Již 210 let se objevuje na trhu nejznámější český bylinný likér - Becherovka. U zrodu tohoto "třináctého léčebného pramene Karlových Varů" stáli Josef Vitus Becher, karlovarský lékárník a obchodník, a anglický doktor Christian Frobrig.
Frobrig, který v Karlových Varech nějaký čas pobýval jako osobní lékař knížete Maxmilliana Friedricha von Plettenberg se s Becherem spřátelil a daroval mu recept na likér, který ho zaujal. Lékárník s receptem pak dva roky experimentoval a když nápoj "vyladil" dle svých představ, začal ho v květnu 1807 prodávat jako kapky na žaludek.
Výrobě alkoholu se obchodník s koloniálním zbožím Josef Vitus Becher (1769-1840) věnoval od svých 25 let, kdy si ve Varech pronajal vinopalnu a začal experimentovat s likéry. Své žaludeční kapky začal prodávat pod názvem Carlsbader English Bitter (Karlovarská anglická hořká) nebo Žaludeční hořká. Ty se nejdříve prodávaly v malých skleněných lékovkách, do půllitrových láhví se Becherovka začala plnit až v roce 1840.
Typické ploché láhve zavedl až Becherův syn Jan (Johann) v roce 1866 (podle návrhu svého švagra Karla Laubeho), jemuž otec vzácnou recepturu svěřil a který v roce 1838 převzal výrobu likérů v rodném domě U tří skřivanů.
Video: Hašek o svém energy drinku: Vím, že se mi lidi smějí. Ale počkejte!
Jan Nepomuk Becher (1813-1895), jehož podpis je dnes na každé lahvi Becherovky, je považován za faktického zakladatele firmy. Výrobu rozšířil do nedaleké vily Philladelphia a později postavil novou továrnu na Steinberkách (nyní Jan Becher Muzeum). Již ve 30. letech 19. století Becherovku začal vyvážet do ciziny, mimo jiné do Německa či Francie.
V roce 1871 převzal vedení firmy Janův syn Gustav Becher (1840-1921), který ji úspěšně řídil téměř tři desetiletí, než svůj podíl prodal svým nevlastním bratrům Rudolfovi a Michaelovi.
Za jejich vedení se Becherova společnost v roce 1904 stala dodavatelem císařského dvora, do vídeňského sídla císařství putovalo na 50 litrů Becherovky měsíčně. Světoznámou se stala za první světové války, kdy se vozila i vojákům na frontu, a dostala se tak například do Turecka či Egypta.
Už od 19. století se objevovaly napodobeniny značky Becher a v roce 1904 podali Becherovi kvůli nim první žalobu. V roce 1922 byly názvy Becherovka a Becher Bitter zaregistrovány jako ochranná známka. Do té doby se postupně prodávala mimo jiné jako English Bitter, Karlsbader Bitter, Karlsbader Becherbitter či Johann Becher.
Posledním z rodu Becherů a jedinou ženou, jež znala tajemství Becherovky, byla Hedda Becherová (1914-2007). Vedení firmy se ujala roku 1941, ale po válce byla odsunuta a donucena vydat recepturu státu. Za dob socialistického Československa, kdy byla firma znárodněna, se stala Becherovka jedním z nejúspěšnějších vývozních artiklů.
Hedda Becherová později začala v západním Německu vyrábět stejný likér a po roce 1972 firmu prodala společnosti Underberg, s níž si pak karlovarská Becherovka rozdělila západoevropský trh. Tehdy také vznikly exportní modročervené etikety (na rozdíl od žlutomodrých domácích). Od roku 1999 opět existuje už jen jediná Becherovka, ta karlovarská.
V roce 2001 byla dokončena privatizace Becherovky, která přešla do vlastnictví francouzské skupiny Pernod Ricard, jednoho z největších výrobců destilátů a vína na světě. Ta od roku 2010 vyrábí likér v moderním závodě, který vyrostl v karlovarské městské části Bohatice. Firma se rozhodla opustit původní budovy, kde se vyráběl likér už od roku 1867, především kvůli tomu, že neumožňovaly další zvyšování kapacity výroby.
Becherovka se vyrábí z více než 20 druhů bylin dovážených z celého světa, lihu, cukerného roztoku, měkké pitné vody a některých dalších surovin. Podle stránek firmy v současné době znají recept na výrobu Becherovky jen dva lidé.
Becherovka, které se vyrábí deset milionů lahví ročně, získala celou řadu ocenění, například v letech 2011 a 2012 se umístila mezi deseti nejlepšími alkoholovými nápoji světa dle žebříčku turistického průvodce Lonely Planet. Nejznámějším koktejlem z tohoto likéru je tzv. Beton (Becherovka s tonikem), jenž byl poprvé představen na výstavě Expo'67 v kanadském Montrealu.
