Profil Věry Čáslavské: komunistický režim ji prohlásil za nepřítele lidu

Věra Čáslavská

Věra Čáslavská Zdroj: ctk

Patřila k nejobdivovanějším osobnostem planety, pro bývalé Československo získala jedenáct olympijských medailí. Komunistický režim ji prohlásil za nepřítele lidu, byla bez práce a po rodinné tragédii se na mnoho let stáhla do ústraní. Milovali a obdivovali ji Japonci a ona je. „V jedné národní písničce zpívají, že když člověk prožívá velkou bolest, musí zvednout hlavu a hledět vzhůru. Aby slzy nepadaly na zem. To je i můj přístup k životu,“ vyznala se Věra Čáslavská.

Nejslavnější chvíle její sportovní kariéry jsou spojeny s olympijskými hrami 1964 a 1968. V Tokiu vybojovala tři zlaté, v Mexico City čtyři zlaté medaile, pro Japonce je dodnes symbolem tokijské olympiády.

Z vrcholu až na dno a zase znovu

Aktivní kariéru ukončila sedminásobná olympijská vítězka a nejúspěšnější česká sportovkyně historie dobrovolně na samém vrcholu, právě po olympiádě v Mexiku, kde kromě zlatých získala i dvě stříbrné medaile.

Tam se také vdala – její svatbu s tehdejším běžeckým rekordmanem Josefem Odložilem sledovaly naživo i v televizi miliony lidí. A nevědomky tak začala psát úplně jinou životní kapitolu. Naplněnou výslechy, ponižováním… Po srpnových událostech podepsala manifest Dva tisíce slov a podpis odmítla odvolat. Pár měsíců po návratu z Mexika ji totalitní režim prohlásil za nepřítele lidu.

„V Mexiku skončila moje – v podstatě jednoduchá – sportovní cesta, pro mne osobně krásná a čímsi čistá. Jestliže pád z bradel v Tokiu byl mou malou osobní tragédií, pak vítězství v Mexiku nemohlo nic změnit na naší tragédii národní,“ prohlásila v reakci na invazi vojsk Varšavské smlouvy.

Zažila výslechy Státní bezpečnosti, než mohla začít trénovat mladé talenty, musela si několik let vydělávat úklidem.
Na pomyslný vrchol se znovu vrátila až po listopadu 1989, kdy se stala poradkyní prezidenta Václava Havla a také předsedkyní Československého a nato i Českého olympijského výboru. Pak ji na dno opět srazila rodinná tragédie.

Věřin samurajský meč

Gymnastickou dráhu odstartovala v šestnácti letech na mistrovství světa v Moskvě jako nejmladší účastnice. Napoprvé získala druhé místo v soutěži družstev, ve víceboji jednotlivkyň byla osmá. Říkala, že začínala z chudých poměrů a vypracovala se až někam na olymp: „Byla to cesta náročná, šplhala jsem po ní jako mraveneček.“

Excelovala ve víceboji, na kladině i na přeskoku. Na bradlech se proslavila prvkem, při kterém se odpoutala od horní žerdi, ve vzduchu se otočila kolem své osy a znovu se chytila bradel. Japonci ten dvojný obrat pojmenovali „ultra C“. Tehdy podobný cvik dokázali už jen dva muži, japonští gymnasté.

V Tokiu při náročném prvku spadla – pro diváky však do toho šla znovu. Japonce uchvátila. Přijal ji císař Hirohito, na památku dostala samurajský meč.

„Můj život jsou samé vrcholy a propady. Nahoře je to Mount Everest a dole je až Mariánský příkop,“ konstatovala v jednom z četných rozhovorů.

Ztracená léta

Byla na výsluní, a o to víc a surověji se probírala její rodinná tragédie. V srpnu 1993 syn Martin při roztržce udeřil svého otce Josefa Odložila, ten upadl, uhodil se do hlavy a na následky zranění zemřel. Na základě této verze prezident Havel udělil Martinu Odložilovi milost.

Čáslavskou však událost zdrtila. Stáhla se do ústraní, s depresemi se léčila v psychiatrické léčebně v Bohnicích. V roce 2007 se vrátila do veřejného života.

„Ještě jsem neskončila. Jsem tu, abych dělala potřebné věci. Patnáct let mě dusili komunisti, dalších patnáct jsem se dusila sama. Třicet let jsem odepsala ze svého života. Víte, co to je, ztratit tolik let? Proto dneska doháním, co se dá. Ten můj anděl strážný byl dost dlouho v klídku, tak teď musíme makat,“ řekla magazínu Ona Dnes. Byla bojovnice, měla spoustu energie. Na rakovinu slinivky jí síly nestačily. ve věku 74 let.

Věra Čáslavská (74)
Narodila se 3. května 1942 v Praze. Je jedenáctinásobnou olympijskou medailistkou, čtyřnásobnou mistryní světa a jedenáctinásobnou mistryní Evropy. Za sportovní kariéru získala 140 medailí. V roce 1989 dostala cenu Pierra de Coubertina – udělil jí ji Mezinárodní výbor pro fair play při UNESCO. O dva roky později ji uvedli do Dvorany slávy v New Yorku. Roku 1995 dostala státní vyznamenání medaile Za zásluhy II. stupně a v roce 2010 japonský Řád vycházejícího slunce.