Na Seitlovou se obrátily desítky lidí, kteří se kvůli zapáchajícímu průmyslovému areálu blízko svého bydliště či pracoviště dostali do zoufalé situace. Zhoršili se jim životní podmínky, ale oni s tím nemohou nic dělat. Obracejí se sice na úřady, ty však mohou zasáhnout jen při splnění dvou podmínek.
Na zápach si musí stěžovat víc než 20 lidí bydlících či pracujících v oblasti a úřady musejí původci zápachu prokázat porušení jiné povinnosti, které zápach způsobilo. „Jestliže tedy provoz všechny podmínky splňuje, může být zápach sebehorší, přesto není možné konstatovat překročení přípustné míry,“ upozornila zástupkyně.
Ověřené metody a způsoby měření zápachu podle Seitlové existují a jsou využívané a uznávané v řadě zemí EU. Lidé se teď sami ale mohou bránit pouze občanskoprávní žalobou používanou u sousedských sporů.
Změnu by měl přinést zákon o ochraně ovzduší, míní Seitlová
Na záležitost Seitlová upozornila, protože zákonodárci aktuálně projednávají vládní návrh nového zákona o ochraně ovzduší. Předpis však podle ní pouze mluví o ochraně před zápachem, ale neřeší, jak jí dosáhnout.
Navrhované individuální posuzování Seitlová zkritizovala, půjde prý o naprosto subjektivní výklad termínu obtěžování zápachem. Jistotu tak nebudou mít ani lidé, ale ani firmy, na které si někdo pod záminkou zápachu může stěžovat bezdůvodně.
Zástupkyně uvedla, že imisní limity zápachů se v okolních zemích pohybují v jednotkách až desítkách evropských pachových jednotek. „V ČR dosahovaly hodnoty v jednotlivých lokalitách 800 až 900,“ uvedla. Lidé si tak podle ní nestěžují bez důvodu.
