Freedom House známkuje pomocí koeficientů celkem sedm oblastí, například transparentnost voleb, nezávislost médií, justiční systém či míru korupce. V celkovém hodnocení na sedmistupňové škále, kde jednička představuje funkční demokracii a sedmička zcela autoritářský režim, si pozici premianta udrželo Slovinsko se známkou 1,93. Za ním následují Estonsko, Lotyšsko a Polsko. Česko dostalo známku 2,25, loni to bylo 2,14.
Ze zemí Evropské unie mají s mírou demokratičnosti největší problémy Maďarsko, Bulharsko, Rumunsko a Chorvatsko, jejichž známka se pohybuje kolem trojky. Mnohem horší situace ale podle Freedom House panuje v zemích bývalého Sovětského svazu včetně Ruska. Například Uzbekistán a Turkmenistán dělí s koeficientem 6,93 jen několik setin od absolutní známky označující zcela autoritářský režim bez sebemenšího podílu demokratického rozhodování. Podobně jsou na tom Bělorusko, Ázerbájdžán a Kazachstán.
Rusko špatným příkladem pro své okolí
Ve stejné společnosti se pohybuje se známkou 6,29 i samotné Rusko. „Negativní vliv Ruska na způsoby vládnutí v sousedících státech byl v roce 2013 ještě mnohem zjevnější,“ domnívají se analytici Freedom House. Podle nich se tyto státy v Rusku často inspirují a přebírají třeba jeho restriktivní zákony týkající se nevládních organizací či kriminalizace homosexuálů.
Ukrajinu Freedom House řadí do skupiny „hybridních režimů“, které jsou na půli cesty mezi demokratickým a autoritářským státem, a její známku od loňska mírně snížilo ze 4,86 na 4,93. Na zhoršení má podíl zejména méně příznivé hodnocení nezávislosti médií a státní správy, naopak lépe si letos podle analýzy stojí občanská společnost.
Celková známka České republiky se v posledním desetiletí nijak výrazně neměnila - osciluje kolem 2,1 až 2,3. Oproti loňsku se zhoršila zejména kvůli hůře hodnocené oblasti korupce a nezávislosti médií. „Korupční skandály na nejvyšší úrovni se v ČR objevují už léta, ale tento trend v poslední době zesílil, pravděpodobně kvůli aktivnějšímu přístupu státních zástupců,“ píše se ve zprávě. Ta rovněž upozorňuje na vlastnickou strukturu českých médií a na to, že většina deníků je nyní v rukou místních podnikatelů, z nichž jeden se stal důležitým hráčem na politické scéně. Koeficient nezávislosti médií se i kvůli tomu snížil o čtvrt bodu na 2,75.
