Tomáš Sokol: Myšlení některých žalobců a politiků zavání totalitou

Advokát Tomáš Sokol

Advokát Tomáš Sokol Zdroj: Anna Vackova/E15

Eskalaci napětí kolem organizačních změn v policii a jejich zpolitizování zavinili nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman a ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO), říká bývalý šéf ministerstva vnitra a známý advokát Tomáš Sokol. „Kdyby chtěl policejní prezident odvolat pana Šlachtu, mohl to udělat ze dne na den. A nikdo by neměl právo o tom diskutovat a vměšovat se tak do vnitřních řídicích procesů policie. Zdůrazňuji nikdo,“ dodává.

Od července má z útvarů pro boj s organizovaným zločinem a s korupcí vzniknout Národní centrála proti organizovanému zločinu. Kvůli změnám odchází šéf protimafiánského útvaru Robert Šlachta, ve vládě to vře. Někteří obviňují policejního prezidenta Tomáše Tuhého, že reorganizaci dostatečně neprodiskutoval. Váš názor?

Různých reorganizací policie byla v minulosti řada, můžeme se bavit o jejich úspěšnosti či neúspěšnosti. Za posledních pětadvacet let ale žádná z nich nevyvolala takové reakce, jaké předvedli nejvyšší státní zástupce, ministr spravedlnosti a další. Oni mohou za to, že se z čistě organizační změny stal politický problém. Reorganizace je svrchovaná věc policejního prezidenta, případně ministra vnitra, a ten za ni nese politickou odpovědnost.

Co výhrady, že vznikne velká, neakceschopná centrála?

Předpokládám, že policejní prezident to má vyargumentované. Reorganizace se provádějí proto, aby se systém rozhýbal. Ty dosavadní informace nesvědčí o tom, že by to nemělo fungovat. Podrobnosti ale neznám. Nevěnoval jsem tomu pozornost do doby, než se do toho vložili jiní. Jejich jednání ilustruje, jak se při správě věcí veřejných nemá postupovat.

Byla za reorganizací snaha odstranit Šlachtu?

Politické turbulence jsou ukázkou toho, jak někteří zdůrazňují svoji prodemokratičnost, ale ve skutečnosti v nich zůstaly nebo se naindukovaly prvky totalitního myšlení. V demokratickém státě jsou orgány strukturované, každý za něco odpovídá. Kdyby chtěl policejní prezident odvolat pana Šlachtu například proto, že se mu s ním špatně pracuje, je to čistě věc policejního prezidenta. Spekulace, že se útvary slučují, aby Šlachta odešel, mají znamenat, že je neodvolatelný? Nebo že má na rozdíl od jiných nějakou definitivu a musí se udělat reorganizace, aby se ho zbavili? Kdyby ho chtěl policejní prezident odvolat, mohl to udělat ze dne na den. A nikdo by neměl právo o tom diskutovat a vměšovat se tak do vnitřních řídicích procesů policie. Zdůrazňuji nikdo. Policejní prezident také neříká nejvyššímu žalobci, jak má uspořádat soustavu státního zastupitelství.

Souhlasíte s kritiky protimafiánského útvaru, že příliš často využívá odposlechů, má málo rozpracovaných kauz i žalovaných a pravomocně odsouzených a zasahuje do kompetencí jiných složek včetně protikorupční policie?

Odposlechy jsou dlouhodobě zneužívány, ale ne jen jedním útvarem. Policie si zvykla, že místo aby zjišťovala informace v terénu, napíchne telefony a čeká, co uloví. Co se týče přesahu kompetencí, systém nefunguje, jak by měl. Kdyby si jednotlivé složky nelezly do zelí, jistě by fungoval lépe.

Policejní útvary si uzurpují větší díl moci, než jim náleží. Pokud by se to stalo v době, kdy jsem byl ministr vnitra, vedení takového útvaru by čekala služební smrt, tedy vyhazov

Narážíte na fakt, že protimafiánský útvar vyšetřuje policisty místo toho, aby stíhal mafiány?

