Petr Nečas odchází. Byl devátým českým premiérem

Petr Nečas

Petr Nečas Zdroj: Karikatura Bretislav Kovarik

Pravicová vláda premiéra Petra Nečase bude od pondělního rána minulostí. Nečas byl v pořadí devátým českým premiérem, zemi vedl tři roky. Zavzpomínejte si v našem ohlédnutí, kdo byli ti, kteří mu přecházeli.

Václav Klaus (narozen 19. června 1941)

Jako šéf ODS předsedal dvěma vládám v letech 1992 až 1997. První vláda samostatné ČR (2. července 1992 - 4. července 1996; demise 2. července 1996) byla jmenována ještě v době federace a tvořili ji ministři za ODS, KDU-ČSL, ODA a KDS. Koalice měla 105 poslanců. Druhou Klausovu vládu (4. července 1996 - 2. ledna 1998; demise 30. listopadu 1997) pak tvořila koalice ODS, KDU-ČSL, ODA, která však měla jen 99 poslanců. Z povolebních jednání si opoziční ČSSD odnesla křeslo předsedy sněmovny pro Miloše Zemana výměnou za podporu vlády. V premiérském křesle zůstal více než pět let a teprve politická krize a odhalené podvody v hospodaření ODS jej donutily v prosinci 1997 odstoupit.

Josef Tošovský (narozen 28. září 1950)

Tošovského úřednická vláda (17. prosince 1997 - 22. července 1998; demise 17. července 1998) vznikla po demisi Klausovy vlády a měla za úkol dovést Česko k předčasným volbám. Tehdejší guvernér České národní banky Josef Tošovský sestavil vládu z nestraníků, zástupců KDU-ČSL, ODA a ODS (ti posléze přešli k Unii svobody).

ctk

Miloš Zeman (narozen 28. září 1944)

Tehdejší šéf ČSSD předsedal menšinové jednobarevné vládě ČSSD (17. července 1998 - 15. července 2002; demise 12. července 2002), jejíž vznik umožnila tzv. opoziční smlouva mezi ČSSD a ODS.

Vladimír Špidla (narozen 22. dubna 1951)

Vytvořil koaliční vládu ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU (12. července 2002 - 4. srpna 2004; demise 1. července 2004), která měla ve sněmovně nejtěsnější většinu 101 poslance. Po celou dobu v premiérském křesle se Špidla potýkal s vnitrostranickou opozicí a po výrazné prohře ve volbách do Evropského parlamentu v červnu 2004 se rozhodl rezignovat na vládní i stranickou funkci.

Stanislav Gross (narozen 30. září 1969)

Stál v čele druhé vlády koalice ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU (26. července 2004 - 25. dubna 2005; demise 25. dubna 2005), která vznikla po demisi Špidlova kabinetu. Grossovi i jeho kabinetu zlomila začátkem roku 2005 vaz aféra okolo majetkových poměrů jeho rodiny.

Jiří Paroubek (narozen 21. srpna 1952)

Stejně jako jeho dva předchůdci stál v čele vlády koalice ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU (25. dubna 2005 - 4. září 2006; demise 16. srpna 2006), která vznikla po demisi Grossovy vlády. Paroubek sice dotáhl ve volbách v roce 2006 ČSSD k nejlepšímu volebního výsledku, strana však přesto skončila těsně druhá za ODS a po osmi letech se stala opoziční stranou.

Mirek Topolánek (narozen 15. května 1956)

Jako šéf ODS předsedal dvěma vládám v letech 2006 až 2009. Poprvé (16. srpna 2006 - 9. ledna 2007; demise 11. října 2006) se jednalo o menšinový kabinet složený z ministrů ODS a nestraníků. Kabinet však nezískal důvěru sněmovny a musel podat demisi. Druhá Topolánkova vláda (8. listopadu 2006 - 8. května 2009; demise 26. března 2009) byla koaliční vládou ODS, KDU-ČSL a Strany zelených. Na počátku měla ve sněmovně pouze 100 poslanců a důvěru získala díky dvěma poslancům zvoleným za ČSSD. Topolánek podal demisi poté, co sněmovna 24. března 2009 vládě vyslovila nedůvěru. K opozici se tehdy připojili i čtyři poslanci z koaličního tábora, díky nim získala potřebných 101 hlasů.

Topolánek se stal prvním českým premiérem, kterému parlament vyslovil nedůvěru. Navíc to bylo zhruba v polovině českého předsednictví Evropské unii.

Jan Fischer (narozen 2. ledna 1951)

Úřednická vláda Jana Fischera byla jmenována 8. května 2009 (premiér byl jmenován 9. dubna 2009; demise 25. června 2010), šlo o vládu nestraníků, jejímž úkolem byla správa země do předčasných parlamentních voleb na podzim 2009, vzhledem k jejich nekonání do řádných voleb v květnu 2010. Ministry do ní navrhly ODS, ČSSD a Strana zelených.

