České zdravotnictví není černá díra, říká nový ministr zdravotnictví Miloslav Ludvík (ČSSD). Nebrání se prý tomu provést revizi systému a vymést všechny kouty. „Už dnes ale vím, že dost tam nebude,“ tvrdí. Zdravotnictví podle něj potřebuje více peněz, a pokud se stát nezaváže k pravidelnému navyšování svých příspěvků, nezbude, než aby více platili občané přímo.
Na vládě vás čeká jednání o návrhu zákona, který by zajistil pravidelnou automatickou valorizaci plateb státu do zdravotnictví. Vnímáte to jako důležitý zákon?
Podle mě je to jedna z nejzákladnějších věcí, a dokonce zásadní politická otázka. Pravidelná valorizace říká, že stát ručí za zdravotní péči a kryje všechna rizika. Druhá možnost znamená: paciente, zaplať si sám. Jako představitel sociální demokracie jednoznačně tvrdím, že tu musí být garance státu. Pokud nejdu k lékaři, protože jsem se tak rozhodl, je to v pořádku. Nemůžeme ale připustit, aby lidé nechodili k lékaři proto, že si to nemohou dovolit.
Jak vidíte svoje šance v situaci, kdy ministr financí Andrej Babiš s automatickou valorizací plateb zásadně nesouhlasí?
Bude to velmi těžké. Musím vycházet z toho, že je to pro mě zásadní politický střet. Zároveň je to i legitimní politická otázka. I volič se bude rozhodovat, jestli bude lepší, když bude peníze dávat ze svého, nebo když půjdou prostřednictvím výběru daní. Na jedné straně v této problematice stojí pravice, a jak tomu rozumím, i hnutí ANO, a na druhé straně sociální demokracie. Na vládě se musíme nějak dohodnout.
Očekáváte, že i o platech lékařů a sester budete ještě s ministrem Babišem diskutovat?
V tuto chvíli máme valorizaci platů stanovenou, a to pro rok 2017 na navýšení o deset procent a v roce 2018 o dalších deset procent. Neočekávám diskuzi o revizi tohoto vládního usnesení.
A co případné další přilepšení pro sestry v nemocnicích, které hodláte navrhnout? Na to by se prostředky našly uvnitř systému zdravotnictví?
Nechci se dostat do situace, že budu obviňován, že jsou ve zdravotnictví černé díry. To je věcně nesmysl. Černá díra je astronomicky vzato velice hmotný objekt, do kterého všechno spadne a nic z něj nevypadne. Tak české zdravotnictví nefunguje. Na jednu stranu toho do něj sice hodně padá, na druhou stranu z toho vylézají výborné výsledky: prodlužování délky života, mizivá novorozenecká úmrtnost, zvyšování věku dožití onkologických pacientů a tak dále.
Vůbec se ale nebráním tomu provést revizi sytému a zjistit, kde by mohly být volné peníze. To je legitimní požadavek na ministra zdravotnictví, kterému jsem ochoten vyhovět. Už dnes ale vím, že dost tam nebude, ani když vymeteme všechny kouty.
Jaká je tedy vaše nová nabídka pro zdravotní sestry?
Chci navrhnout vládě, aby byl dramaticky zvýšen příplatek za směnnost. Platy zdravotníků mají několik složek, jednou z nich je příplatek pro ty, kdo pracují ve dvousměnném, třísměnném nebo nepřetržitém provozu. Dneska podle vládního nařízení činí čtyři sta až tisíc korun za měsíc. Rád bych navrhl vládě ten koridor na pravé straně otevřít. Otázka zní kde, jestli na pěti či deseti tisících. Největší problém dnes se sestrami není v ambulantní sféře, ale na lůžkových odděleních. Dokonce i dvousměnné provozy – ranní, odpolední, se daří zajišťovat. Zásadní komplikace jsou v trojsměnných a nepřetržitých provozech. Ředitel nemocnice by neměl mít povinnost příplatek zvýšit všem, ale měl by mít tu možnost.
Mluvíte o pěti deseti tisících. Mělo by smysl, kdyby to bylo méně?
Musíme vycházet z čísel. Nejdřív žádám Ústav zdravotnických informací a statistiky, aby dal dohromady data, kolik se vyplácí na příplatku za směnnost dnes. Uděláme si na základě toho modely, kolik bude stát zvýšení. Nemocnice na to musejí mít finance, jinak to smysl nemá.
Máte ale zkušenost s nedostatkem sester v nemocnici. Přidat jim pětistovku asi mnoho neřeší.
Ne, to by smysl nemělo. Měly by to být úplně jiné peníze. Dnes nemáte jiný nástroj, jak sestry vrátit k lůžkům, než peníze a ty musejí být adresné. Kdybychom přidali všem sestrám, bude to strašný náklad. Musíme najít způsob, jak se trefit přímo doprostřed terče. Příplatek za směnnost je jediné, co mě v tuto chvíli napadá.
Urgentní je teď problém s leteckou záchrannou službou v Ústeckém kraji. Na konci roku končí dosavadní letecké firmě smlouva a uzavření nové smlouvy s vítězem nového tendru, který proběhl na poslední chvíli, pozastavil antimonopolní úřad. Proč jste se rozhodl zrušit výběr nové firmy?
Ministerstvo se vrátilo ve výběrovém řízení o krok zpátky. Navrhl jsem vládě ustanovit novou komisi, která znovu posoudí celou nabídku včetně toho, že se vypořádá s údajně neadekvátně nízkou cenou. To je to, co antimonopolní úřad řeší. Předpokládaná částka byla řádově do dvou set milionů korun, vybraná firma nabídla nižší částku a komise se nevypořádala s možnou námitkou, že to je neadekvátně nízká cena. Proto nastoupí nová komise, jež zasedne v nejbližším možném termínu. Buď řekne, že cena je neadekvátně nízká, a pak se musí soutěž opakovat, nebo řekne, že příliš nízká není, a pak může tendr pokračovat.
