Stropnický je pro konfrontační styl, chce doleva
Politický talent s extrémními názory, nebo nevychované dítě z prominentní rodiny? Naděje, či zkáza zelených? Názory na Matěje Stropnického polarizují veřejnost i straníky. Politika chlapecké vizáže komunální problematika zřejmě přestává zajímat a chce výš, tedy do Poslanecké sněmovny. Tam měl namířeno už v minulosti.
A to je podle všeho hlavní důvod, proč se donedávna náměstek pražské primátorky rozhodl po sedmi letech znovu kandidovat na šéfa SZ. Partaj by vedl výrazně doleva, čímž se nikdy netajil. „Nejsem a nechci být středovým politikem. Musíme vyvolat silné emoce, brát se přesvědčivě za problémy. Dosavadní strategie strany je málo důsledná a konfrontační,“ burcuje.
Zvolení Stropnického by proto znamenalo rozchod s politikou, kterou razili Martin Bursík a Ondřej Liška.
Podle Stropnického se jeho názory začaly formovat v mládí, které strávil převážně ve světě jako syn herce a diplomata Martina Stropnického. „Moje dětství bylo trochu cirkusové. Žili jsme chvíli v Portugalsku, chvíli v Itálii a ve Vatikánu,“ říká. Každé prázdniny se chtěl vrátit domů, prý mu chyběla tuzemská příroda.
| Matěj Stropnický |
|---|
| Narodil se 18. září 1983. Titul magistr a doktorát získal na Karlově univerzitě, hovoří třemi cizími jazyky. V roce 2007 exceloval ve filmu Máj. V komunální politice se angažuje od roku 2006, kdy se stal zastupitelem, a v letech 2012 až 2014 místostarostou Prahy 3. Zastupitelem hlavního města byl zvolen předloni. Když se ho nedávno v jedné čtenářské anketě ptali, zda je v Česku prostor pro novou levicovou stranu, odpověděl: „Myslím, že Česko potřebuje svoji Syrizu, a myslím si také, že vznikne na troskách obliby hnutí ANO, které je jejím opakem.“ |
Maturitu složil na francouzském lyceu, kde se přes spolužáky a děti bývalých disidentů dostal k práci pro Literární noviny. Přitom vystudoval žurnalistiku a mezinárodní teritoriální studia na Karlově univerzitě a od roku 2003 si budoval pozici ve SZ.
V roce 2006 – ve svých třiadvaceti letech – neúspěšně kandidoval ve sněmovních volbách. Začal vystupovat jako veřejný kritik tehdejšího vedení strany v čele s Bursíkem. Později napadal i Lišku. Pověst ve straně si pošramotil hlavně jako asistent poslankyně Olgy Zubové. Ta po vyhrocených sporech s Bursíkem zelené zradila a v roce 2009 pomohla shodit Topolánkovu vládu. Vedle toho se Stropnický angažoval proti americkému radaru v Brdech, postavil se do čela jeho odpůrců.
V návratu na výsluní mu pomohly loňské komunální volby, kdy v Praze SZ ve svazku se Starosty a lidovci získala jedenáct procent. Jenže právě jeho neschopnost nebo neochota fungovat jako týmový hráč způsobila spolu s nejednotou klubu ANO loňský rozpad svazku v čele s Adrianou Krnáčovou.
Ekolog, bojovník s korupcí a Bémův náměstek
V politické dráze Petra Štěpánka, který minulý rok oslavil padesátiny, nelze nalézt tak vyhraněné postoje a kontroverze jako u jeho soupeře o post šéfa zelených. Zda by jako volební lídr dokázal zaujmout natolik, že by SZ znovu dovedl do dolní komory parlamentu, je otázka. Na rozdíl od Matěje Stropnického je zkušenější, umírněnější. A je schopen kompromisů. Dokázal to svým angažmá na pražské radnici, kde byl tři roky náměstkem občanskodemokratického primátora Pavla Béma. Právě spolupráce s ním je mu nejčastěji vytýkána.
Původní profesí biolog se rozloučil s vědeckou kariérou v roce 1996, definitivně převládly jeho dřívější zájmy o životní prostředí, cyklodopravu a boj s korupcí.
Už v roce 1990 byl kooptován za Občanské fórum do Národního výboru Prahy, dvakrát byl zvolen do pražského zastupitelstva a také zastupitelstva Prahy 4. Věnoval se například vyhlašování velkoplošných chráněných území nebo ekologizaci provozu spalovny odpadů v Malešicích.
| Petr Štěpánek |
|---|
| Narodil se 3. září 1965. Vystudoval molekulární biochemii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, vědeckou hodnost získal na newyorské State University a v Ústavu experimentální botaniky Akademie věd ČR. Podílel se na zmapování kvasinkového genomu. Od začátku devadesátých let zastává veřejné funkce na komunální úrovni, teď starostuje v Praze 4. Od ledna 2015 je prvním místopředsedou SZ, v nejužším vedení strany byl i v letech 2004 až 2007. O post šéfa partaje neúspěšně usiloval v souboji s Ondřejem Liškou a loni s Janou Drápalovou. |
V roce 1997 založil občanské sdružení Oživení, které mimo jiné poukazuje na střety zájmů ve veřejné sféře nebo na zásahy do územních plánů. Vedl je devět let, nyní je jeho čestným předsedou. V roce 1998 byl rovněž mluvčím ministerstva životního prostředí za Martina Bursíka a pak Miloše Kužvarta, podílel se na vyjednávání o vstupu Česka do Evropské unie.
Na zatím nejvyšší veřejnou funkci dosáhl v roce 2006 – stal se pražským radním pro životní prostředí, energetiku a cyklodopravu. Ve vedení města skončil v prosinci 2009, kdy zastupitelský klub ODS vypověděl SZ a SNK-ED koaliční smlouvu. Důvodem byl skandál kvůli Opencard, Štěpánek nákladný a nepovedený projekt kritizoval. O několik měsíců dříve měl být lídrem pražské
kandidátky zelených pro předčasné parlamentní volby. Ty se však nakonec po zásahu Ústavního soudu nekonaly.
Voliče zkusil oslovit v senátních volbách 2012, v domovské Praze 4 se ale neprobojoval do druhého kola. První úspěch zaznamenal
až v předloňských komunálních volbách, kdy vedl společnou kandidátku SZ, Starostů a lidovců. Uskupení se spolu s ČSSD a ODS dostalo na třetí místo a stejně jako tyto dvě dříve dominantní strany má osm zastupitelů.
