Pascal Lamy: Musíme zastavit vakcínový apartheid | E15.cz

Musíme zastavit vakcínový apartheid, říká bývalý šéf Světové obchodní organizace Pascal Lamy

Lukáš Vojáček

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Vstoupit do diskuze
0

Osm let vedl Světovou obchodní organizaci (WTO), byl evropským komisařem pro obchod a v hospodářských otázkách radil i francouzskému premiérovi. Pascal Lamy se ve středu zúčastnil jako řečník letošního Prague European Summitu. „Evropská ekonomika se nezahojí, dokud velká část světové populace zůstane nenaočkovaná proti koronaviru,“ uvádí Lamy v rozhovoru, který v rámci konání summitu poskytl deníku E15.

Loni uplynulo čtvrtstoletí od založení WTO. Vy jste byl jejím spoluzakladatelem a nejdéle sloužícím výkonným ředitelem. Když se na tuto organizaci podíváte dnes, plní cíle, které byly stanoveny v roce 1995?     

Z celkového pohledu ano. WTO plní svůj nejdůležitější cíl a tím je snižování obchodních bariér. Důkazem může být skutečnost, že objem mezinárodního obchodu za posledních 26 let vzrostl. WTO samozřejmě není jediným důvodem, proč překážky mizejí, ale určitě patří k hlavním silám, které k tomu přispívají. Neznamená to však, že by její práce byla hotová, protože obchodní bariéry se neustále mění a objevují se nové. Například to, čemu já říkám „preventismus“. Je potřeba, aby se WTO těmto změnám přizpůsobila a to se v tuto chvíli děje možná až příliš pomalu. 

Co si vlastně můžeme představit pod pojmem preventismus. Jak se liší od protekcionismu? 

Když stát aplikuje protekcionismus, tak chrání domácí výrobce a ekonomiku před zahraniční konkurencí. Naproti tomu preventismus znamená, že vláda chrání své občany čili spotřebitele před nějakým vnějším rizikem. Jedná se tedy o dvě různé věci s jinými politickými záměry, které nicméně mohou mít v některých případech stejné následky. Protože každá země si nastavuje jiný druh prevence, exportéři se tomu musejí přizpůsobit a to je nákladné. No a extra náklady jsou překážkou mezinárodního obchodu.                

Dá se proti těmto novým překážkám bojovat?

Jediný způsob, jak tento trend zastavit, je harmonizovat různé úrovně prevence. To může být provedeno pouze shora a nikoliv zespodu. Protože z legitimních důvodů otevírání obchodu přes snižování úrovní prevence nebude fungovat. Klíčem je tedy harmonizace a vytváření mezinárodních fór, kde tato opatření mohou být diskutována. Jedním z takových problémů, který se teď řeší na evropské úrovni, je CBAM (zavedení uhlíkového cla na hranicích EU – pozn. red.), jež právě navrhla Evropská komise. To je zrovna dobrý příklad preventismu, a nikoliv protekcionismu.   

Jakým způsobem se může evropská ekonomika co nejrychleji zotavit ze současné koronakrize? 

První věc, kterou je potřeba udělat, je zastavit nynější „vakcínový apartheid“. Evropská ekonomika se zcela nezahojí, dokud velká část světa zůstane nenaočkovaná proti koronaviru. V současné době zhruba čtvrtina globální populace obdržela první dávku vakcíny a jen polovina z tohoto množství obě dávky. To je strašně málo. Dokud zejména rozvojové země neproočkují své obyvatelstvo, jejich hospodářství bude slabé. A ekonomika Evropské unie, která je částečně závislá na exportu na světové trhy, bude rovněž slabší. 

Vypořádat se s vakcínovým apartheidem tudíž není pouze záležitostí zdravotnictví nebo morálky, ale také významným ekonomickým problémem. V tento okamžik je to opravdu naléhavé, protože pokud očkování rozvojového světa zabere další tři nebo čtyři roky, bude to mít těžký dopad na globální hospodářský růst.

Je něco dalšího, co lze udělat tady v Evropě? 

Jako další krok bychom měli co nejrychleji využít podpůrný balíček Evropské unie ve výši 750 miliard eur na oživení a proměnu evropského hospodářství. Je to velká spousta peněz, a pokud budou efektivně investovány, mohou připravit unijní státy na globální strategii, což je zezelenání, dekarbonizace a digitalizace ekonomiky. Ozelenění a digitalizace by měly být naše dvě ústřední priority pro nadcházející dekádu.    

Během probíhající pandemie musí svět také řešit bezprecedentní problémy, jako je například globální nedostatek čipů. Jak je možné, že Evropská unie nebyla na tuto hrozbu připravena? A poučila se z ní? 

Pokaždé když dojde k hlubokému ekonomickému propadu, po kterém následuje prudké oživení, budou se trhy potýkat s nedostatky. Ať už jsou to suroviny, kvalifikované pracovní síly, energetické zdroje nebo jako v tomto případě čipy. Nedostatek čipů byl způsoben dvěma faktory.

Tím prvním je, že koronakrize mohutně urychlila proces digitalizace, což vedlo k obrovské poptávce po elektronickém vybavení. Výrobci komponentů pochopitelně preferují odběratele, u nichž si mohou účtovat vyšší marži. To je důvod, proč raději prodají své zboží Applu nebo Microsoftu, a ne Mercedesu či Renaultu. Pokud se budeme bavit přímo o evropských automobilkách, ty udělaly chybu, že při plánování své výroby nepočítaly s rychlostí ekonomického zotavení.            

Druhý faktor je, že na území Evropské unie máme velmi omezenou kapacitu pro produkci čipů. Evropa si ovšem tento problém již uvědomila a do budoucna chce být méně závislá na vnějších zdrojích. Brusel momentálně jedná s hlavními výrobci komponentů o výstavbě nových továren na čipy na evropské půdě.  

