Jeden z nejúspěšnějších Čechů v USA. Jeho objev může zastavit šíření HIV
- Z české laboratoře vedla cesta až k objevu, který mění budoucnost léčby HIV.
- Tomáš Cihlář pomohl vyvinout lék s účinností blížící se 100 procentům.
- Jeho práce mu vynesla místo mezi nejvlivnějšími osobnostmi planety.
Tomáš Cihlář je jedním z nejvýše postavených Čechů, kteří uspěli ve spojení vědy s byznysem. Je viceprezidentem americké farmaceutické společnosti Gilead Sciences s ročními tržbami v desítkách miliard dolarů. Jeho jméno coby vědce je zároveň spojeno s objevem, jímž svět začíná odvracet epidemii HIV. Stačí jedna injekce každého půl roku a unikátní látka lenakapavir zabrání přenosu viru s účinností blížící se 100 procentům. Tomáš Cihlář se díky tomu s kolegou Wesleym Sundquistem loni dostal mezi stovku nejvýznamnějších lidí planety podle časopisu Time.
Aktuální magazín e15 přináší profil muže, který se nedávno se do Prahy vrátil coby host mezinárodní konference BioEquity Europe 2026 zaměřené na investice do biotech průmyslu.
Tenhle příběh měl úspěch ve svém DNA zakódován prakticky od začátku. I díky tomu, že v něm hrál svou roli profesor Antonín Holý – legenda tuzemské vědy stojící za řadou objevů, které pomáhají léčit jedny z nejzávažnějších virových onemocnění jako HIV nebo virovou hepatitidu B. K pacientům se tyto látky dostaly právě díky globální firmě Gilead Sciences.
Hledání nejúčinnější cesty k cíli
Vraťme se do doby, kdy Tomáš Cihlář studoval Vysokou školu chemicko-technologickou a jeho osudem mělo být pivo a víno. V posledním ročníku začal pracovat na diplomové práci a její téma ho zavedlo v podstatě přes ulici do Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd (ÚOCHB). Nakonec většinu práce dělal právě tam.
„V ÚOCHB jsem se seznámil s farmakologií, virologií a antivirovými látkami. Dostal jsem se tam víceméně náhodou, aniž bych přesně věděl, na jakých průlomových objevech tam vědci pracují, a nakonec z toho byla vědecká aspirantura, kterou jsem dokončil v roce 1994,“ vypráví o životní výhybce, jež se ukázala jako osudová.
V ÚOCHB Tomáš Cihlář spolupracoval s Ivanem Rosenbergem ze skupiny Antonína Holého a později se dostal blízko i k profesoru Holému samotnému. „Věděl, čeho chce ve své práci dosáhnout. To pro mě bylo inspirující a také to byla velmi cenná lekce a příklad do začátku. Soustředil se vždy na to, aby z jeho chemických projektů vzniklo něco prakticky využitelného. Byl dost nekompromisní a za svými objevy a jejich smysluplným využitím šel přímočaře. Některým lidem se mohlo zdát, že není jednoduché s ním vyjít, ale tohle prostě byla jeho filozofie,“ vypráví o Antonínu Holém, s jehož prací se měl brzy seznámit i z druhého břehu – coby vědec v rozvíjející se farmaceutické společnosti.
Když na podzim roku 1994 odjížděl Tomáš Cihlář do USA na postdoktorandskou stáž, byl to vlastně úplně nový start. Samozřejmě nevěděl, že za oceánem zakotví s rodinou natrvalo. Ale už od začátku ho Státy upoutaly. Dostal se přímo do San Franciska do Bay Area, která je kolébkou biotech průmyslu. „Zapůsobila na mě neuvěřitelná diverzita nejen obyvatelstva a společnosti, ale i vědeckého zaměření, univerzit, startupových a investorských firem,“ vzpomíná.
Nesl si s sebou jedno poselství z Prahy právě od Antonína Holého. Popisuje ho jako soustředěnost na cíl a nutnost hledat pokud možno tu nejúčinnější cestu. S tím vstoupil do tehdy téměř neznámého startupu Gilead Sciences. Pracovalo v něm v té době přibližně 300 lidí, neměl schválený žádný lékový produkt a před sebou ještě osm let trpělivé práce všech, než se firma měla stát profitabilní. „Začátek byl pro mě dost náročný, musel jsem se učit anglicky, abych mohl odborně komunikovat s kolegy, plus tam byly kulturní a společenské rozdíly. Adaptace trvala naší rodině poměrně dlouhou dobu a bez porozumění a podpory mojí manželky by to nebylo vůbec možné,“ říká.
