„Čím dál víc si všímám, že boj za ženská práva bývá zaměňován za nenávist vůči mužům. Pokud si jsem něčím jistá, pak tím, že tohle musí skončit,“ říká Emma Watson, jedna z nejúspěšnějších britských hereček, modelek a zejména obhájkyně ženských práv.
Jméno Emma Watson si každý automaticky spojí s Hermionou Grangerovou, čarodějkou, která boří předsudky o tom, že kouzelníci musí být vždy chytřejší než jejich ženské protějšky nebo že o talentu rozhoduje původ. Boj za ženská práva a boření stereotypů ji s Hermionou pojí dodnes. Od července 2014 působí jako velvyslankyně dobré vůle Spojených národů. Její aktivity spadají pod agenturu této organizace UN Women, která vznikla teprve v roce 2010. Zaměřuje se na prosazování rovnoprávnosti žen a mužů po celém světě, snaží se o snížení diskriminace žen a dívek a svou činností chce přispět k míru a bezpečnějšímu světu. Kromě Emmy Watson mezi současné velvyslankyně dobré vůle patří i herečka Nicole Kidman a thajská princezna Bajrakitiyabha Mahidol.
Kdo, když ne já? Kdy, když ne teď?
Emmina hlavní role v UN Women souvisí s kampaní HeForShe. „Šance zasadit se o opravdovou změnu není příležitost, kterou dostane každý - a já ji nehodlám brát na lehkou váhu, “ uvedla v rozhovoru pro The Independent po svém jmenování velvyslankyní dobré vůle. Program HeForShe vychází ze základních bodů UN Women a zaměřuje se na oblasti, v nichž se genderové stereotypy projevují nejvíce, ať už se jedná o politiku, vzdělávání nebo mnohdy tabuizovanou oblast násilí.
Kampaň spustilo OSN v září roku 2014 a společně s Emmou Watson tým HeForShe tvoří také Phumzile Mlambo-Ngcuka a Elizabeth Nyamayaro. Řeč, kterou Watson přednesla při zahájení kampaně v září 2014, se díky kanálu YouTube rozšířila do celého světa a Emma tak získala podporu široké veřejnosti. Ovlivnila i mnoho slavných nebo významných osobností, které se k ní přihlásily. Mimo jiné zasáhla zpěvačku Taylor Swift nebo Malála Júsufzaj, pákistánskou bojovnici za lidská práva, která dokonce oficiálně uvedla, že se feministkou stala pod vlivem slov Emmy Watson.
S tématem nerovnosti pohlaví se ale Watson setkala už dříve. Byla to například sexualizace ze strany médií, se kterou se musela potýkat od svých 14 let. V období dospívání si všímala i svých kamarádek, které přestávaly sportovat, aby nevypadaly příliš svalnatě, tedy nežensky. Za nejzásadnější zlom, který ji dovedl k otázce genderových stereotypů a odhodlání stát se feministkou, označuje událost z dětství: „Když mi bylo osm, byla jsem zmatená z označení panovačná, kterého se mi dostalo, když jsem chtěla režírovat představení pro rodiče. Klukům tak nikdo neříkal.“ Rovnoprávnost žen a dívek tak podporovala ještě před jmenováním velvyslankyní dobré vůle, a to například při návštěvě Bangladéše nebo Zambie.
Feminismus pro muže?
Jenže reakce Malála Júsufzaj nebyla jedinou, které se Emmě Watson po proslovu v OSN dostalo. Stala se i terčem výhrůžek v podobě zveřejnění svých nahých fotografií, pokud se šířením feministických názorů nepřestane. To ji ale jen přesvědčilo, že v kampani HeForShe má pokračovat. Ženy mají mít stejné právo na vyjádření názoru na veřejnosti jako muž - aniž by se musely obávat podobných útoků, upozornila Watson. A kritizuje i společenský tlak na dívky, aby se identifikovaly jako princezny, sama Watson se cítí víc jako bojovnice. Pokud chtějí být dívky princeznami, tak jedině princeznami válečnicemi, dodává.
