Na platformě Grason, která propojuje zájemce o jednotlivé pracovní směny s podniky převážně z gastronomie, přibylo letos v porovnání s předcovidovým rokem dvojnásobně uživatelů. Ochota lidí pracovat je totiž podle spoluzakladatele a šéfa Grasonu Karla Maříka enormní. Přesto podle něj za pár let budou v gatronomii chybět tisíce lidí. S tímto problémem by mohla pomoci i jeho aplikace, se kterou plánuje vstoupit i na německý pracovní trh už koncem roku.
Restauratéři si od covidu stěžují na nedostatek zaměstnanců. Je to pro vás příležitost, nebo i vám chybějí lidé se zájmem o směny?
Pro nás to taková rána není, protože dáváme lidem svobodu výběru nejen v tom, kdy a kde budou pracovat, ale i za kolik budou pracovat. To mnoho restauratérů neumí. Sami si do nabídky na jednotlivé směny zadávají, za kolik půjdou pracovat a je na manažerovi, jestli bude akceptovat lacinějšího, juniornějšího člověka, nebo bude chtít seniornějšího.
Zároveň učíme restauratéry přemýšlet efektivně, aby poptávali lidi na dobu, kdy sami nejvíce trží. Ročně nás využije přes 500 unikátních restaurací. Jsou tu ale i staré školy, které chtějí pouze lidi na plný úvazek.
Jak funguje aplikace Grason? Aplikace Grason byla původně navržená pro „sdílení“ zaměstnanců v gastronomii. Později se rozšířila například i do logistiky. Hlavní byznys startupu, asi devadesát procent směn, přesto stále tvoří gastronomie. Podniky vytvoří nabídku směny v aplikaci a kdokoli se na ni může přihlásit. Aplikace je tak určená pro každého. Celková obsazenost směn je podle jejího spoluzakladatele Karla Maříka asi 83 procent, třetina všech směn je potom vytvořena na poslední chvíli. |
Když jsem koukala na inzeráty na další týden, často v nich mzda není uvedená. Vnímáte, že by v takovém případě byla nižší odezva ze strany zájemců?
Vůbec ne, spíš naopak, protože většinou mzdu uvádějí podniky, které to chtějí nějakým způsobem limitovat.
Pokud je hodinovka indikovaná, tak je často buď pod průměrem, který si lidé skrze aplikaci vydělají, anebo naopak může být extrémně motivační, když potřebuje podnik výpomoc na poslední chvíli. V průběhu roku je to spíše ta nižší hranice, ve vytížených měsících, jako je prosinec, květen a červen, jsou nabídky dané tak, aby se hlásilo více lidí.
V červnu se na platformě X (dříve Twitter) rozjela diskuze o nízké finanční odměně v gastronomii v návaznosti na rozhovor pro Radiožurnál s Lubošem Kastnerem z Asociace malých a středních podniků a živnostníků. Ve vaší aplikaci lidé často dopředu vidí, jakou hodinovou mzdu jim podniky za směnu nabízejí. Začíná se výše odměny měnit?
Mzdy poměrně hezky rostly do covidu, jak lidé hodně utráceli. Teď je vidět, že jsou opatrnější, co se týče útrat, a to lze vidět i na mzdách. De facto zůstávají na úrovni roku 2019 nebo jsou dokonce nižší, nerostou. Stále je standardním výdělkem pro kuchaře 45 až padesát tisíc v Praze, lidé na servis dostávají mezi čtyřiceti až padesáti tisíci.
Nevnímáte negativní odezvu ze strany restaurací na uživatele aplikace? Například číšník, který přijde na jednu směnu, nemusí být tolik vlídný k zákazníkům, nebo třeba neumí zodpovědět všechny dotazy ohledně nabídky?
