ÚS nezjistil žádné porušení základních práv, uvedl Göttinger. Justice řádně zjistila skutkový stav, rozhodnutí jsou logicky a srozumitelně odůvodněná.
Spor začal v roce 2000, nárok vůči Povodí Odry původně vznesla společnost Ostramo Vlček. Pohledávka pak opakovaně několikrát změnila majitele a postupně rostla - z původních 1,2 miliardy na 16 miliard včetně úroků.
Státní podnik, který zastupovala advokátní kancelář Weil, Gotshal & Manges, zodpovědnost za škody od počátku odmítal. „Po technické stránce byla žaloba v této věci založena na představě, že povodňová ochrana by měla být absolutní - tak, aby stěžovatele ochránila proti jakkoliv velké povodni. Takováto představa však nikdy nemůže odpovídat realitě,“ uvedl mluvčí podniku Čestmír Vlček.
Hráze kolem Odry v Ostravě ve sporném úseku dokázaly zadržet stoletou vodu. Povodeň z roku 1997 však vykazovala průtoky na úrovni pětisetleté vody. Firmě se prý také nikdy nepodařilo prokázat, že skutečně utrpěla tak velkou škodu.
„Větší část uplatňovaného nároku stěžovatele (zejména ušlý zisk) měla navíc evidentně nadhodnocený charakter i s ohledem na skutečnost, že společnost původního žalobce (Ostramo Vlček) vykazovala prokazatelně těsně před povodní kumulovanou ztrátu ve výši desítek milionů korun, měla v závěru roku 1996 zápornou hodnotu vlastního jmění, a nebyla tak schopna hradit své závazky z běžné podnikatelské činnosti,“ řekl Vlček.
Společnost Ostramo Vlček fungovala do povodní v červenci 1997 jako jediný český zpracovatel vyjetých motorových a převodových olejů. V době záplav z areálu firmy uniklo několik stovek tun ropných látek, například mazutu a olejů. Firma po povodních již neobnovila svou činnost. V roce 2001 skončila v konkurzu.
