodnotit a limity se nejspíš zahrají do autu. Pořád je tady ale ještě jedna důležitá otázka. Kdo bude další miliony tun hnědého uhlí potřebovat? Elektřinu z poloviny dodá jádro.

Potřeby tepláren přidusí zateplování domů. A pokud projdou nyní v EU zvažované přísné emisní limity, nové elektrárny či teplárny na uhlí stejně nikdo stavět nebude. Mimoděk se tak vtírají pochyby, jestli ta říjnová cena nebyla trochu předčasná.