Možná proto chce policejní prezident útvary reorganizovat. Pokud má jistá část policie vyšetřovat jistý druh trestné činnosti, neměl by to dělat někdo jiný, pokud pro to nejsou mimořádné, urgentní důvody. V útvarech se rozmáhá jakási cochcárna, kdy si někteří uzurpují větší díl pravomocí, než jim náleží. Začalo to být viditelné a flagrantní ve chvíli, kdy jeden policejní útvar začal systémově vyšetřovat jiné policisty, ačkoli to má v kompetenci Generální inspekce bezpečnostních sborů. Pokud by se to stalo v době, kdy jsem byl ministr vnitra, vedení takového útvaru by čekala služební smrt, tedy vyhazov.

Květnový zásah protimafiánského útvaru, který obvinil příslušníka protikorupční policie a celníka kvůli úniku citlivých informací, ale posvětila pražská vrchní žalobkyně Lenka Bradáčová.

Slyšel jsem neuvěřitelné vysvětlení: GIBS je prý špatně materiálově zabezpečená, takže se paní Bradáčová musela obrátit na někoho jiného. V takovém případě se ale měl nejvyšší státní zástupce jako její nadřízený sejít s ministry spravedlnosti a vnitra, aby to společně vyřešili. Vztahy, které v těchto orgánech panují, jsou pro mě nepochopitelné. Místo aby justice, vnitro, státní zastupitelství a policie tvořily tým a v tichosti si sporné věci vyříkali, posílají si vzkazy přes média. Pokud GIBS nemá sledovačku nebo odposlechy, nemůže fungovat. Otázkou je, proč se to nevyřešilo.

Nebo je to tak, že někteří žalobci pracují jen s určitými policisty, protože jiným nevěří?

Státní zástupci si mohou výjimečně převzít neboli atrahovat vyšetřování některých případů. Zjišťujeme ale, že v mediálně sledovaných kauzách se to stává běžnou praxí. Státní zástupci jsou veliteli policejních týmů, jsou součástí vyšetřovací mašinerie, což je z principu špatně. Už si na to zvykli natolik, že rozhodují o tom, co který tým bude vyšetřovat. Policejní prezident by měl praštit pěstí do stolu a zarazit to. Současný stav stále méně odpovídá tomu, jak byly kompetence mezi některé útvary při jejich vzniku rozděleny. I to může být důvodem reorganizace.

Jako první ji začal kritizovat právě nejvyšší žalobce Pavel Zeman, podle něhož povede k průtahům, rozmělnění odpovědnosti, či dokonce k nemožnosti vyšetřovat některé složité věci. Proč s ním nesouhlasíte?

Mimořádně nešťastná byla forma a obsah, které zvolil. Nepochybně platí, že práce státního zastupitelství je závislá na práci policie. A pokud si nejvyšší státní zástupce myslí, že něco fatálně ohrozí vyšetřování, má to ventilovat. Očekával bych ale, že se sejde se svým rezortním ministrem, aby ho informoval, a ten se pak sejde s ministrem vnitra. To se nestalo. Navíc v dopise předsedovi vlády pan Zeman neuvedl žádný opravdu vážný důvod, z něhož by bylo zřejmé, proč se do reorganizace plete. Proboural se do systému politické reprezentace a vytvořil chaotický stav. Pozoruhodné je, jak rychle se dopis určený premiérovi objevil v médiích. Pokud byl míněn jako otevřený, měly tam být konkrétní argumenty, abych i já jako daňový poplatník pochopil, o co jde a proč jsem vtahován do hry. Jsou tam ale jen obecné věci. Vytvořily se vášně a rozum šel stranou.

Přesně před třemi roky se uskutečnila razie na Úřadu vlády, posléze skončil Nečasův kabinet. Jako advokát zastupujete v jedné z větví případu bývalého šéfa Vojenského zpravodajství Ondreje Páleníka. Jak s odstupem času zásah vnímáte?

