Předčasné říjnové volby však opět mění situaci. Nová vládní garnitura se sice rodí s velkými obtížemi, ale jedno je jasné: protestní hlasy voličů opět pozměnily politické síly, lidé se upnuli k nové autoritě, tentokrát miliardáři Andreji Babišovi. Autoritářství, které dýchá z Hradu, teď bude vát i z Poslanecké sněmovny. Politický režim, na který jsme si zvykli, se mění. Jen si nemůžeme být jisti, zda k lepšímu.
12. 1. Propadák roku
Touha získat Hrad ho stála peníze i práci. Svým úspěchem v prezidentské volbě si byl Jan Fischer tak jist, že opustil lukrativní post viceprezidenta EBRD s platem přes sedm milionů korun ročně. Sen stát se první přímo volenou hlavou státu skončil dvanáctého ledna. Do druhého kola volby postoupili Miloš Zeman a Karel Schwarzenberg, kdysi populárnímu expremiérovi úřednické vlády dalo hlas pouhých 16,35 procenta voličů. Fischera opustili sponzoři, z kampaně mu zbyly dluhy. Nakonec opustil i názory, které zastával, a před druhým kolem prezidentské volby podpořil Zemana. Díky tomu je nyní ministrem financí v demisi v Rusnokově kabinetu.
26. 1. Triumf roku
Třetím českým prezidentem se stal Miloš Zeman. Politický veterán se ve svých osmašedesáti letech – o deset let později než očekával a chtěl – konečně vyrovnal odvěkému rivalovi Václavu Klausovi. Tak jako Klaus byl premiérem a pak získal i funkci nejprestižnější.
Zeman získal 2 717 405 hlasů, jeho soupeř Karel Schwarzenberg 2 241 171 hlasů. Politická scéna se zachvěla. Bylo jasné, že nový prezident vzešlý z plebiscitu nebude jen kladečem věnců, ostatně bývalý sociální demokrat a čestný předseda SPOZ svůj postoj k prezidentskému úřadu jasně zformuloval dlouho před volbou. Mimo jiné řekl, že prezident „nesmí být fíkusem v rohu“. Že svá slova mínil naprosto vážně, a nikoli jako jeden ze svých bonmotů, dokazuje už jedenáct měsíců.
16. 6. Martyr roku
Premiér Petr Nečas oznámil, že následující den podá demisi na funkci předsedy vlády a skončí také na postu šéfa ODS: „Jsem si plně vědom toho, jak peripetie mého osobního života zatěžují politickou scénu i ODS. Vyvozuji z toho důsledky.“ Tak skončila vláda, která přestála pět hlasování o nedůvěře. Předehra – několik měsíců policejní práce, nasazení odposlechů a stovek policistů, spektakulární noční zásah v bezprostřední blízkosti předsedy vlády. Zatímco rozuzlení případu Nagyové, dnes paní Nečasové, je v nedohlednu, konec Nečase – politika je nezvratný. Jeho láska ke spolupracovnici, která byla obviněna z organizace trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby a z podplácení, zlomila vaz nejen jemu, ke dnu poslala koaliční kabinet i ODS. Expremiér se označuje za oběť zvůle státních zástupců a policie, a mnozí mu dávají za pravdu. Veřejné mínění však Nagygate považuje za jeden z největších polistopadových skandálů.
27. 10.-8. 11. „Puč“ roku
27. 10. Předsednictvo ČSSD schválilo výzvu, aby předseda strany Bohuslav Sobotka rezignoval. Ten odmítl.
28. 10. Vyšlo najevo, že někteří čelní socialisté byli za prezidentem v Lánech. Domnělí účastníci schůzky to popřeli.
29. 10. Místopředseda ČSSD Milan Chovanec připustil, že se spolu s některými spolupracovníky zúčastnil v Lánech schůzky s prezidentem republiky. Statutární místopředseda Michal Hašek dál existenci setkání popíral.
31. 10. Michal Hašek se omluvil za to, že lhal. Zároveň spolu s dalšími účastníky schůzky v Lánech, členy vedení ČSSD Zdeňkem Škromachem a Jeronýmem Tejcem, oznámil, že podporuje Sobotku.
8. 11. Michal Hašek a Jeroným Tejc rezignovali na funkce ve vedení ČSSD.
7. 12. Dialog roku
Premiér Jiří Rusnok se nesmazatelně zapsal do historie trapasů státníků z celého světa. Rozhovor začínající větou Ty vole, teď ještě zase zemřel Mandela… se během jediného dne stal jedním z nejdiskutovanějších témat českého internetu a záhy se dostal i na titulní stránky některých světových médií. Dialog členů vlády v demisi – premiéra a ministrů obrany a financí zachytily mikrofony České televize, které přenášejí streamové vysílání z Poslanecké sněmovny.
