Téměř se železnou pravidelností se ve veřejném prostoru objevuje debata o smysluplnosti víceletých gymnázií a jejich přínosu k budoucí prosperitě země. Naposledy se téma oživilo s koncem školního roku a nástupem nového ministra školství Vladimíra Balaše. Nedlouho předtím zase s výsledky státních maturit. Proč víceletá gymnázia vlastně v našem vzdělávacím systému jsou? A v čem jsou nenahraditelná?
Právě víceletá gymnázia mnozí viní ze zvětšování sociálních rozdílů mezi dětmi a z intelektuálního oslabení vyšších ročníků základních škol, které kvůli každoročnímu odchodu tisíců dětí na gymnázia údajně zůstávají bez pozitivních vzorů. Česká ekonomika si tak do budoucna podle mnohých zadělává na problém, když vyčleňuje úzkou skupinu dětí z celku a nevytváří prostor pro dostatečnou sociální mobilitu.
Co dělat po nepovedených přijímačkách na střední školu?
Hlavním omylem v pravidelných debatách je začínat analýzu uprostřed českého vzdělávacího systému, a ne od jeho kořenů. Na víceletá gymnázia totiž řada dětí přichází už z výběrových základních škol, jelikož v Česku nefunguje princip spádovosti, a tak postupně došlo k vytvoření elitních základních škol. Ty se ale tvoří i v rámci přirozené spádovosti, například v satelitních obcích u Prahy, kde žije nadprůměrný počet vysokopříjmových rodin. Některé děti na tyto elitní základní školy přicházejí už z výběrových mateřských škol.
Důsledek problému, ne jeho příčina
V této souvislosti je také nutné zmínit celou paralelní větev soukromého předškolního a základního školství, které z celku vyčleňuje děti jen na základě kapitálu jejich rodin. Víceletá gymnázia, která mají v Česku bohatou tradici už z doby před únorem 1948, jsou jen malým střípkem v mnohem širším problému, který trápí české školství. Tím je především slabá úroveň průměrného základního školství, z něhož mají děti i jejich motivovaní rodiče tendenci utíkat. Víceletá gymnázia v dnešní podobě jsou tedy spíš důsledkem tohoto problému než jeho příčinou.
Velmi často se v debatách jako důkaz nulového přínosu víceletých gymnázií zmiňuje výzkum CLoSE z roku 2017. Jeho výsledky mnozí interpretují tak, že mezi studenty na konci nižšího stupně víceletých gymnázií a žáky 9. ročníku základních škol nejsou významnější rozdíly v přidané hodnotě, kterou si děti z jednotlivých typů vzdělávacích ústavů odnesly. Z pět let starého výzkumu vyplývá, že tomu tk skutečně bylo v matematice a v cizích jazycích.
Ovšem tento výzkum zároveň ukázal jasný rozdíl v posunu čtenářské gramotnosti právě u studentů víceletých gymnázií oproti žáků základních škol. A výzkum už vůbec nezkoumal všeobecné znalosti dětí, přičemž právě všeobecné vzdělání je hlavní devízou a důvodem existence gymnázií. Současným trendem v Evropě je právě posilování všeobecného vzdělávání na úkor toho odborného i vzhledem k tomu, že velký počet profesí, jež existují dnes, může za 30 let z trhu práce zmizet nebo zásadně ubývat.
Opakovaný výzkum CLoSE z letošního roku pak ukázal podobný přínos víceletých gymnázií a vyšších ročníků základních škol v češtině a čtení, naopak v matematice a v „kompetencích k učení“, tedy v získávání, analyzování, organizaci a porozumění novým znalostem, prokázal vyšší přínos víceletých gymnázií.
Rodiče chtěji platit
Pokud bychom zrušili víceletá gymnázia, nijak nezabráníme motivovaným rodičům, aby dále investovali do vzdělání svých potomků, ať už na soukromých školách, nebo ve zvláštních kurzech. Vždycky bude existovat skupina rodičů, kterým záleží na tom, aby jejich děti získaly to nejlepší vzdělání, a tito rodiče budou ochotni za to i zaplatit. To v kapitalismu, jehož cílem není majetkově srovnaná společnost, nikdy nezměníme. A je to dobře, protože je to přirozené.
Už vůbec současnou situaci nezměníme zrušením víceletých gymnázií. Právě naopak, jejich zrušením se ještě více omezí šance nadaných dětí z chudých rodin na kvalitní všeobecné vzdělání. Dnes mají až tři šance, kdy se na gymnázia dostat: v páté, sedmé i v deváté třídě. A právě děti ze znevýhodněných rodin přitom více šancí potřebují. Jejich rodiče zpravidla nemají tolik peněz na přípravné kurzy k přijímacím zkouškám, které v této době do značné míry o úspěchu potomků rozhodují.
Ideálním řešením, jak zkvalitnit druhý stupeň základních škol, omezit sociální rozdíly mezi dětmi a zároveň ponechat již kvalitní víceletá gymnázia, je soustředit oba tyto druhy vzdělání do stejných nebo sousedících budov. V mnoha menších městech to tak funguje už dnes. V Praze a v dalších velkých krajských městech si naopak gymnázia zachovávají svou výjimečnost a často i pocit falešného elitářství díky samostatným budovám. A to je škoda.
