Komentář Martina Lobotky: Britská cesta ke kapitulaci | E15.cz

KoronaHelpdesk E15

Jak ekonomicky přežít koronavir

Více k tématu

Komentář Martina Lobotky: Britská cesta ke kapitulaci

Martin Lobotka

Martin Lobotka

Británie minulý týden po více než čtyřech desetiletích opustila EU. Je to skutečně tečka za skoro čtyřletým řízením, které začalo referendem v červnu 2016? Čeká nás nová, klidnější epocha vztahů mezi rozvedenými partnery?

Kdepak. Největší drama teprve přijde. A pokud byla jednání mezi Bruselem a Londýnem o odchodu ostrá a nepříjemná, ta, která nás čekají, budou ještě vyhrocenější. Nepůjde o nic menšího než o nastavení vztahů po konci přechodného období, tedy po konci letošního roku.

V jednáních o odchodu sice šlo i o peníze, primárně však o Severní Irsko. Ve skutečnosti se bojovalo o symbol. Asi jako v „pomlčkové válce“ v ČSFR. A protože se běžných lidí v Británii situace na Irském ostrově moc nedotýká a na Severním Irsku jim zase tolik nezáleží, kapitulace Borise Johnsona (přijetí celní hranice v Irském moři) byla v podstatě očekávatelná. Jakkoli se nerodila lehce.

Johnson před jednáním s Evropskou unií „ukazuje svaly“. Dohoda však vyžaduje kompromisy

Teď však půjde o obchod, živobytí a peníze obyčejných Britů. A vyhlídky na smír rozhodně nejsou růžové. Konzervativci, což je k neuvěření, nadále malují obraz velké Velké Británie, k jejímž nohám padne evropská sedmadvacítka s dohodou o volném obchodu umožňující Británii si na prahu unie v poklidu budovat „Singapur na Temži“. Premiér Johnson a jeho ministři se opájejí možností dohody po vzoru Kanady, která se rodila hodně dlouhá léta, nebo Austrálie – na celní vyjednávání položku po položce přitom není ani náhodou čas.

Boris Johnson se chová jako exmanžel cítící potřebu ponižovat po rozvodu svou exmanželku. Od první minuty porozvodového soužití unii vyhrožuje celními kontrolami či nedodržováním politické deklarace, ke které se, jak mu připomněl hlavní vyjednávač EU Michel Barnier, přihlásil před pár měsíci.

Brexit přehledně: Dvoje předčasné volby, dva ministerští předsedové a dva odklady

Realita však nakonec jako vždy zvítězí. A jednání skončí stejně jako jednání o odchodu: kapitulací Británie.

V první polovině roku bude Johnson řinčet zbraněmi a hrozit odchodem bez dohody, s blížícím se koncem roku, nad propastí s nápisem „pravidla Světové obchodní organizace“ však zjistí, jak jsou ve vyjednávání rozdány karty. A navzdory svým kategorickým slovům a navzdory tomu, že podle dohody tak může učinit jen do léta, nakonec požádá o prodloužení přechodného období.

A v některém z následujících roků se uzavře dohoda, ve které se Británie zaváže v podstatě ke všemu, co od ní požaduje EU. Tedy ke sladění pracovní legislativy, regulí kolem životního prostředí či státní pomoci, ke zpřístupnění svých výsostných vod.

Na konci ledna 2020 nic neskončilo. Přesně naopak. Brexit jen zvolna začíná.

Autor je hlavní analytik společnosti Conseq

Británie se probudila do nové éry. Každodenní život se nezměnil

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!