Záleží na přístupu. Zase jsme zpátky u toho, jestli je v gastronomii dostatek nebo nedostatek lidí. Za mě musí gastronomie změnit své koncepty. Podniky, které zvládají krize, jsou podniky s malou kuchyní, menu o pěti jídlech, s menším personálem, bistra a kavárny. Velké podniky musejí mít opravdu velký personál, široká menu, je pak náročné je udržet. Pokud to chce gastronomie ustát, zejména po roce 2030, kdy bude v sektoru chybět přes třicet tisíc lidí, musí změnit koncepty fungování. Holt bude muset slevit z nějakých standardů nebo z velikosti podniku.
Takže myslíte, že budoucnost je právě v malých podnicích?
V přístupu, v šířce menu. Za mě je to o tom, aby klidně jen jeden člověk, který umí prodávat a zná detailně nabídku, chodil po place, bavil se s hosty a objednával. Za ním jsou ti runneři, kteří zanášejí jídlo a pití na stoly. Třeba v Rakousku je to naprosto běžné. To se musí stát standardem i tady. Lidí, kteří budou chtít pracovat v gastronomii nastálo, bude ubývat. Zůstávat budou ti, co je to hodně baví, hodně znají, a naopak budou dodávat skvělou službu klientovi.
S restauracemi přicházíte skrz vaši platformu často do styku, vnímáte, že by teď „cash only“ narůstalo?
Vnímáme vyšší míru výplat v hotovosti oproti tomu, jaká byla dříve míra převodu na účet. Bohužel to spolu koresponduje.
Spolu s konsolidačním balíčkem se řeší vrstvení dohod, kdy budou muset souběh více smluv dohodáři sami hlásit zaměstnavateli. Neobáváte se, že by v tomhle případě mohl poklesnout zájem ze strany restaurací?
Vezmu to ze dvou úhlů. Řetězení dohod jako takových je extrémní problém a je potřeba ho řešit. Jsou tady lidé, kteří mají tři nebo pět dohod a státu neodvádějí vůbec nic. To, že se tím stát zabývá a začíná to řešit, je naprosto správně. Je to třeba i důvod, proč nejsme tolik úspěšní v logistice, kde směny také nabízíme, protože tady funguje řada šedých firem, která v tomhle umí chodit na hraně zákona. A tam my jít nechceme.
Něco takového bych čekala i u gastronomie.
Jedna věc je, jestli reálně podepisují smlouvy, druhá věc je, jestli dohody řetězí. Každé odvětví má něco svého. Na druhou stranu je gastronomie extrémně rychlá a stresující branže, takže si umím představit, že se jim smlouvu ráno před směnou někdy podepsat nepodaří. Nechci je tím omlouvat, ale chápu, když v tom plavou.
Takže to, že stát řeší dohody, je velice správně. Na to, co to udělá firmám nejen v gastronomii, jsem sám zvědavý. Jestli se to pohne do úplné černoty, směrem k ičařům, nebo směrem k agenturnímu zaměstnávání. Administrativy kolem zaměstnávání dohodáře bude tolik, že to může skončit i u agentur a může to celý tento trh, který je teď hodně pokřivený, narovnat a zlegalizovat. Otázkou je, jestli firmy budou mít v krizi peníze na to, aby to všechno pokryly.
Řešíte i legální stránku, když zaměstnávání zprostředkováváte včetně podpisu dohody, nebo to již plně necháváte na podnicích?
Nevstupujeme do smluvního vztahu. Maximálně podnikům pomáháme nějakým způsobem smlouvy předvyplňovat nebo předuzavírat, aby si dohodu už jen vytiskly.
Ale už tedy nekontrolujete, jestli k podpisu smlouvy došlo?
To nekontrolujeme. Teď budeme umět smlouvy podepisovat online, ale jsou podniky, které to budou stále chtít dělat postaru. Nejsme schopní mít ten dohled a ani se do toho nechceme pouštět.
Zároveň existence vaší platformy trochu podporuje ten systém „dávat peníze na ruku“ po práci. Většina lidí asi nebude chtít podepisovat smlouvu kvůli jedné směně.
Jsme chytřejší inzertní portál, tedy to je, jako byste se ptala Jobs.cz, jestli kontrolují podepisování smlouvy. My je propojíme a pak je to na nich.
