Odklánění peněz bylo prozrazeno díky výroční finanční zprávě, kterou musí každá politická strana předložit, a pak také postojem externího auditora Jiřího Balouna. Ten se odmítl pod účetní závěrku podepsat. Namítal, že fakturované činnosti se nesmějí překrývat s činnostmi, které souvisejí s vykonáváním funkce předsedy hnutí.
Podstatná část fakturovaných činností se však překrývala s funkcí předsedy. Hnutí Okamurovi vyplácelo peníze například za aktualizaci webových stránek, tvorbu marketingové strategie pro volební kampaň, jednání s médii či přípravu podkladů pro jednání poslaneckého klubu ohledně projednávaných tisků ve Sněmovně. Poskytovatelem služeb byl Okamura, objednatelem hnutí Úsvit přímé demokracie.
Okamura podle mluvčího Jana Zilvara nemá s hnutím jakoukoli platnou smlouvu, na základě které by mu hnutí vyplácelo peníze. Podle něj již auditor dal k výroční zprávě hnutí výrok bez výhrad.
„Již v minulosti byla smlouva s Tomio Okamurou na jeho žádost ukončena dohodou, protože ji považoval za nevhodnou, a mediální služby zajišťují jiné subjekty. Všechna plnění byla již v minulosti narovnána a Tomio Okamura výsledně od hnutí nezíská ani korunu,“ píše hnutí v tiskové zprávě. Okamura služby zajišťoval pouze po organizační stránce, konkrétní činnosti zpracovávalo několik subdodavatelů.
Okamurova strana má oficiálně jen devět členů, za čtyřleté volební období může strana ze státního rozpočtu získat více než 122 milionů korun, píše časopis. Podle stanov Úsvitu předseda strany na tajemníkův návrh sám schvaluje rozpočet hnutí. Podle Reflexu se v tomot ohledu Úsvit podobá spíše o soukromé firmě než demokratické politické straně. I to Úsvit odmítá a zdůrazňuje, že stanovy byly uznány jako demokratické ministerstvem vnitra.