Jste velkým zastáncem globalizace. Neobáváte se, že koronakrize sbližování světa zpomalila? Budou se muset podnikatelé v budoucnu přeorientovat na kratší dodavatelské řetězce?

Odmítám deglobalizaci. Nebyla by to dobrá věc a nevěřím, že někdy nastane. K čemu v současné době dochází, a není tomu zdaleka poprvé, je, že proces globalizace se proměňuje. Ano, v některých případech se obchodníci přeorientují na kratší dodavatelské řetězce, zejména tam, kde pandemie odhalila jejich křehkost. Avšak v některých jiných odvětvích se naopak prodlouží. Například v telemedicíně. Pokud za dvacet let budeme místo k lékaři, který má kliniku za rohem, navštěvovat doktora na obrazovce monitoru, který ve skutečnosti sídlí dva tisíce kilometrů od nás, jedná se o delší dodavatelský řetězec. 

Celkově myslím, že globalizace bude v následujících letech probíhat možná pomaleji než v uplynulé dekádě, určitě však bude pokračovat.     

Nedávno jste v jednom interview řekl, že postpandemický svět bude horší než ten před pandemií. Stojíte si za tím?

Bohužel stále tomu věřím. Mezinárodní vztahy v sociální, politické i v hospodářské oblasti byly koronakrizí poškozeny. Postpandemický svět bude daleko více roztříštěný. Země budou více rozdělené stejně jako komunity uvnitř států. Mimochodem v tuto chvíli stále ještě nejsme v postpandemickém světě, koronavirus je pořád mezi námi. 

Je možné tomu nějak zabránit?

Mezinárodním dialogem. První příležitost bude v listopadu na Pařížském mírovém fóru. Letošní ročník je nazvaný „Mind the gaps“ („Pozor na rozdíly“ – pozn. red.). Na tomto setkání se budeme mimo jiné zabývat obrovskou nerovností v distribuci vakcín, kterou jsem zmiňoval dříve. Musíme mít na paměti, že problémy se zhorší, když je nevyřešíme včas. 

Když už se bavíme o vyhrocených mezinárodních vztazích, jaký je váš názor na brexitovou obchodní dohodu? Bylo pro Británii výhodné vystoupit z Evropské unie za sjednaných podmínek? 

Brexit je tragédie, která skončí negativními důsledky jak pro Británii, tak pro Evropskou unii. Evropská unie je ovšem „ohromné zvíře“, takže škody pro ni budou omezené, protože se rozdělí mezi 500 milionů obyvatel. Zatímco na britské straně ponese následky jen 65 milionů obyvatel. Celkově je to ztracená operace, která je špatná pro všechny. Nevidím zkrátka na brexitu absolutně nic pozitivního. 

Evropská unie ovšem také není bezchybná. Někteří kritici Bruselu říkají, že by bylo pro vzájemné vztahy lepší, kdyby se sedmadvacítka snažila být pouze obchodní unií, a nikoliv politickou.

S tím zásadně nesouhlasím. Integrace ekonomiky včetně otevírání přeshraničního obchodu není možná, pokud se státy nesbližují také politicky. Zejména v době, kdy se ekonomika diverzifikuje. Dám vám příklad. V minulosti lidé obchodovali jen se zbožím, jako jsou ponožky, kola nebo auta. Tedy s věcmi, které jsou ideologicky neutrální. Jenže dnes se většina obchodů digitalizuje a přeměňuje na data. A problémy, jako je ochrana dat, ukládání dat, sdílení dat a tak dále, jsou komplikovanější. Část společnosti věří, že data by měla být veřejně přístupná. Jiní s tím nesouhlasí a požadují ještě přísnější ochranu. Záleží to na aspektech, jako je kultura, náboženství či historie. Všichni Evropané mají podobné kolektivní preference, kterých si cení. A to je politika.      

Největšími politickými a ekonomickými velmocemi světa jsou momentálně Čína a Spojené státy. Zdá se, že Evropa hraje ve světě čím dál tím marginálnější roli. Bude tento trend podle vás pokračovat?

Částečně ano. Populace a ekonomiky zejména některých asijských států skutečně za uplynulá desetiletí rapidně vzrostly. Americko-čínská rivalita tu s námi zůstane příštích padesát let. Takže relativní význam Evropy na této planetě bude klesat. Je to dáno našimi demografickými vyhlídkami. Na druhé straně jakou roli bude Evropa hrát, záleží především na samotných Evropanech. Zda se dokážou v následujících letech dostatečně sjednotit, a to zejména v obchodních otázkách. Mimochodem mezinárodní obchod je nadále oblastí, kde je vliv Evropy na svět pořád nejvýraznější. Poučení na závěr? Pokud chceme zůstat silní, musíme se neustále více spojovat.  

Pascal Lamy (74)

  • Francouzský politik a podnikatel.
  • Vystudoval ekonomii na prestižní vysoké škole Sciences Po v Paříži.
  • Od roku 1969 je členem Socialistické strany. 
  • V osmdesátých letech byl hospodářským poradcem francouzského premiéra Pierra Mauroye.
  • Později působil také v Evropské komisi a v letech 1999 až 2004 byl eurokomisařem pro obchod. 
  • Stál u zrodu Světové obchodní organizace (WTO) a mezi roky 2005 a 2013 ji vedl jako výkonný ředitel. Tuto funkci zastával nejdéle ze všech dosavadních šéfů WTO. 
  • Aktuálně je prezidentem Pařížského mírového fóra a čestným předsedou francouzského think-tanku Notre Europe (Naše Evropa).

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video