Pražská spojka
Za oceánem se stal jakousi pražskou spojkou – pomáhal přenášet výzkum Antonína Holého do praxe. Firma nakonec i díky jeho práci vyrostla až k dnešním desítkám miliard dolarů obratu. Prvním velkým úspěchem se ukázal být tenofovir pro léčbu a prevenci HIV. Ten se stal ve své době jedním z nejdůležitějších léků na HIV. Měl relativně nízkou toxicitu, dobře fungoval v kombinacích s jinými léky a jen velmi zřídka se u něho objevovala rezistence, čímž umožnil dlouhodobější kontrolu HIV. Tenofovir vydělal Gileadu desítky miliard dolarů a stal se jedním z nejúspěšnějších antivirotik historie. Licenční příjmy zároveň významně financovaly český výzkum. Cesta k jeho prosazení byla ale dlouhá. Americký Úřad pro kontrolu léčiv (FDA) ho jako samostatný lék na HIV povolil v roce 2001. Od té doby se tenofovir stal součástí ještě řady dalších lékových produktů včetně velice úspěšných a efektivních kombinací pro léčbu HIV.
Zda by se úspěch firmy podařil i bez přínosu Antonína Holého a jeho týmu, je podle Tomáše Cihláře dnes těžké soudit. „Pokud jsou firmy jako Gilead flexibilní a mají za sebou dobré investory, často se stává, že i po zdánlivě slabém začátku změní směr a najdou něco jiného. S velmi schopným vedením, které v Gileadu od začátku v čele s Johnem Martinem bylo, by šlo určitě o ten případ,“ přemýšlí. Nicméně v počátcích byl přínos Antonína Holého a jeho antivirotik podle něj „esenciální“.
Po tenofoviru následovala řada vědeckých i technologických průlomů, které nakonec přispěly k vedoucí světové pozici Gileadu v celé oblasti virologie a antivirotik. Dnes se na světě pomocí přípravků této společnosti proti HIV léčí zhruba patnáct milionů lidí. K tomu je potřeba připočítat další produkty, které přišly na trh později. Třeba ty na léčbu virové hepatitidy B a C a naposledy také remdesivir proti covidu, jímž bylo během pandemie léčeno kolem osmi milionů lidí.
Každodenně? Stačí jednou za půlrok
Už tak skvělý příběh by klidně mohl skončit, ale zrodil se nový. Jeho hlavním hrdinou je lenakapavir, u nějž Tomáš Cihlář coby vědec také stál. Podobně jako ve své době tenofovir znamená průlom: vůbec poprvé umí lidstvo zabránit přenosu HIV injekcí aplikovanou jednou za půl roku. Až dosud to umožňovaly převážně ústně podávané léky užívané každodenně. Skok je to revoluční. „Začali jsme s tím projektem v roce 2006 a náš nápad byl z velké části postavený na objevech základní vědy. Šlo o zcela nový princip, jak zabránit replikaci a množení viru HIV v infikovaných buňkách. Začali jsme přemýšlet nad tím, že na jednu z kritických strukturních součástí viru HIV, které se říká virová kapsida, do té doby nikdo žádné molekuly nebo inhibitory nevyvinul,“ popisuje Tomáš Cihlář.
Jak to v dnešní vědě bývá, nešlo o práci jednoho vědce a jeho týmu. Za lenakapavirem stojí reálně mnohaletá práce stovek lidí. V Gileadu se jen prvních deset let věnovali výlučně hledání nových molekul, jež se mohou vázat na HIV kapsidu a tím zabránit množení viru, které pak testovali a optimalizovali. Až v roce 2016 z toho vyšla finální molekula, jež se nejdříve jmenovala GS-6207 a později dostala generické jméno lenakapavir.
Ale ani to nebyl konec. Po dalších šesti letech intenzivního předklinického a klinického testování byl lék schválen pro léčbu lidí s HIV, kteří měli široce rozvinutou rezistenci na většinu existujících látek proti viru, takže měli jen velmi omezený výběr účinné léčby. Mezitím se také rozjel rozsáhlý projekt v několika velkých klinických testech na prevenci infekce HIV. Ten vyvrcholil v minulém roce, kdy byl lenakapavir povolen pro preventivní využití nejen ve Spojených státech a Evropě, ale i v řadě afrických zemí s vysokým výskytem HIV.
Testy probíhaly v různých populacích často vystavených možné nákaze HIV. Ač tahle součást práce nebyla přímo odpovědností Tomáše Cihláře, stala se pro přínos vědě klíčovou. Gileadu šlo o to, jak co nejúčinněji otestovat lenakapavir na prevenci HIV. Musel pro to najít spojence mezi lídry místních afrických komunit a ti zase museli rozumět tomu, proč se klinické zkoušky dělají. „Protože oni jsou pak schopni informaci předat srozumitelnou formou účastníkům klinických zkoušek. Ale vzhledem k tomu, jak je v Africe problém HIV významný – více než dvě třetiny ze 40 milionů lidí s infekcí HIV žije právě v subsaharské Africe –, nebylo složité získat silnou podporu u místní populace,“ říká vědec.
