Veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová se zastala muže, který si stěžoval na postup Policie ČR v rámci dopravně bezpečnostní akce. Stěžovatel přecházel silnici v době, kdy pro chodce svítila zelená. Nepřecházel však po přechodu, ale v jeho blízkosti – cestu si zkracoval mezi vodidly stojícími na červenou. Byl přistižen policisty, na výzvu prokázal svou totožnost občanským průkazem, ale s blokovou pokutou 100 korun na místě nesouhlasil. Policista ho proto vyzval, aby jej následoval ke služebnímu vozidlu.
Po přibližně 100 metrech se stěžovatel zeptal, jak dlouho ještě půjdou, a policista měl odpovědět, že asi 10 minut. To stěžovatel odmítl. Policista přesto trval na tom, že s ním stěžovatel musí pokračovat, aby byla věc dořešena.
Jménem zákona i donucovací prostředky
Dořešením věci přitom myslel umožnit stěžovateli vyjádřit se k oznámení přestupku. Kvůli vzrůstajícímu pasivnímu odporu stěžovatele, který odmítl pokračovat v chůzi, přistoupili policisté nejprve k výzvám „jménem zákona“ a posléze i k použití donucovacích prostředků. Přitom došlo k újmě na zdraví stěžovatele.
Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření a dospěla k závěru, že se příslušníci Policie ČR dopustili pochybení spočívajícího v nezákonném použití výzvy a donucovacích prostředků. Policisté ve své podstatě nutili stěžovatele, aby využil své právo vyjádřit se k oznámení přestupku, ačkoli to není jeho povinnost.
Ochránkyně nemohla akceptovat ani pozdější vysvětlení policie, že osobní přítomnost stěžovatele u služebního vozidla byla nutná, protože policisté museli provést lustraci v evidencích. Toto odůvodnění považuje ochránkyně za neudržitelné a nedostatečné. Další přestupci, kteří v obdobné situaci souhlasili s blokovou pokutou, totiž nebyli nuceni kvůli lustraci kamkoli chodit a veškeré ověřování provedli policisté vysílačkou.
Přiměřeně podle zákona
„Pokud chce policie omezovat na svobodě někoho, kdo svou totožnost prokáže občanským průkazem, tedy zákonem předvídaným způsobem, musí to být v souladu se zásadou přiměřenosti podle zákona o Policii ČR,“ konstatuje veřejná ochránkyně práv Šabatová a doplňuje, že lustrace samotná je v pořádku a nijak tuto povinnost policistů nezpochybňuje. Nesmí však při ní docházet k nadbytečnému zatěžování osob.
Ve svém šetření vytkla veřejná ochránkyně práv pochybení i řediteli Krajského ředitelství policii Plzeňského kraje, který stížnost na postup policistů vyhodnotil jako nedůvodnou. Doporučila mu proto přijmout opatření, která by do budoucna zamezila opakování podobného jednání. Policisté by při ověřování totožnosti informačních systémech neměli nadbytečně a nepřiměřeně zatěžovat lustrované osoby.
Ředitel Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje se závěry ochránkyně nesouhlasil a nepřijal opatření k nápravě. Ochránkyně se proto obrátila na policejního prezidenta, ale ani touto cestou se nepodařilo zajistit nápravu. Rozhodla se tedy informovat Poslaneckou sněmovnu a veřejnost.
