Praha chce koupit Škodův palác. Sleva na pronájem není řešením

Eminentní zájem magistrátu o odkup, uzavření předkupního práva či takzvané odbydlení si nemovitosti v rozhovoru pro deník E15 potvrdil první náměstek primátora Jiří Vávra. „Nemáme moc alternativ, kam bychom mohli umístit celý magistrát. Neočekávám, pokud bychom se měli chovat jako řádný hospodář, že se přestěhujeme do nějakého dalšího podnájmu,“ vysvětlil Vávra. Podle něj sleva pár tisíc korun na metru čtverečním není pro magistrát klíčové téma. „Řešíme vše v dlouhodobém měřítku,“ vysvětlil. Ve hře je sice stále možnost, že si Praha postaví vlastní budovu někde jinde, to je však prý jen jednou z možností.

Magistrát již dva roky údajně připravuje žalobu na neplatnost cenového ujednání, jež je součástí dvacetileté nájemní smlouvy, kterou město uzavřelo v roce 2005, kdy ve výběrovém řízení rozhodlo, že se magistrátní administrativa sestěhuje na Jungmanovo náměstí do prostor Škodova paláce. V něm získala k dispozici téměř šestadvacet tisíc metrů čtverečních za 200 milionů korun ročně.

Inflační doložku smlouvy nicméně začal zpochybňovat již bývalý náměstek primátora Pavel Richter, a rada města se proto posléze rozhodla, že se bude domáhat lepší ceny za pronájem. Současný majitel Škodova paláce, společnost Guayana Holding britského podnikatele Davida Maxwella upozorňovala na to, že pro zpochybnění smlouvy neexistuje reálný právní základ, nicméně vyšla magistrátu vstříc a nabídla snížení ceny nájmu o třicet pět procent, pokud by město prodloužilo smlouvu o dalších dvaadvacet let. Magistrát tuto nabídku nepřijal a rozhodl se domáhat snížení ceny nájmu žalobou.

David Maxwell se tehdy proti rozhodnutí města ostře ohradil. „Magistrát evidentně postupuje podle špatných právních rad. Cena za pronájem metru čtverečního je ve smlouvě ve skutečnosti zhruba o třicet procent nižší, než tvrdil radní Richter,“ argumentoval Maxwell a dodal: „Město se mě zjevně snaží z pozice síly zastrašit, ale s tím se nehodlám smířit.“ A začaly přípravy na soudní spor, ke kterému, pokud se nyní obě strany nějak dohodnou, nakonec nemusí vůbec dojít.

„Z pohledu ‚řádného hospodáře‘ je logické, že se chceme bavit o Škodově paláci a možnostech jeho budoucího vlastnictví. Je otázkou, nakolik bude současný vlastník ochoten s námi jednat, nebo se soudit donekonečna. Jednání bych s ním velmi rád co nejdříve zahájil,“ tvrdí dále v rozhovoru první náměstek Vávra. Ten si je prý vědom toho, že Maxwellova firma má Škodův palác zatížen podnikatelským úvěrem, proto předpokládá, že další jednání o možném smíru jsou v zájmu obou subjektů.

