Z tohoto hlediska bylo celé čekání na rozhodnutí soudu stejným představením pro veřejnost, jakým bylo vydávání lobbistické firmy k ovlivňování rozdělování státních zakázek na politickou stranu. Nebo jakým byly pravidelné pražské vládní krize vyvolávané Bártou a VV, buď aby se překryly zprávy o fungování tohoto podivného spolku, nebo aby zachránili preference VV tím, že je z ničeho nic budou vydávat za levicovou stranu a odpůrce vládních reforem.
Jinak řečeno, rozsudkem se pro českou politiku ani českou vládní koalici nic podstatného nemění. Tomu, aby mohl rozsudek zásadně pomoci očistě politiky, brání nápadný nepoměr mezi mírným půlročním podmíněným trestem pro Bártu a tříletým nepodmíněným trestem pro jeho stranického rivala Jaroslava Škárku.
Ten druhý je rovněž podvodník a před soudem lhal, nic z toho se ale nevymykalo duchu fungování polomafiánské organizace, jakými VV jsou. Kápem této organizace je ale Bárta a on i určil její pravidla. Škárka a ostatní jsou spíše užiteční idioti, kteří mu v tom pomáhali nebo se ho snažili podrazit, podle toho, z čeho právě očekávali větší užitek.
Rozsudek však vyznívá tak, že mnohem horším zločinem je podrazit šéfa polomafiánské organizace než to, že někdo takovou organizaci založí a pomocí ní chtěl ovládnout stát.
Pro osud koalice zase bude rozhodující, zda dostatečně velký počet poslanců VV pochopí, že jejich život ve veřejných funkcích trvá jen do dalších voleb, v nichž nemají nejmenší šanci. A že když si tyto funkce chtějí co nejlépe užít, musejí se místo potápění vlády snažit držet ji nad vodou, dokud to jen bude možné, uzavřel list Sme.