Z čeho vyděláváte? Platí vám restaurace nebo uchazeči o směny?
Restaurace nám platí předplatné na jeden, tři nebo na šest měsíců až celý rok. Čím déle si nás platí, tím je cena výhodnější. Jeden měsíc stojí 3500 bez DPH, když si to koupí na rok, měsíc vyjde bez DPH na dva tisíce. Firmy tedy platí za přístup k brigádníkům a za to, že si mohou vytvářet směny. De facto je to hodně podobné inzertnímu portálu, ale zabalené do moderního hávu.
Jak jste na tom finančně? Covid uštědřil značnou ránu restaurací. Tím, že jste začínali hlavně v gastronomii, musela být situace náročná i pro vás.
Finanční výsledky úplně nesdělujeme, nechceme totiž odkrývat karty konkurenci. Nás samozřejmě covid zasáhl, v tu chvíli byl jediný cíl přežít a minulý rok chytit nastartování gastronomie. Což se poměrně podařilo, letos jsme se dostali na nulu, kdy neproděláváme, a v průběhu krize si tenhle cíl chceme udržet. Nejedeme teď na extrémní růst, bereme to tak, že jsme spíše na začátku krize, a stavíme tým na to, abychom jí propluli.
Uvidíme, co udělá změna zákoníku práce. Trochu si myslím, že nám může pomoci, protože jsme připraveni firmám nabízet kompletní servis včetně právě například podepisování smluv v elektronické podobě.
Takže za ně přeberete nově vzniklou administrativu?
Přesně tak, ale je otázka, jak to celé dopadne.
Přemýšlíte teď nad nějakou expanzí?
Trošku si proklepáváme Rakousko a Německo.
V Rakousku proběhl průvodní test, kdy hledáme podmínky. Totéž se teď děje v Německu, kde to vypadá, že by to mohlo být trochu víc otevřené. Rakousko na nás teď při prvních dotazováních, kdy se bavíme s restauracemi a hotely, působí hodně rigidně. Německo, když se koukneme směrem do Berlína, je víc volné.
Před nějakou dobou jste mluvili i o Slovensku, to už není ve hře?
Slovensko jsme měli a asi po dvou měsících zavřeli, protože je administrativně extrémně náročné získat, nepůsobí tam ani velké personální agentury. Musíte každého brigádníka hlásit, jsou tam kontrolní procesy. Poměrně dobrá zpětná vazba byla z hotelů, protože měly aparát na to administrativu zvládnout, ale ty netvoří náš hlavní byznys. 
Přemýšleli jste, že byste trochu upustili od konceptu směn a nabízeli třeba i práci na sezonu?
Naše ultimátní vize je se stát místem, kde člověk vždycky najde práci. Takže ano, například „nemám náladu být na sezonu tady, tak pojedu do Rakouska, na podzim se můžu vrátit do Prahy“. Ideálně to mít napříč Evropou.
Bohužel nás v tom covid dost přibrzdil i finančně, ale teď se k tomu trochu vracíme. Jsme v kontaktu s personální agenturou, která má licenci v Německu, že bychom tam mohli něco zkusit. Aplikace je připravená jít do ciziny do dvou dnů, problém jsou ale zákonné limity a vytvoření základny uživatelů. Obzvlášť třeba v Německu je kampaň na oslovení lidí dvakrát dražší než u nás.
Kdy myslíte, že by bylo výhledově možné aplikaci v Německu spustit?
Já bych si chtěl otestovat podzimní sezonu, listopad nebo prosinec. Jsme v kontaktu, pokud dopadnou námluvy pro test a bude to bavit i druhou stranu, chceme do toho nějaké peníze zainvestovat.
Karel Mařík (33)
Vystudoval Univerzitu Jana Amose Komenského. V roce 2017 spoluzaložil a dodnes řídí platformu Grason, která propojuje zájemce o krátkodobé úvazky s firmami působícími zejména v gastronomii, jimž zrovna chybějí pracovníci.
