Za války „čokoládu pro tankisty“ používali znavení němečtí vojáci jako povzbuzující prostředek. Dnes je pervitin na seznamu ilegálních drog. V Německu i jinde ve světě však zažívá revival. Coby levnější náhražka kokainu se užívá jako partydroga. Do Německa se přes hranici pašuje hlavně z ilegálních laboratoří v Česku.
Masově se pervitin začal používat za druhé světové války, jeho kořeny je však třeba hledat v 19. století. Pervitin je totiž pouze komerční název pro chemickou látku metamfetamin, který syntézou z efedrinu poprvé oddělil japonský chemik Nagai Nagayoshi v roce 1887. Metamefetamin ale zkoumali i v Německu v laboratořích Temmler poblíž Berlína. V roce 1937 byla látka patentována a o rok později se objevila na trhu v kovových dózách s modročervenou etiketou pod značkou Pervitin.
Čokoláda pro tankisty
Aniž by se zabývali vedlejšími účinky, Němci pervitin využívali za druhé světové války jako povzbuzující látku pro vojáky. Pervitin uvedl do armády vrchní polní lékař Otto Ranke, který v povzbuzujícím prášku spatřoval ideální drogu pro válečné účely. V září 1939 lékař pervitin otestoval na skupině studentů. Navzdory nedostatku spánku byli mladí muži po požití látky schopni mimořádných výkonů. Před zahájením bleskového útoku na Francii a Polsko si podle časopisu Spiegel německý Wehrmacht objednal na 35 milionů třímiligramových dóz s pervitinem.
Za války získal pervitin mnoho přezdívek. Říkalo se mu „čokoláda pro tankisty“, „tablety pilotů“ nebo také „Göringovy pilulky“. Na jeho obalu stálo: „pro potlačení ospalosti“. O zaslání pervitinu, který povzbuzuje více než litry kávy a nechává dočasně zapomenout na všechny strasti války, žádal v dopisech i mladý voják jménem Heinrich Böll, který později proslul coby spisovatel a za své romány získal Nobelovu cenu za literaturu. Pro řadu vojáků se ale z užívání drogy stala noční můra. Na pervitinu se stali závislí a po jeho užívání se u nich projevovaly deprese. Vojáci se pod vlivem drogy nadměrně potili, někteří umírali na infarkt nebo páchali sebevraždu. Lékaři začali varovat před nežádoucími vedlejšími účinky, droga však zakázána nebyla.
Ilustrační foto
Ještě po skončení války byl v Německu pervitin lehce dostupný. Dal se sehnat na černém trhu či v lékárně na předpis. Sportovci i studenti ho používali pro zvýšení svých výkonů. Známý je případ boxera Josepha Elzeho z roku 1968, který po 150 úderech do hlavy v ringu padl k zemi a už se neprobudil. Kdyby nepoužil pervitin, nikdy by nevydržel tak dlouho a možná by zápas přežil. Takto se stal v Německu první známou obětí dopingu.
Temmlerovy závody dodávaly povzbuzující tablety pro armády NDR i SRN ještě v 60. letech. Až v 70. letech západoněmecký Bundeswehr látku zakázal, východoněmecká armáda tak učinila až v roce 1988. Příběh drogy se mezitím přesunul do Spojených států. Stalo se tak díky jedné „kuchařce“.
Kuchařka od Strýčka Festera
V USA kouzlu metaamfetaminu propadly na konci 70. let motorkářské gangy na západním pobřeží. Nevyráběly ho však ve formě prášku či tablet jako dříve, ale v krystalické podobě. V USA proto metamfetamin proslul pod názvem „Crystal Meth“. Jak si drogu vyrobit doma Američany poučil chemik Steven Preisler, který pod pseudonymem Strýček Fester napsal a vydal knihu „Tajemství výroby metamfetaminu“. Jeho kuchařka obsahovala šest receptů, jak připravit drogu z dostupných prostředků: z léků proti kašli, čistidel, kyselin v bateriích nebo nemrznoucí směsi.
Droga se v USA rychle rozšířila. V roce 2010 objevili američtí policisté na území Spojených států 11 tisíc ilegálních laboratoří, kde se Crystal Meth vyráběl. Navzdory fatálním následkům jejího užívání spotřeba této drogy stoupá. Americký Národní ústav zneužívání drog odhaduje, že alespoň jednou metamfetamin vyzkoušelo 13 milionů Američanů, OSN odhaduje počet uživatelů celosvětově na 24 milionů.
Spotřeba pervitinu stoupá i v jeho rodném Německu – policisté letos evidují nárůst prvouživatelů z 1693 případů na 2556. Většina německého pervitinu pochází z ilegálních laboratoří na území České republiky.
