Předvolebním Českem otřásá téma, které by ještě před pár lety nevydalo ani na bakalářskou práci studenta vysoké školy. Tempo růstu cen koncem léta překonalo psychologickou hranici čtyř procent. Česko přitom takto silnou inflaci zažilo naposledy v závěru krizového roku 2008. Palčivě gradující problém v zemi rezonuje a vyvolává potřebu nalézt viníka. V samotném předvolebním finiši tak může „zodpovědnost za inflaci“ ještě zamíchat kartami.
„Pokud státní pokladna v letech 2020 až 2022 pouští a hodlá pouštět do ekonomiky každoročně o stovky miliard korun více, než z ní dostává, a generuje tak ohromné schodky státních rozpočtů, a pokud rostou důchody a mzdy dvoucifernými procenty, je inflace naprosto přirozenou reakcí ekonomiky,“ uvádí ekonom a partner poradenské společnosti PwC Petr Kříž.
Moc peněz v ekonomice
Odborníci se nicméně shodují, že silný růst cen v Česku má více příčin, a tím i vícero potenciálních „viníků.“ Teoretické dveře k vyššímu tempu inflace otevřela loni pádem úrokových sazeb na nulu Česká národní banka. Pokles sazeb byl ovšem vzhledem k nejistotám startující pandemie logický. Na to se navíc začaly nabalovat rostoucí ceny zboží a energií ze zahraničí. Doutnající plamínek pak ve finále rozfoukala právě vláda.
„Za erupcí inflace stojí hlavně provalení nerovnováh, které se v globální ekonomice kumulovaly po dlouhou dobu. V Česku je možnost absorpce těchto šoků ztížená napnutějším trhem práce než jinde a také kvůli tomu, že vláda nepřiměřeně šlape na plyn přes fiskální politiku,“ míní ekonom banky UniCredit Pavel Sobíšek. Odborníci zdůrazňují především nadměrnou délku trvání podpory ekonomiky.
„Zatímco při extrémní nejistotě první vlny koronaviru byla silná podpora namístě, u následných vln už bylo zřejmé, že ekonomické škody až tolik nehrozí,“ zdůrazňuje ekonom Patria Finance Tomáš Vlk. „Natož dnes, kdy už mimořádná situace pominula. Přesto se pokračuje v silně podpůrné politice, jejímž důsledkem je hodně peněz v ekonomice,“ doplňuje Vlk.
Bilion na důchody a platy
Právě podpůrnými opatřeními zdůvodňuje vláda Andreje Babiše (ANO) rekordní schodky státního rozpočtu. Loni postupně zvýšila deficit na půl bilionu korun. Přestože nakonec utratila o 130 miliard méně, vyšroubovala dluh Česka z předkoronavirových 1,6 bilionu korun na letos očekávaných 2,5 bilionu. Tedy z 30 procent HDP na 43,5 procenta. Podle aktuálního rozpočtového výhledu má stát hospodařit se stamiliardovými deficity i v příštích dvou letech. V roce 2024 má zadlužení dosáhnout přibližně 52 procent HDP. Bude nicméně záležet na novém kabnetu, zda tato čísla nesníží.
„Když se v roce 2014 stal Andrej Babiš ministrem financí, přebral veřejné finance s deficitem, který byl vyšší než 44 procent HDP. Těsně před začátkem pandemie byl na úrovni třiceti procent. Jsme jednou z nejméně zadlužených zemí Evropské unie,“ argumentuje šéfka státní pokladny Alena Schillerová (ANO). Dodává, že i Německo plánuje bilionový schodek.
Problémem je však raketové tempo, jímž český dluh roste. Je druhé nejrychlejší v EU. Ve značné míře je to důsledek rozhazovačné politiky vlády.
I když tuzemská ekonomika až do pandemie zažívala své nejlepší roky, měl Babišův kabinet přebytkový rozpočet pouze dvakrát. Na recesi se nepřipravil. Zvyšoval důchody a počty státních zaměstnanců, přidával jim na platech. Tyto mandatorní a kvazimandatorní výdaje jsou velkou zátěží, v součtu je to rovný bilion korun. Zvláště penzijní systém se může na přelomu dekády po nástupu populačně silných ročníků ze sedmdesátých let začít hroutit.
Senioři si od roku 2017 polepšili v průměru o 4,5 tisíce korun. I letos před volbami jim vláda přiklepla tři stovky nad zákonnou valorizaci, což pro státní rozpočet znamená desetimiliardové břemeno ročně. Kolik důchody stojí, ilustruje rozpočet ministerstva práce a sociálních věcí. Napřesrok má hospodařit s téměř 750 miliardami korun. Před nástupem současné vlády to bylo 560 miliard.
Stále dražší státní správa
Mnohem nákladnější je i provoz úřadů, bezpečnostních složek a škol. Počet všech státních zaměstnanců se za čtyři roky zvýšil o padesát tisíc na více než 480 tisíc. Další tisíce nových míst chce stát vytvořit napřesrok. Úředníci, učitelé nebo policisté navíc dostávají pravidelně přidáno a jejich platy už v průměru výrazně převyšují mzdy ve firmách.
V nominálním vyjádření rostla mzda v celé ekonomice o 4,4 procenta, ve státní sféře to bylo o 7,2 procenta. Státní zaměstnanci si jen příští rok ukrojí ze státního rozpočtu 250 miliard korun. V roce 2017 jejich pozice stály necelých 170 miliard.