S projevy nenávisti se jako bojovnice potýká Watson i nadále. Leckdo jí vyčítá, že propaguje „bílý feminismus“, tedy že dost nepodporuje ženská práva mimo západní privilegovaný svět, a že se více než na feministky soustředí na muže-feministy, přičemž se je snaží dostat do světa, kam nepatří. S tím by ale nesouhlasil zesnulý herec Alan Rickman. „Není nic špatného na tom, aby byl muž feminista. Myslím si, že je to pro blaho všech,“ řekl kdysi. Tato slova Watson zveřejnila na svém Twitteru, když Rickman zemřel.
Watson se přiklání k výkladu, podle kterého je feminismus přesvědčení, že muži a ženy by měli mít stejná práva a příležitosti. Trochu paradoxně to ale v důsledku znamená, že proti feminismu mohou vystupovat i samy ženy, na což se snaží Watson poukázat. „I ženy samotné mají svůj podíl viny na diskriminaci žen. Některé dovedou být neskutečně zaslepené předsudky vůči jiným,“ říká. Za své poslání pak považuje přenesení feminismu do zcela nové roviny uvažování a označení feministka přijímá s hrdostí, jíž by chtěla nakazit i mnoho dalších lidí. „Samy ženy se rozhodly, že se jako feministky raději označovat nebudou. Lidé se na nás dívají jako na příliš silné, agresivní, protimužsky zaměřené. Dokonce jako na neatraktivní,“ upozorňuje Watson s tím, že to by ráda změnila.
Zatím se ale snaží Watson inspirovat muže. Že bez jejich podpory genderová nerovnost nezmizí, naznačuje také logo kampaně z roku 2014, které spojuje tradiční symboly pro ženy a muže a představuje tak sdílenou lidskost. Muži a chlapci ale nemají v kampani jen roli obhájců ženských práv, HeForShe chce odbourat také s nimi spjaté genderové stereotypy. „Viděla jsem mladé muže s psychickými potížemi, jak se báli říct si o pomoc, aby se na ně ostatní nedívali jako na slabochy. Viděla jsem nejisté a zranitelné muže pod tlakem toho, co považujeme za mužský úspěch. Ani oni nemají výhody rovnosti pohlaví,“ upozorňuje Watson a dodává, že pokud se podaří osvobodit muže od přisuzované agrese a dominance, budou přirozeně svobodnější i ženy. „Pokud přestaneme řešit, jací jsou ostatní a jak se mají chovat a zaměříme se místo toho sami na sebe, budeme se cítit svobodněji a volněji. A o tom HeForShe je. O svobodě,“ shrnula při zahájení kampaně. K její kampani se mohou muži i ženy přihlásit na webové stránce. Na ní se mohou veřejně zavázat k tomu, že ve svém životě nebudou pasivní při jakýchkoli formách násilí nebo diskriminace, jimž jsou ženy i muži vystavováni, ale budou proti diskriminaci aktivně vystupovat. K iniciativě se přidaly napříč světem statisíce mužů, z České republiky jich je 4151. Jejich počet doplnilo i 1710 českých žen. Mezi muže, kteří podpořili snahu Emmy Watson, se připojil také premiér Bohuslav Sobotka.
Vítejte v Hollywoodu
Svůj feministický pohled na svět uplatňuje Emma Watson i v souvislosti se svou modelingovou a hereckou kariérou. Minulé léto spolupracovala s britským Vogue na krátkém filmu, v němž vystupují módní návrháři jako Stella McCartney nebo Jonathan Saunders a odpovídají na Emminy otázky o rovnoprávnosti. Stejně jako jiné herečky, mezi něž se na podzim loňského roku zařadila také Emily Blunt v Late Show Stephena Colberta, pak Emma upozornila na problém sexismu filmového průmyslu a Hollywoodu. Watson i Blunt uvedly, že hollywoodský sexismus znamená třeba i to, že ženy v hlavních akčních rolích bývají neustále srovnávány s mužskými protějšky.
V letošním roce se pak Watson pustila do projektu feministického knižního klubu „Our Shared Shelf“ (Naše společná knihovna). Odůvodňuje to tím, že díky své pozici v agentuře UN Women přečetla spousty knih a dalších textů o rovnoprávnosti, které ji oslovily natolik, že se rozhodla spustit platformu, která bude sloužit k diskusi a sdílení myšlenek o této tematice. První knihou, nad kterou čtenáři s Emmou Watson diskutovali, byla kniha Můj život na cestě od feministické novinářky Glorie Steinem.
