Čím déle se kauza rozrůstá do více směrů, tím více se zamotává a táhne. Jako by se stále více potvrzovala slova těch, kteří už od začátku tvrdili, že důkazů mnoho nebude. Celá konstrukce je postavena na odposleších a do jisté míry připomíná snůšku porůznu posbíraných zjištění z takzvané Kubiceho zprávy.
I když už začaly padat obžaloby, konce několika větví případu jsou v nedohlednu. Spíš se zdá, že orgány činné v trestním řízení hledají ospravedlnění pro loňskou akci, než aby předkládaly věcné argumenty. „Jsme ve fázi sbírání střípků. V té kauze se zhruba ve čtyřech nebo pěti větvích vede trestní stíhání, v jedné je podána obžaloba, ve druhé je vyšetřování prakticky skončeno,“ řekl minulý týden serveru Echo24 vrchní státní zástupce Ivo Ištvan.
Nejvíce zaráží, jak výsledky práce policistů a žalobců kontrastují s překotnými událostmi v politice, kde o přešlapování na místě nemůže být řeč.
Konec „starých pořádků“
Zásahu, který se asi ne úplnou náhodou uskutečnil před začátkem letních dovolených, velel šéf Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Robert Šlachta. Výsledkem byl pád Nečasovy vlády, jejíž popularita se pohybovala pod dvaceti procenty. Přímo zvolený prezident Miloš Zeman se bez ohledu na parlamentní strany, přesněji řečeno na „idiotské ústavní zvyklosti“, chopil moci a do Strakovy akademie dosadil přátele a známé.
Až letos koncem ledna vládní otěže převzala formace ČSSD, ANO a KDU-ČSL vzešlá z podzimních předčasných voleb. Sociální demokracie však navzdory očekávání získala první příčku jen o prsa a její tradiční občanskodemokratický soupeř byl rád, že se do Poslanecké sněmovny vůbec dostal.
Faktickým vítězem se stal majitel Agrofertu a novopečený mediální magnát Andrej Babiš. Vůbec poprvé se mezi ústavními činiteli ocitl člověk, který za svůj miliardový byznys spojený s polistopadovou privatizací řady státních firem ještě nedávno lobboval v zákulisí.
Vedle Babiše se na protikorupční vlně svezla další nesystémová, ad hoc vzniklá strana Úsvit. Hesla o skoncování se „starými pořádky“ a odstavení „zkažených politiků“ jsou v módě. S podobnými sliby usilují o přízeň voličů v říjnových komunálních volbách další podnikatelé a různí aktivisté. Obě skupiny spojuje nečitelné politické pozadí.
Jak to všechno začalo
V noci z 12. na 13. června čtyři stovky policistů zahájily na mnoha místech České republiky takzvanou realizaci. Zatýkali lidi a zabavovali dokumenty na Úřadu vlády, ministerstvu obrany, pražském magistrátu, v některých velkých podnicích ovládaných státem či v kancelářích Romana Janouška a Ivo Rittiga. Jen domovních prohlídek byly více než čtyři desítky. Policisté v Komerční bance zabavili 120 až 150 milionů korun a desítky kilogramů zlata, uvedl Šlachta. Dodnes ovšem nevíme, komu majetek patřil.
V médiích padala jména politiků a zpravodajských důstojníků, top manažerů Českých drah a ČEZ i justičních exponentů. Bylo obviněno osm podezřelých, šest z nich skončilo ve vazbě.
Hlavními protagonisty se stali bývalá vrchní ředitelka kabinetu premiéra Jana Nagyová (nyní Nečasová) a její manžel Petr Nečas, tři exposlanci ODS Petr Tluchoř, Marek Šnajdr a Ivan Fuksa a po razii odvolaný ředitel Vojenského zpravodajství Milan Kovanda a jeho předchůdce Ondrej Páleník. A samozřejmě Janoušek s Rittigem. Ostatně proti kmotrům byl zásah cílen především, jak alespoň tvrdily „orgány“.
Uvěřitelně působí pouze ta část rozvětveného případu týkající se úkolování armádní tajné služby Nagyovou. Páleník tvrdí, že nešlo o sledování tehdejší Nečasovy ženy Radky, ale o její ochranu před sledováním, takže všechno prý bylo v pořádku.
Možné zneužití zpravodajců je dosud jedinou kapitolou kauzy, kterou Ištvan se Šlachtou dotáhli před soud. Vedle Nagyové usednou na lavici obžalovaných Kovanda s Páleníkem a jejich podřízený Jan Pohůnek. Vzhledem k blížící se okurkové sezoně lze očekávat, že líčení před Obvodním soudem pro Prahu 1 začne brzy.