Nevím, kdo vymyslel tu bombastičnost. Možná by to dopadlo jinak, kdyby podezřelým poslali obálky s obviněním a začali vyšetřovat. Oni ale hned po zásahu uspořádali tiskovou konference, kde mluvili o mafiánech a kilech zabaveného zlata. Vzbudili očekávání. Ta atmosféra, kterou vytvořili, byla ale naprosto nedůvodná. Naběhli si a vrací se jim to buzarem. Lidé se ptají: jaké mafiány jste usvědčili, co na ně máte? Nemají nic.

I kdybyste autory nového zákona přibil na vrata a řekl jim, že z nich stáhnete kůži, když vám neřeknou, v čem konkrétně pomůže, nedostanete z nich ani slovo

Byly za razií vzhledem k její bombastičnosti politické motivy?

Může se to tak interpretovat, ale hráli bychom si se slovy. Mám třicetiletou zkušenost s policisty a vím, jak touží po velkých případech. Ohromně je baví zasazovat mocným rány formou trestního řízení. Když mají na stole rozpracovaného ministra, zasvítí jim oči a týden nespí, aby na tom mohli dělat. Je to ale jejich vnitřní ustrojení a vůbec v tom nemusí být politika. Samozřejmě se můžete ptát, zda těchto vlastností policistů nebylo využito. To ale neumím posoudit.

Žalobci volají po větší nezávislosti, už několik let prosazují nový zákon o státním zastupitelství. Je vůbec potřeba?

Když jsem si návrh přečetl poprvé, říkal jsem si: proboha, co zlepší? V důvodové zprávě byly jen neurčité náznaky, nic relevantního. Pak se začalo tvrdit, že pomůže v boji s korupcí. I kdybyste autory zákona přibil na vrata a řekl jim, že z nich stáhnete kůži, když vám neřeknou, v čem konkrétně pomůže, nedostanete z nich ani slovo. Byla to jen nálepka, snaha vyhovět společenské poptávce. Navíc jsou v návrhu zjevné vady. Například ta, kdo má komu dávat pokyny. K tomu ale není potřeba zákon, stačí organizační směrnice. A nakonec přišly ty nejotřesnější věci. Hlavně neexistence dohledu nad protikorupčním státním zastupitelstvím, které by vzniklo.

Co poměrně snadná odvolatelnost nejvyššího státního zástupce vládou? Neměl by mít silnější pozici?

Že by státní zástupci měli být rezistentnější vůči politické reprezentaci, je častý argument. Ale ať některý z nich řekne, kdy se dostal pod tlak nějakých mocenských skupin. Je pravda, že jsou občas dost nevybíravě kritizováni médii, možná jsou i pod lokálními tlaky. Tomu ale nový zákon nezabrání. A postavení nejvyššího státního zástupce? Připadá mi naivní myslet si, že setrvání ve funkci garantují nějaké paragrafy. To je stejné jako si přilepit figurky na šachovnici a věřit, že je soupeř nesebere. O funkci je potřeba bojovat, obhajovat ji.

Tomáš Sokol (64)
Absolvoval v roce 1978 Právnickou fakultu UK, za minulého režimu zastupoval jako obhájce disidenty. V roce 1990 se stal městským prokurátorem v Praze, pak byl až do roku 1992 ministrem vnitra. V letech 1996 až 1997 byl předsedou strany Svobodní demokraté – Liberální strany národně sociální, za niž neúspěšně kandidoval do Senátu. Advokátní kancelář založil krátce po odchodu z vnitra, dodnes je jejím partnerem. Je znám jako obhájce Radovana Krejčíře, Tomáše Pitra nebo Marka Dalíka. V roce 2010 zastupoval vládu před Nejvyšším správním soudem ve věci návrhu na rozpuštění Dělnické strany. V roce 2014 spoluzaložil Unii obhájců, jejímž je prezidentem.