Kameru nepřelstíte, vidí vám do duše, říká herečka z Pěti let a Smyslu pro tumor Alžběta Malá
Působí zranitelně, ale dokáže si říct své. A zrovna takové jsou její postavy. Alžbětu Malou už na začátku kariéry nepotkávají jednoduché role, ba naopak. Seriály Pět let a Smysl pro tumor otevírají témata znásilnění a umírání, další televizní drama, ve kterém účinkuje, vypráví o závislosti na alkoholu. Její hrdinky se perou s osudem i samy se sebou, ale právě to ji přitahuje a baví. „Ráda v herectví pátrám ve svém vlastním životě. Je to pro mě zároveň práce i terapie,“ říká šestadvacetiletá herečka.
Začátkem letošního roku vévodil sledovanosti českých televizí Smysl pro tumor, jenž byl pro vás zatím největší pracovní příležitostí. Dopad toho seriálu byl obrovský – jak to cítíte vy?
Mám pocit, že v lidech pořád rezonuje, mluví o něm a reagují na něj. Otevřel důležitou debatu, dostal víc do povědomí téma onkologického onemocnění a spoustu lidí v rámci tématu trochu vzdělal. Já z toho mám pořád radost.
Smysl pro tumor byl dobře hodnocen, ať už v recenzích nebo ohlasech samotných diváků, taky kvůli souhře či vzájemné chemii herců v hlavních rolích, tedy vás a Filipa Březiny. Znali jste se už před natáčením?
O Filipovi jsem věděla, sledovala jsem jeho práci, ale před castingem jsme se nepotkali. Než jsme začali natáčet, měli jsme jednu čtenou zkoušku a jednu osobní schůzku, kde jsme se mohli vzájemně trochu seznámit, ale na to, jak blízké si naše postavy byly, to bylo pořád málo. Naštěstí se v průběhu natáčení tolik neskákalo mezi jednotlivými díly, začínali jsme těmi prvními, takže jsme se mohli postupně naladit a ty náročnější scény nás čekaly až později.
Do jaké míry jste si mohli s Filipem své postavy ve Smyslu pro tumor tvarovat, modelovat, vložit si do nich i něco ze sebe?
Byli jsme trochu svázaní předlohou z Belgie, ale to byly opravdu spíš momenty. Jinak si myslím, že jsme mohli své postavy poměrně svobodně utvářet. Filip měl víc natáčecích dní, takže ve chvíli, kdy on si podle mě svoji postavu úplně osvojil, já jsem ještě trochu hledala. Hana je v příběhu přítomna primárně skrze Filipa. Není tam moc momentů, kde je sama, kde vidíme víc do ní. Je neustále v nějaké interakci. Já mám ale takové postavy ráda. Můžeme zjišťovat, jak co prožívají, aniž by je při tom pozorovala kamera. Postupně jsem v sobě seriálovou Hanku našla.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
