Ukrajinská společnost Ukrpol, jejíž závod ve městě Stryj v září navštívil redaktor e15, tiskne vše možné od letáků a knih až po obaly na léky a potraviny. S jejími produkty se můžete setkat například v českých supermarketech Albert nebo v ukrajinském McDonaldu. I její činnost však v posledním roce a půl poznamenala ruská agrese. Podnik bojuje s poklesem tržeb či odvody zaměstnanců na frontu. Přesto se nevzdává a dokonce plánuje nové obchody s partnery v západních zemích, včetně Česka.
„V krizi se ukáže, kdo je opravdu nejlepší,“ říká zakladatel a generální ředitel Ukrpolu Sergej Kovalčuk, když nás provádí výrobou ve své továrně. „Myslím, že investoři, kteří se dnes nebojí přijít na Ukrajinu, budou v příštích letech největšími vítězi, protože si získají ohromný náskok před konkurencí,“ dodává Kovalčuk a ochotně odpovídá na naše dotazy.
Původním povoláním jste fyzik. Jak jste se dostal k tomu, že řídíte největší tiskařskou společnost na Ukrajině?
Po rozpadu Sovětského svazu na začátku devadesátých let to měli vědci v naší zemi velmi těžké. Pobírali jsme mizerné platy a řada z nás proto začala hledat jiné formy obživy. Tehdy jsem si všiml, že je na Ukrajině velká poptávka po tištění různých úředních dokumentů, protože sem spousta lidí začala vozit zboží ze zahraničí. Digitální komunikace ještě tenkrát nebyla příliš rozšířená, na všechno člověk potřeboval papír. A tak jsem v roce 1997 založil Ukrpol. Zprvu jsem zaměstnával jenom pět lidí a tiskli jsme na malé tiskárně, která byla mimochodem vyrobena v České republice. Postupem času jsme začali naši produkci rozšiřovat o knihy, časopisy, letáky, obaly na potraviny a tak dále, až jsme vyrostli v podnik o šesti stech zaměstnancích.
Pak ale přišla ruská invaze. Jak jste se s ní v Ukrpolu vyrovnali?
Válka nám, tak jako všem na Ukrajině, přinesla spousty problémů. Naše tržby klesly o třicet procent. Několik faktorů nám ale pomohlo přežít. Předně vyrábíme věci každodenní potřeby. Léky a potraviny lidé musejí nakupovat, i když je ekonomická krize. Naše továrna stojí v západní části země, kde se nebojuje a klíčové také je, že čtvrtinu produkce vyvážíme do zemí Evropské unie. Někteří naši klienti na Západě s námi sice na začátku invaze přestali komunikovat. Asi se obávali, že Ukrajina za pár dnů přestane existovat a přijdou tak o své peníze. Později se ale situace zlepšila a teď naopak export do Evropské unie navyšujeme.
Co vás nejvíc trápí v současné době?
Modlíme se, aby nám na továrnu nespadla raketa. Jinak je jednoznačně největším rizikem citelný úbytek pracovní síly. Řada lidí uprchla do ciziny nebo byla odvedena do armády. Pokud válka potrvá mnoho let, což je pravděpodobné, bude čím dál tím obtížnější sehnat jakékoliv pracovníky, hlavně muže. Proto v současné době školíme všechny zaměstnance na různé pracovní pozice, aby v případě nouze mohl kdokoliv nahradit kohokoliv.
Má válka nějaké dopady i na váš soukromý život?
Moje rodina je naštěstí v pořádku. Mám ale několik blízkých přátel, kteří bojují na frontě. Dva moji zaměstnanci v bojích padli. Nejlepší by bylo, kdyby tato válka co nejdříve skončila.
Jak se vám v takto náročném období daří zachovat chladnou hlavu?
