„Jedinou diplomatickou akademii provozuji já. Stejnojmenná instituce při ministerstvu zahraničí je jen odborem, který školí zaměstnance,“ tvrdí Cyril Svoboda. Bývalý ministr zahraničí má na název Diplomatická akademie registrovanou ochrannou známku a používá i podobné logo, jako škola při Černínském paláci.
Jeho akademie má čtyři desítky absolventů, z nichž každý za tříměsíční kurz diplomacie probíhající o víkendech zaplatil 35 tisíc korun. „Řada z nich jsou ještě studenti, kteří si cení toho, že se u nás neučí nudná teorie, ale praktické věci,“ vysvětluje Svoboda. Komerční vztah považuje za výhodu, protože dovede zaplatit kvalitní vyučující. „My tu nejsme posedlí tím, že bychom čekali na výjezd,“ rýpne si do bývalých kolegů z ministerstva.
Pohled do seznamu vyučujících na Svobodově Diplomatické akademii ale dává tušit, že by možná i jeho pedagogové rádi vyměnili učebnu na Karlově náměstí za nějaký zahraniční post. Černínský palác s nimi ovšem už nepočítá. Ostatně ani jejich domovské politické strany. A tak u Svobody zakotvil třeba někdejší eurokomisař Vladimír Špidla, exministryně spravedlnosti Daniela Kovářová nebo bývalá velvyslankyně při EU Milena Vicenová.
Černínský palác si své diplomaty školí sám a nemíní na tom nic měnit. „Naše akademie je nejdůležitější a základní branou, kudy se vstupuje na ministerstvo zahraničí,“ argumentuje Věra Jeřábková, ředitelka Diplomatické akademie MZV.
Zatímco Svoboda razí pojem „široké diplomacie“, poslání akademie je čistě interní. Náročným sítem přijímaček ročně ze 150 žadatelů projde zhruba desítka. Z nich pak ministerstvo zahraničí udělá své zaměstnance na dobu určitou s tím, že je půl roku vzdělává v lavicích a na stejně dlouhou dobu posílá na praxi na některou z ambasád. Černínský palác ani nepočítá s tím, že by odchovanci jeho akademie působili někde jinde.
Přestože Věra Jeřábková tvrdí, že se obě diplomatické akademie doplňují, ve skutečnosti připomínají spíše poněkud umanuté zápasníky, kteří na místě vyčkávají, s čím soupeř přijde. Ministerstvo zahraničí nadále školí jen své vlastní diplomaty a konkurenci si nepřipouští. A Svoboda zase čeká na telefon, který by mu otevřel cestu i k zakázkám ve jménu státu. „Značku nedám, ale jinak jsem ochoten vyjednávat o všem,“ říká exministr. A co když nikdo nezavolá? „Nevadí, počkám si, co bude příští rok po volbách,“ dodává optimisticky.
