Dětští praktici přitom bojují za zachování současné podoby svého vzdělávání. Ve spojeném vzdělávacím oboru by se podle nich nenašel dostatečný prostor pro nezbytnou praxi v dětské ordinaci samostatného lékaře.
„Dětští praktičtí lékaři se potřebují učit věci, které nemocniční nepotřebují. Mimo jiné preventivní péči, očkování či prevenci rizikového chování v dorostovém věku. Nebo také vést samostatnou praxi ekonomicky a logisticky,“ míní předsedkyně Odborné společnosti praktických dětských lékařů Alena Šebková.
Naopak Česká lékařská komora ministerský návrh podporuje. Pomůže podle ní vyřešit problém s nedostatkem dětských praktiků. „Sjednocená pediatrie bude pro mladé lékaře atraktivnější volbou. Nikdo nebude poškozen, naopak,“ soudí prezident komory Milan Kubek. Dodává, že lékař, který má atestaci z dětského praktického lékařství, nemůže jen tak samostatně pracovat v nemocnici v Evropě, protože tento obor je specificky český.
Při společném vzdělávání by se podle dětských praktiků nenašel dostatečný prostor pro praxi v dětské ordinaci samostatného lékaře.
Nesouhlas některých supin lékařů není jediný problém ministerského návrhu. Ačkoli měl původně platit už od ledna, je na samém začátku schvalování. Naposledy se zasekl na Legislativní radě vlády. „Návrh upravíme a na přelomu ledna a února by mohl být schválen vládou,“ předpokládá mluvčí ministerstva zdravotnictví Štěpánka Čechová.
Ke změně vzdělávání čerstvých lékařů se vážou značná očekávání. Nynější nepřátelský a rozdrobený systém bývá uváděn jako jeden z důvodů, proč mladí lékaři odcházejí do Německa, kde si mohou udělat atestaci za lepších podmínek. Zkušení lékaři v nemocnicích navíc zjišťují, že mladým specialistům vzdělaným v malém oboru chybí komplexnější pohled na pacienta.
| Naše péče o děti je výjimečná, míní Šebková |
|---|
 |
| Proč nestačí, aby se praktičtí dětští lékaři vzdělávali stejně jako ti nemocniční? Pro mne není myslitelné, aby mladý lékař, který má pracovat samostatně jako dětský praktik, neměl alespoň rok praxe v ordinaci. Roky strávené v nemocnici nejsou kvalifikací pro vedení samostatné praxe. V nemocnici se mladý lékař může i po atestaci radit se zkušenějším. Lékař pracující sám v ordinaci ne. Ten si musí poradit i v malé obci, kde je nejbližší nemocnice čtyřicet kilometrů daleko a laboratoř mu tam udělají dvakrát týdně. Vidím absolventy, když je vzdělávám. Umějí „poznat angínu“. Teprve po roce u nich ale vidím schopnost samostatného a komplexního úsudku. |
| Je dnes možné, aby lékař přešel z nemocnice do soukromé praxe? Může si dodělat rozdíl ve vzdělávání, praxi u dětského praktického lékaře a složit atestační zkoušku. Od začátku navrhujeme, aby se prostupnost zjednodušila. Pro v pediatrii zkušené kolegy by stačilo kratší proškolení. Nikdo o tom s námi ale nebyl ochotný jednat. |
| Proč by mělo zůstat vzdělávání dětských doktorů v Česku jiné než v okolních zemích? Náš systém, kdy se o dítě a mladistvého stará jeden doktor, a to dokonce až do devatenácti let, zajišťuje kontinuitu a kvalitu. Je výjimečný a není důvod ho měnit. Od nikoho jsem neslyšela – ani od rodičů, ani od politiků –, že by nám nevyhovoval náš model primární péče o děti. Jestliže jej máme, musíme pro něj mít vzdělané doktory. Nemůžeme tvrdit, že změníme jen vzdělávání a nenastane změna systému péče. |
