Poslanecký Výbor pro zdravotnictví se bude ve středu opět zabývat tím, jestli uložit farmaceutickým firmám povinnost dodávat léky všem distributorům. Takzvaný chráněný distribuční kanál léčiv, který je součástí pozměňovacího návrhu zákona o léčivech prosazovaného poslancem Janem Kuchařem z hnutí STAN, ale naráží na kritiku ministerstva zdravotnictví i Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS). „Typický poslanecký přílepek, který s novelou zákona o léčivech prakticky nesouvisí,“ přidává se za Asociaci inovativního farmaceutického průmyslu její výkonný ředitel David Kolář.
Léčiva v Česku míří od výrobců do lékáren různými způsoby. Nejčastěji je distributor nakoupí od farmaceutických společností a prodejny pak léky nakupují od něj. Léčiva mohou putovat i přímo, ani tento způsob se ale obvykle neobejde bez distributorů. Výrobci je využívají jako logistického partnera a distribuční firma, která vysoutěží výhradní péči o konkrétní léčivo nebo skupinu přípravků, pak od výrobce obdrží odměnu za přepravu.
Tři velcí proti, jen jeden pro
Mezi čtyři největší distributory léčiv v Česku patří společnosti Phoenix, Alliance Healthcare, Via Pharma a Pharmos. První tři firmy společně tvoří Asociaci velkodistributorů léčiv, známou pod zkratkou AVEL. Asociace vznikla v roce 1993 a tehdy sdružovala 13 společností, postupně se ale na trhu prosadily zmíněné čtyři firmy a dnes ovládají většinu trhu. Členem AVEL byl i Pharmos, v roce 2006 ale asociaci opustil. Zatímco Pharmos vyjadřuje návrhu změny zákona o léčivech, kterou připravil poslanec Jan Kuchař (STAN), svou podporu, velkodistributoři sdružení v AVEL jsou proti němu.
Zavedení chráněného modelu distribuce by situaci změnilo: výrobci by měli povinnost dodávat všechna léčiva všem distributorům. Ti, kteří se doposud k některým lékům nedostali, by tak mohli do své nabídky zařadit i často velmi drahá, takzvaná centrová léčiva, mnohdy inovativní preparáty, jež se podávají jen v lékařských zařízeních.
Takové léky mají i vyšší marži. Změna by se proto vyplatila hlavně distributorům, kteří k těmto medikamentům dosud neměli přístup. V Česku nyní působí čtyři velkodistributoři. Podporu zákonné úpravy vyjadřuje ale jen jeden z nich, společnost Pharmos. Zbylí tři, pod hlavičkou Asociace velkodistributorů léčiv (AVEL), kterou společně tvoří, zaslali poslancům odmítavý dopis.
Dostupnost léků, nebo byznysu?
Podobné ustanovení se už v zákoně jednou objevilo. V roce 2017 ho prosadil komunistický poslanec Daniel Pawlas, v praxi se ale příliš nevyužívalo kvůli náročné vymahatelnosti, a nakonec je loňská novela zákona o léčivech zrušila. Zavedlo povinnost dodávat distributorům léčivo v případě, že písemně prohlásili, že ho požadují pro péči o pacienty v Česku. A právě dopad na české pacienty je jedním z hlavních argumentů poslance Kuchaře, proč by měla Sněmovna pozměňovací návrh podpořit. Na dotaz, jak konkrétně by jim návrh mohl pomoci a jak se staví k výtkám ministerstva a ÚOHS, redakci do zveřejnění článku neodpověděl.
Stejný důvod pro podporu změny uvádí také Grémium majitelů lékáren, které začátkem roku zveřejnilo petici se zhruba 500 podpisy lékárníků. Profesní sdružení často menších lékáren (podle jeho webu jich zastupuje 1186) argumentuje i tím, že podobné pravidlo úspěšně funguje v řadě evropských zemí. „Chráněný distribuční kanál je zásadní pro dostupnost léčiv pro pacienty v Česku, a to tím, že zajišťuje dodávání léků do všech lékáren, i do těch nejmenších,“ je přesvědčen předseda Grémia Marek Hampel.
S tím ale nesouhlasí Asociace inovativního farmaceutického průmyslu. „Pozměňovací návrh na takzvaný chráněný distribuční kanál dostupnost léčiv v lékárnách a potažmo pro pacienty nezajišťuje. Pouze stanovuje povinnosti ve vztahu k distribuci léků, z níž profitují výhradně distributoři léčiv,“ upozorňuje šéf asociace Kolář.
Proti zaštiťování se pacienty u této úpravy je i ministerstvo zdravotnictví. A neměla by podle něj stát ani součástí novely zákona o léčivech. Protože, jak řekl v lednu mluvčí ministerstva Ondřej Jakob pro zdravotnický informační server Zdravé zprávy, tento zákon nemůže stanovovat, s kým farmaceutická firma musí obchodovat, a s kým pouze může.
Před důsledky varoval i ÚOHS
„Jedním z nejdůležitějších účelů zákona o léčivech je zajištění dostupnosti léčiv pro pacienty, nikoliv zajištění jistoty obchodů pro distributora,“ dodal Jakob. Podobně se vyjadřoval ministr zdravotnictví Vlastimil Válek, když loni propagoval novelu zákona, již po schválení v parlamentu podepsal v prosinci prezident: „Aby byl lék pokud možno v každé lékárně, aby ho byl dostatek a aby pacient věděl, kde je k dispozici.“
Distribucí léků se ve svém šetření začátkem minulého roku zabýval také Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS). Narušení přímé distribuce a zavedení chráněného kanálu by podle něj mohlo vést naopak k nižšímu zájmu farmaceutických společností dodávat určitá léčiva na tuzemský trh, a tedy k jejich nižší dostupnosti pro pacienty v Česku. „Navíc tím, že je systémem přímé distribuce dodáváno jen menší množství léčiv, není pravděpodobné, že by měl vylučovací účinek ve vztahu k distributorům nebo k lékárnám,“ upozornil úřad ve své zprávě.
Někteří výrobci léčiv se obávají, že by se v případě přijetí změny zákona mohl zvýšit takzvaný reexport léčiv, tedy opětovný vývoz jednou dovezených léků. Podle ministerského mluvčího Jakoba jsou jejich obavy namístě.