Menšinový kabinet ANO a ČSSD zvyšoval výdaje nejrychleji od roku 2000, žádný jiný tolik neutrácel. Podle Nejvyššího kontrolního úřadu vynaložil loni oproti předchozímu roku o bezmála 300 miliard více, z toho na koronavirová opatření šla polovina. Letos to má být 340 miliard. Na přímé kompenzace související s covidem přitom od ledna padlo sedmdesát miliard.
Pokud by předpokládané deficity státního rozpočtu byly alespoň o třetinu těchto enormních výdajů nižší, Národní rozpočtová rada by nemusela mít obavy, že Česko za několik let narazí na dluhovou brzdu stanovenou na 55 procent HDP. Tuto skutečnost začínají citlivě vnímat investoři.
Inflace zdraží vládě dluhy
Investoři do státních dluhopisů požadují stále vyšší úroky, což státu prodraží nové půjčky. Půjčit si peníze na pět let vyjde Česko v polovině září nejdráže od května 2012. Stát finanční prostředky získá za roční úrok na prahu dvou procent, přičemž ještě na počátku roku byly k mání za polovic a před rokem dokonce za pouhou čtvrtinu současného úroku. Zdražují ovšem vládní půjčky napříč splatnostmi, důvodem jsou sázky finančních trhů na důraznou akci ČNB proti hrozivě bobtnající inflaci.
„Důvody jsou jednoduché: zvyšování úrokových sazeb ze strany ČNB a vysoká inflace, která je výrazně nad cílem centrální banky, což zvyšuje pravděpodobnost a také tempo dalšího zvyšování úrokových sazeb, na což reagují také výnosy korunových dluhopisů,“ vysvětluje Petr Zajíc z Amundi Asset Managementu.
Zdražování nových půjček Česka v závěru léta odráželo především rostoucí sázky trhu na to, že ČNB zvedne základní sazbu o půl procentního bodu, tedy nejsilněji od roku 1997. „Po zveřejnění srpnové spotřebitelské inflace začaly narůstat sázky na to, že ČNB přistoupí na konci září už ke třetímu zvýšení sazeb v tomto roce. To by mohlo například desetiletý výnos českých bondů popostrčit nad dvouprocentní hranici,“ soudí analytik společnosti XTB Jiří Tyleček.
Dopady růstu sazeb jsou přitom zásadní. „Uvážíme-li nově vydané dluhopisy pro pokrytí plánovaného schodku rozpočtu na rok 2022, tedy kolem 377 miliard korun, a refinancování stávajících dluhopisů splatných v příštím roce, což činí přibližně 178 miliard, levně nás to nevyjde,“ říká Zajíc s tím, že každé procento, o které se zvýší výnos, za který ministerstvo financí emituje nové dluhopisy, zvýší náklady státu v příštím roce o přibližně 5,5 miliardy korun.
„Náklady na obsluhu dluhu porostou na úroveň vyšších desítek miliard. Tyto zdroje pak budou chybět na tolik potřebné investice ve zdravotnictví či ve školství,“ připomíná hlavní ekonomka Raiffeisenbank Helena Horská s tím, že rozpočtové schodky se z koronavirových rozměrů v dohledné době neztenčí a výpůjční potřeba státu zůstane i v dalších letech vysoká.
Těsně pod fiskální brzdou
Ministryně Schillerová tvrdí, že země se vrátí k vyrovnaným rozpočtům do sedmi let. „Strukturální deficit budeme každý rok snižovat o půl procentního bodu, od roku 2023 o 0,8 bodu. To je rozumná a vyvážená konsolidace, která nezaškrtí ekonomiku,“ říká. Její plán by znamenal, že schodek se bude přesahovat padesát procent HDP, bude tedy poměrně těsně pod dluhovou brzdou.
Ambicióznější cíle si klade koalice Spolu. Ekonomický expert ODS Jan Skopeček by škrtal provozní výdaje státu nebo národní dotace velkým firmám. Celkové chce Spolu ušetřit 90 až 120 miliard korun ročně.
Podrobné návrhy představilo uskupení Pirátů a STAN. Hodlá ušetřit až desítky miliard korun ročně na provozu státu. „Počítáme s fixací běžných výdajů státu na úrovni roku 2022 po dobu tří let. Fixace se netýká zákonem valorizovaných položek, jako jsou důchody,“ nastiňuje kandidát STAN na ministra financí Věslav Michalik.
O kolik by strany posílily veřejné finance
ANO
O 40 až 45 miliard korun ročně pomocí opatření ve výdajích i příjmech, například zeštíhlením státní správy až o deset procent a zároveň dalším růstem odvodů z tabáku a alkoholu.
Spolu
O 90 až 120 miliard korun úsporami ve státní správě a seškrtáním národních dotací pro velké firmy, příjmy by pak posílila podpora podnikání.
Piráti a STAN
Desítky miliard korun fixací běžných výdajů státu po dobu tří let s výjimkou zákonem valorizovaných položek, jako jsou důchody.
ČSSD
O 100 až 150 miliard korun vyšším zdaněním bank, progresivním zdaněním firem a bohatých lidí a také zrušením některých daňových výjimek.
SPD
Chce prosadit ústavní dluhovou brzdu a ušetřit na sociálních dávkách omezením podpory občanů, kteří nechtějí pracovat. V případě růstu ekonomiky alespoň o tři procenta musí být státní rozpočet sestavený jako vyrovnaný.