Lenakapavir není očkování. Neučí tělo odpovídat vlastním imunitním systémem na cizí patogen. Je to antivirová prevence závislá na konstantní přítomnosti virostatika v krevním oběhu. Pokud v těle není látka přítomna, nákaza je možná. Lenakapavir je zvláště vhodný pro účely prevence, neboť se díky své chemické a biologické stabilitě dokáže v těle udržet po dlouhou dobu. Řada dnes používaných léčiv je poměrně rychle eliminována z organismu metabolickými procesy v játrech nebo vylučována ledvinami. Takže takové léky musí pacient brát často.
„Existují přitom určitá zavedená pravidla, která říkají, jak mají látky z fyzikálněchemického hlediska vypadat, aby mohly být léčivem, které se dá lidem účinně podávat. Kdybychom zůstali v těchto zavedených hranicích, lenakapavir by nikdy nevznikl, neboť se mnoha tradičním parametrům léčiv zcela vymyká,“ popisuje Tomáš Cihlář.
Nový princip může v důsledku odstartovat ve vědě převratné změny. Řada vědců jak ve firemním, tak v nonprofit výzkumu dnes aktivně testuje, jak podobný mechanismus dlouhodobě účinných látek aplikovat na malárii, tuberkulózu a další nemoci.
Právě tento průlom vynesl Tomáši Cihlářovi místo v prestižním žebříčku stovky nejvlivnějších lidí planety podle časopisu Time. O tom, jak na úspěch nahlíží, asi nejlépe vypovídá jeden detail: Když dostal pozvánku na ceremoniál, hodně ho mrzelo, že vstupenka je jen pro něj. Chtěl tam totiž jít společně se svojí manželkou, protože úspěch připisuje neméně i jí, respektive její obětavosti a péči o rodinu.
Soustředit se na cíl politice navzdory
Zatímco vědecké bariéry padají, jiné bohužel vyvstávají. Řeč je o politickém prostředí v USA, kde je schopen zpochybňovat prokázané pozitivní účinky mnoha očkování dokonce i sám ministr zdravotnictví Robert F. Kennedy Jr. Vláda také opakovaně hrozí, že bude dál snižovat rozpočet pro zdravotnický výzkum včetně podpory pro americké Národní ústavy zdraví.
„Pozice některých oblastí vědy ve Spojených státech se v posledním roce výrazně změnila včetně toho, jak současná administrativa na některé zavedené vědecké poznatky nahlíží. Je to velice komplikované především proto, že některé z těchto změn jsou politicky motivovány. Řada velmi zkušených odborníků zejména z vládních institucí musela nebo se nakonec sama rozhodla své pozice opustit,“ říká Tomáš Cihlář. „Pevně ale doufám, že nakonec rozumné a pragmatické hlasy převládnou a v budoucnu se podaří situaci kolem podpory vědy zase stabilizovat,“ zůstává český vědec optimistou. A i v tomto jeho postoji se odráží to, co se naučil od profesora Holého: cesta bývá dlouhá a je důležité se za každých okolností soustředit na cíl. __
Tomáš Cihlář působí od roku 1994 v americké biofarmaceutické společnosti Gilead Sciences, kde nyní zastává post seniorního viceprezidenta pro virologický výzkum.
Tomáš Cihlář (59 let)
• Vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze, obor kvasná chemie a bioinženýrství. Doktorské studium v oboru biochemie absolvoval v Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd ČR.
• Od roku 1994 působí v americké biofarmaceutické společnosti Gilead Sciences. Do společnosti nastoupil jako řadový vědecký pracovník a postupně se vypracoval do nejvyšších pater managementu.
• Nyní zastává post Senior Vice President pro virologický výzkum.
• Podílel se na vývoji léku remdesivir. Během pandemie v roce 2020 se remdesivir stal prvním schváleným antivirotikem pro léčbu těžkých případů COVID-19 na světě.
• Má zásadní podíl na vývoji více než desítky moderních léků proti HIV na bázi tenofoviru (TDF a TAF) a kombinovaných tablet (např. Biktarvy).
• Hrál vedoucí roli v objevení a vývoji průlomového dlouhodobě působícího léku lenakapavir (Sunlenca), který se podává jen dvakrát ročně.
• Je držitelem desítek mezinárodních patentů a autorem či spoluautorem téměř dvou stovek publikací, včetně řady článků v nejprestižnějších vědeckých časopisech, jako jsou Nature či Science.
• Obdržel Medaili Za zásluhy I. stupně od prezidenta republiky za zásluhy o stát v oblasti vědy. V roce 2025 ho časopis TIME zařadil mezi 100 nejvlivnějších osobností za vývoj revolučních léků proti HIV.
• Je také držitelem Mimořádné ceny Nadace Neuron, Ceny Nadace Warrena Alperta udělované Harvardskou univerzitou a čestného doktorátu od domovské VŠCHT Praha za vynikající zásluhy o rozvoj vědy.