Petr Nečas (narozen 19. listopadu 1964)

Kabinet byl jmenován 13. července 2010 (předseda ODS Nečas byl premiérem od 28. června 2010). Vláda vznikla po volbách, v nichž sice zvítězila ČSSD s 56 mandáty, ale nedokázala dát dohromady potřebnou většinu. Koalici složily ODS, TOP 09 a Věci veřejné s celkovými 118 poslanci. Vláda přestála pět hlasování o nedůvěře, naposledy letos v lednu. Nečasovi se stalo osudným zatčení jeho spolupracovnice Jany Nagyové, která byla obviněna z organizátorství trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby a z podplácení.

PROFIL Petra Nečase: Jak pověst "pana čistého" vzala za své

Politická kariéra dlouholetého místopředsedy občanských demokratů Petra Nečase (48) nabrala obrátky krátce před volbami v roce 2010. Tehdy Nečas narychlo nahradil na pozici volebního lídra tehdejšího šéfa ODS Mirka Topolánka a podařilo se mu usednout do křesla premiéra, přestože ve volbách tehdy zvítězila ČSSD. Tříleté Nečasovo působení v čele kabinetu ale provázela řada sporů a nyní jej ukončila kauza šéfky jeho kabinetu Jany Nagyové. Nečas dnes oznámil, že k pondělku 17. června rezignuje na svou funkci premiéra i šéfa ODS.

Do čela občanských demokratů, kteří jej v předsednické funkci potvrdili v červnu 2010, přitom přišel Nečas s pověstí „pana čistého“. Přestože ve vedení strany působil od roku 1999, jeho jméno nebylo nikdy spojeno z žádným skandálem a Nečas se tak měl stát tím, kdo napraví pošramocenou pověst nejsilnější pravicové strany v ČR. Té předtím uškodil zejména problém takzvaných regionálních kmotrů, tedy podnikatelů, kteří měli údajně velký vliv na rozhodování politiků strany.

Petr NečasPetr Nečas | E15, Robert Zlatohlavek

Po volbách koncem května 2010 se Nečasovi podařilo sestavit zdánlivě nejsilnější kabinet novodobých českých dějin. Koalice ODS, TOP 09 a Věcí veřejných měla ve Sněmovně pohodlnou většinu 118 poslanců koalice. Kabinet ale prakticky od počátku provázely vnitřní konflikty - ať už kvůli odvolání policejního prezidenta, údajné korupci na ministerstvu životního prostředí nebo loňské potíže kolem schvalování daňového balíčku, který nechtěla část ODS.

Nečas byl někdy kritizován za určitou nerozhodnost a nedostatek přirozeného „vůdcovství“, ať už ve straně nebo ve vládě, kde se dostával do sporů třeba s druhým mužem TOP 09 a ministrem financí Miroslavem Kalouskem. O tom, že Nečasova vnitrostranická pozice nebyla úplně pevná, pak svědčí například hlasování na loňském podzimním volebním kongresu ODS. Narychlo nominovaný Ivan Fuksa (jeden z tzv. „rebelů“, nyní ve vazbě) získal jako kandidát na předsedu třetinu hlasů.

Velkou snahu věnoval Nečas očištění strany od vlivu zákulisních hráčů, což se mu ale podle médií například v Praze tak docela nepodařilo. S některými svými spojenci, třeba bývalým místopředsedou ODS a exministrem spravedlnosti Jiřím Pospíšilem se zase nerozešel v nejlepším. Výrazným momentem byl také konflikt s bývalým šéfem poslaneckého klubu Petrem Tluchořem (nyní též ve vazbě), který při loňském hlasování o daňovém balíčku hrozil přerůst v pád vlády.

Postavení Petra Nečase v čele vlády ani strany přitom nepomohlo ani to, že se občanským demokratům pod jeho vedením v řadě posledních voleb příliš nevedlo. Výrazně například oslabilo ODS strany v Senátu, který nyní ovládá ČSSD, a pokračuje i dominance sociální demokracie v krajích. V letošních přímých prezidentských volbách pak kandidát občanských demokratů, první místopředseda horní komory Přemysl Sobotka skončil v prvním kole až osmý z devíti uchazečů se ziskem 2,46 procenta hlasů.

Přes turbulence, rozpad původní koalice loni v dubnu a snižování počtu poslanců, kteří vládu podpořili při opakovaných hlasováních o vyslovení důvěry a nedůvěry, se ale Nečasovu kabinetu podařilo prosadit řadu důležitých zákonů. Od předloni schváleného nového občanského zákoníku, který by měl vstoupit platnost od roku 2014, přes letošní zavedení penzijní reformy až po kritizované církevní restituce, které teprve nedávno potvrdil verdikt Ústavního soudu.

Petr Nečas se narodil 19. listopadu 1964 v Uherském Hradišti. Vystudoval fyziku na dnešní Masarykově univerzitě v Brně. Pracoval ve vývoji v Tesle Rožnov (1988-1992), do ODS vstoupil v říjnu 1991, od roku 1999 byl místopředsedou (v letech 2004-2006 prvním místopředsedou). Od roku 1992 zasedá ve Sněmovně, v polovině 90. let byl krátce prvním náměstkem ministra obrany. Od září 2006 do května 2009 byl ministrem práce a vicepremiérem v obou vládách Mirka Topolánka. V roce 1986 se oženil, má čtyři děti. Tento týden oznámil, že se rozvádí.