Jiří Vávra: Buď smír, nebo si postavíme vlastní dům
Jiří Vávra | ctk
E15: V jaké fázi je spor Prahy o nájemné ve Škodově paláci? Připravujeme se, momentálně probíhají schůzky s právníky, hledáme varianty dalšího postupu. Samozřejmě si uvědomujeme, že se nám již nějakou dobu celý spor vleče. Klíčovou otázkou však je, co se Škodovým palácem do budoucna vlastně chceme dělat. Nemáme moc alternativ, kam umístit celý magistrát, neočekávám, že pokud bychom se měli chovat jako řádný hospodář, že se přestěhujeme do nějakého dalšího podnájmu. Provádět dokola úpravu prostor, zasíťování a další práce na jiných budovách je prostě nemyslitelné. Z toho nám plyne otázka, zda se vůbec chceme soudit v kauze Škodův palác. Není to jen o jedné výhře v jednom soudním sporu. Je tu stále také možnost, že město postaví či zrekonstruuje nějaký vlastní objekt, který ovšem nemusí kapacitně vyhovovat.
E15: Rozhodování o soudu, nepletuli se, trvá již tři roky… Dnes se bavíme o důkazních materiálech a o tom, jak ten soud vést či nevést dál. Příprava řízení samozřejmě stále běží, ale otázkou je, jak dlouho to vše bude ještě trvat. Jedna věc je ekonomická výhodnost či nevýhodnost, druhá věc je zjednodušeně řečeno volební rok, který máme před sebou. Pokud bychom nyní vše „odstartovali“, tak se může stát, že se změní politická situace, můžeme třeba v další reprezentaci města být, ale také nikoli. Celý proces pak tím bude ovlivněn. To se Praze už stalo několikrát, že nová politická reprezentace pozměnila plány v dříve naplánovaných krocích, a v důsledku toho je na tom bohužel Praha tak, jak momentálně je. Podle mě stojí za úvahu, zda vůbec má cenu pokračovat, anebo se dopracovat ke smíru. Ovšem smír s pouhým snížením nájemného pro nás není nic zajímavého.
E15: Takže na smír přistoupíte, pouze pokud získáte předkupní právo na Škodův palác? Ano, chceme získat odkup, předkupní právo, odbydlení nemovitosti nebo něco podobného. Sleva pár tisíc korun na metru čtverečním není klíčové téma. Řešíme vše v dlouhodobém měřítku. Odstartovali jsme projekt městského archivu na Chodovci, některé objekty v pronájmu městu již nyní nepostačují, přibyla dopravní agenda, nevíme, kam umístit odbor majetkových účastí… Pokud nechceme opět ze starých měšťanských domů dělat kanceláře – k čemuž doufám nebudeme dotlačeni – tak potřebujeme mít jistotu, že již nějaký hlavní objekt je náš. Magistrát je stále rozptýlen po spoustě dalších objektů, to je potřeba změnit. Buď tedy získáme Škodův palác a následně přikoupíme některý ze sousedících objektů, čímž centralizujeme magistrát, anebo se budeme muset začít porozhlížet jinde.
E15: Majitel Škodova paláce magistrátu nabízel třicetiprocentní snížení nájemného. Myslíte, že bude chtít jednat i dál? Myslím, že určitě. Pro obě strany je spor vždy nevýhodný. Ať už kvůli investicím do právních služeb, tak z hlediska čerpání kapacit. Jsme subjektem státní správy, který se nemůže jako komerční subjekt rozhodovat ze dne na den, vše tu prostě chvíli trvá. Protistrana se na podzim loňského roku ozvala, bohužel jsme se pak ocitli ve víru děje hlavně kolem Pražské plynárenské. V rámci svých kapacit jsem se věnoval právě akvizici plynárenské, která se naštěstí povedla. Ostatně celý podzim byl poněkud perný – v listopadu jsme po patnácti letech vyřešili problémy s vodou, následně zmíněná plynárenská. Teď se mi uvolnily ruce, proto se budu věnovat Škodovu paláci.
E15: Pokud se dohodnete, bude mít Praha na nákup budovy peníze? Toho bych se nebál. Navzdory tomu, co se říká – Praha vždy byla, je a bude bohaté město. Život nám třeba ztěžují ministerští úředníci, kteří se snaží být takzvaně papežštější než papež v přístupu k unijním pravidlům a směrnicím. Tím sami sobě krátíme dotace. To se děje třeba v případě dopravního podniku Praha. Na jedné straně řešíme dotace na vybudování linky metra 5A, na druhé straně jsou jedinci, kteří cíleně poškozují jméno dopravního podniku, například uniklými audity. Tím pak ohrožují kromě dotací i úvěrové tranše z Evropské investiční banky.
E15: Mohl byste být konkrétnější? Nyní tam například probíhá audit pana Wagenknechta. Připadá mi velmi zvláštní, že tento audit nebyl předložen představenstvu ani dozorčí radě, ale médiím. A to bez oponentury. Za pět let vyšetřování nikdo nic nevyšetřil, nikdo nic neprokázal. Jediným výsledkem je zkrácená dotace a odložené peníze z EIB. Například kvůli neustálému dehonestování dopravního podniku jsem musel čtyři miliardy korun, které by bohatě stačily na nákup například Škodova paláce, investovat do metra 5A, protože projektu byly pokráceny dotace. Takže kdyby tu nebyl nekonečný kruh lidské neschopnosti, blbosti a zlodějiny, který se tu posledních 16 let odehrával, tak si myslím, že Praha by byla výrazně bohatší.