Bude to opravdu rychlejší? Nedostanete se znovu do stejného bodu, že bude výsledek opět napaden u antimonopolního úřadu a potrvá to ještě déle, než kdybyste teď počkali na jeho vyjádření?
Může to být znovu napadeno. Určitě budeme čekat na stanovisko ÚOHS. Proto si dáme termín na druhou polovinu ledna. Pokud řekne, že stanovisko komise je pro něj v pořádku, nic nám nebrání uzavřít smlouvu na základě původní nabídky.
Co do té doby? Podle ústecké záchranné služby nejsou lety odjinud optimální.
Systém letecké záchranné služby funguje jako jeden dispečink. Protože Česká republika zas tak velká není, což vám jako amatérský pilot můžu potvrdit, může to zatím krýt letecká záchranka z Prahy, Liberce a z Plzně. Velení vzdušných sil má na doletové vzdálenosti krásné kružnice. Když letíte z Prahy vrtulníkem do Kutné Hory, je to stejně dlouhé, jako když letíte z Prahy do Ústí.
Ve sněmovně je teď dost zákonů z vašeho rezortu. Budete u některého iniciovat nějakou změnu?
Myslím, že ten proces je v tak pokročilém stadiu, že tam není prostor pro inovace. Materiály jsou ve druhém nebo třetím čtení.
Proč jste mluvil při přebírání funkce o tom, že se projekt DRG Restart, který má zavést spravedlivější platby nemocnicím, musí odstínit od tlaků lobbistických skupin?
Dnes nikdo nevěří nikomu. Vystoupí nemocnice, ambulantní specialisté, pojišťovny, zkrátka kdokoli, a řeknou: nemáme peníze. Ústav zdravotnických informací a statistiky řekne: máte. Druhá strana to jednoduše nepřijme, označí čísla za zmanipulovaná. To se může na ÚZIS týkat i jeho projektu DRG Restart.
Kdyby se nám podařilo ústav natolik osamostatnit, aby byl nezávislý na tlacích ambulantních specialistů, pojišťoven, ale i na ministerstvu, mohla by nastat situace, že se s jejich daty každý smíří. Typicky tak funguje Český statistický úřad. Vydá data a o nich se nedebatuje. Líbilo by se mi, kdyby ve zdravotnictví fungovalo skutečně nezávislé centrum, kam potečou dennodenně stovky tisíc dat o tom, kolik stál který materiál, kolik se koupilo léků, komu se daly a na jakou diagnózu.
Co by se mělo změnit proti současnému stavu?
Dnes je ÚZIS součást ministerstva zdravotnictví. Budeme se o tom bavit s ředitelem ÚZIS docentem Duškem. DRG Restart je klíčový projekt, připravují v něm zásadní změnu pro financování nemocnic. Bude se používat násobně víc skupin diagnóz, bude to mnohem přesnější. Tato instituce je dnes klíčová pro rozdělování 50 miliard korun. To už je dostatečný důvod k tomu, aby byla nezávislá. I na rezortu zdravotnictví. Ministerstvo ať politicky určuje, kolik má kam jít peněz. Ať k tomu ale dostane data, o která se všichni mohou opřít.
Podle bývalého ministra Němečka by už v příští úhradové vyhlášce, podle které se budou rozdělovat finance v roce 2018, měla být zahrnuta data z DRG Restart.
Od docenta Duška jsem dostal tlustou složku materiálů a ještě se s ní budu muset zavřít na tři čtyři hodiny. Pak teprve budu moci říct, jestli je projekt připravený. Němci na svém systému DRG kutají dvacet let a pořád to nemají hotové. My máme za sebou zatím dva roky.
Budete i v nové funkci usilovat o změny v registru smluv, o kterém jste jako ředitel nemocnice tvrdil, že je pro praxi při léčení těžko použitelný?
Myslím, že se to otevře, a těším se, že budu říkat konkrétní příklady z praxe.
Můžete si to dovolit i jako vládní politik rozporovat opatření pro transparenci?
Politik by snad měl říkat pravdu. Budu jen uvádět konkrétní příklady. Vedení ministerstva zdravotnictví jste se ujal přede dvěma týdny.
Jak se na novém postu cítíte?
Je to rychlé. Připomíná mi to můj nástup do Motola. Mám i podobnou náladu. Jen jsem o sedmnáct let starší.
Jak se vám komunikuje s náměstkyněmi, o kterých jste hned po příchodu na ministerstvo zdravotnictví prohlásil, že s nimi dál nepočítáte?
Já s nimi nekomunikuju. Jsou podřízené státnímu tajemníkovi, s ním komunikují.
Žádnou práci pro ně tedy nemáte?
Mluvili jsme se státním tajemníkem, předpokládám, že něco bude připraveno. Já je v tuto chvíli k řízení ministerstva nepotřebuju.
| Ministr zdravotnictví, předseda pražské ČSSD, pražský zastupitel, ekonom. Posledních šestnáct let vedl Fakultní nemocnici v Motole. Předtím působil na manažerských pozicích ve farmaceutické firmě Apotex. Svou profesní kariéru začínal v Chemapol Group a SPOFA. Absolvoval VŠE, obor zahraniční obchod, a Právnickou fakultu UK. Je ženatý, má tři děti. |