Celospolečenský význam
Ištvanova konstrukce dostala vážné trhliny už měsíc po zásahu, tedy v polovině července. Nejvyšší soud s odkazem na ústavní práva zákonodárců svobodně zastávat své názory a přijímat politická rozhodnutí vyňal z pravomoci policie a státního zastupitelství všechny tři bývalé poslance ODS.
V říjnu pak týž soud rozhodl, že Tluchoře, Šnajdra a Fuksu nelze stíhat ani kvůli jednání mimo parlament. Místo nich ukázal prstem na Nečase, když uvedl, že může být obviněn i za trestné činy, jichž se mohl dopustit před rozpuštěním sněmovny v srpnu 2013. Nečas měl trojici podplácet příslibem členství ve vedení státních společností, k čemuž ho údajně naváděla Nagyová.
Olomoucký žalobce chytil příležitost za pačesy, byť si ji vyložil dost osobitě. „V této trestní věci jde o zodpovězení zásadní otázky celospolečenského významu, zda v procesu projednávání a schvalování zákonů, které ovlivňují život všech občanů, se mají poslanci ve smyslu ústavního slibu řídit nejlepším vědomím a svědomím a mandát vykonávat v zájmu všeho lidu, nebo zda a nakolik je přípustné, aby jejich rozhodování mohlo být ovlivňováno slibem nebo poskytnutím osobních výhod,“ zdůvodnil Nečasovo obvinění.
Nebývale bulvární masáž
Asi proto, aby mohly být zodpovězeny zásadní celospolečenské otázky, se na scéně objevila nechvalně známá palebná podpora v podobě úniků pasáží z vyšetřovacích spisů a z odposlechů. Za zevrubnou osvětu o kabelkách a špercích Nagyové a jejích intimních hovorech s Nečasem vděčíme zejména Babišovu vydavatelství.
Po tomto mediálním výplachu následovala informace o sabotáži klíčových úřadů. Šlachtův útvar zjistil, že organizovanou skupinu záškodníků složenou z Nagyové, Janouška a Rittiga řídili exnáměstek vrchního státního žalobce v Praze Libor Grygárek a exnáměstek ministra vnitra Michal Moroz. „Nejméně od roku 2011 úmyslně poškozovali ústavní zřízení a obranyschopnost České republiky,“ uvedl Ištvanův podřízený Rostislav Bajger.
To je zatím poslední část seriálu o zamilovaném premiérovi a mafiánech. Jistě přibudou další střípky, aby mohly vzniknout nové o pokud možno ještě více šokující díly.
| Uplynul rok od vypuknutí kauzy, než padla obžaloba |
|---|
| 12. června – Útvar 2013 pro odhalování organizovaného zločinu zasahuje na mnoha místech v Česku, včetně úřadu vlády. |
| 15. června – ostravský soud posílá do vazby šest lidí, včetně Jany Nagyové, Petra Tluchoře a Ivana Fuksy; o den později je následuje Marek Šnajdr, ve vazbě končí i Ondrej Páleník |
| 16. června 2013 – premiér Nečas oznamuje, že následující den podá demisi, odchází i z čela ODS |
| 8. července 2013 – vrchní státní zástupce Ivo Ištvan žádá sněmovnu o Nečasovo vydání |
| 16. července 2013 – Nejvyšší soud vyjímá z pravomoci orgánů činných v trestním řízení Tluchoře, Šnajdra i Fuksu |
| 28. srpna 2013 – sněmovna rozpouští sama sebe, Nečas přestává být poslancem |
| 10. října 2013 – Babišův Agrofert přebírá vydavatelství Mafra, koncem listopadu pak kupuje nejposlouchanější rozhlasovou stanici Rádio Impuls |
| 25. až 26. října 2013 – ČSSD v předčasných sněmovních volbách získává 20,45 procenta hlasů a padesát mandátů, ANO 18,65 procenta a 47 mandátů; třetí končí komunisté. |
| 31. října 2013 – Nejvyšší soud s odkazem na poslaneckou imunitu konstatuje, že Tluchoře, Šnajdra ani Fuksu nelze stíhat; Nečas být obviněn může |
| 11. února 2014 – policie 2014 obviňuje Nečase z podplácení v kauze trafik pro trojici občanskodemokratických exposlanců |
| 4. března 2014 – vyšetřovatelé obviňují Nečasovou, dříve Nagyovou, a Rittiga kvůli úniku informací z Bezpečnostní informační služby |
| 14. května 2014 – žalobce vyjímá k samostatnému řízení případ údajného zneužití Vojenského zpravodajství |
| 6. června 2014 – olomoucké státní zastupitelství podává obžalobu ve věci armádní tajné služby |
Dokument: Jak se rozdělila kauza Nagyová. Byla to mafie, tvrdí žalobci