Jsem zvyklý. Na Ukrajině pořád musíte překonávat nějaké potíže. Když jsem s podnikáním začínal, jeden americký dolar stál dvě hřivny. Teď je to dvacetkrát tolik. Před válkou jsme museli řešit covid. Ještě předtím došlo k ruské anexi Krymu. V roce 2009 byla světová finanční krize… Nicméně nevzdáváme se, pořád bojujeme a snažíme se přežít za jakýchkoli podmínek.
Podporujete ukrajinskou armádu?
Ano, armádě aktivně pomáháme už od roku 2014. Nakupujeme pro ně drony, výzbroj, noční vidění, zkrátka cokoliv, o co si řeknou. Už si za ty roky ani nevzpomínám, co všechno jsme jim poslali. Všechny ukrajinské firmy, které znám, dělají totéž. Je nám jasné, že musíme udělat vše, co je v našich silách, abychom válku vyhráli.
Zmínil jste, že Ukrpol rozšiřuje spolupráci se zeměmi EU. Chystáte nějaký nový byznys i s českými partnery?
Spolupracujeme s obchodním řetězcem Albert, pro který vyrábíme například obaly na rajčata. Rádi bychom tuhle spolupráci rozšířili, ještě letos se s nimi chceme kvůli tomu osobně sejít v Česku. Jsme také v kontaktu s českou společností Soma, která vyrábí stroje na zpracování flexibilního obalového materiálu. Plánujeme je navštívit ve druhé polovině října a uzavřít s nimi obchod. Dále vyrábíme obaly pro ukrajinský McDonald’s a aktuálně se rýsuje možnost, že bychom v budoucnu mohli vyrábět i pro pobočky McDonald's v Česku a na Slovensku. Takže naše partnerství s vaší zemí se celkově rychle rozrůstá. Vedle České republiky máme velký zájem expandovat na německém a francouzském trhu.
Velkým tématem v Evropě je ekologie a udržitelnost. Stíháte řešit environmentální dopady své činnosti i během války?
Pracujeme na tom, aby naše výroba byla zelenější, v továrně například plánujeme instalaci solárních panelů. Věci se však nehýbou tak rychle, jak bychom chtěli, protože na Ukrajině aktuálně nejsou k dispozici žádní specialisté a odborníci ze zahraničí se k nám zase bojí jezdit. Nedávno jsme třeba do závodu zakoupili nový tiskařský stroj z Německa a nikdo k nám nechtěl přijet, aby ho zapojil, takže se to teď snažíme zvládnout sami.
Také západní investoři jsou zatím velmi opatrní ohledně vstupu na ukrajinský trh. Co byste jim vzkázal?
Myslím, že investoři, kteří se dnes nebojí přijít na Ukrajinu, budou v příštích letech největšími vítězi, protože si získají ohromný náskok před konkurencí. V krizi se také ukáže, kdo je opravdu nejlepší.
Někteří investoři se obávají zdejší vysoké míry korupce. Řekl byste, že se situace na Ukrajině v tomto ohledu již zlepšuje?
Korupce je určitě problém, ale vláda i samotné podniky se na tom snaží pracovat. Když nějaký investor bude chtít přijít k nám do Stryje, rád mu poradím, jak zde rozjet byznys bez korupce.
Máte na závěr nějaký vzkaz pro lidi v Česku?
Chtěl bych Čechům upřímně poděkovat za to, jak Ukrajincům pomohli, zejména na začátku války. Sám jsem Česko navštívil několikrát. Je to nádherná země s milými lidmi a vynikajícím pivem. Doufám, že si nikdy nebudete muset projít takovou zkušeností jako Ukrajina.
Sergej Kovalčuk (57)
- Vystudoval fyziku na Lvovské univerzitě. Původně se živil jako vědecký pracovník.
- V roce 1997 založil firmu Ukrpol, která je dnes největší tiskařskou společností na Ukrajině a zaměstnává přes 500 lidí.
- Kovalčuk v ní dosud působí na pozici generálního ředitele.
- Je také zastupitelem ve městě Stryj, kde Ukrpol sídlí.
