Ústavní soud zamítl návrh na zrušení části daňového řádu

Podle většiny ústavních soudců je zvolené zákonné řešení přijatelné. Jeho cílem je sjednocení a zpřehlednění pravidel pro běh a délku lhůt k vyměření a stanovení daně. Díky zvolenému řešení totiž není nutné paralelně aplikovat starou i novou právní úpravu.

Dalším efektem je možnost prodloužení lhůty za určitých okolností, která dříve chyběla. Úřady tak získávají větší časový prostor. Právní úpravu ve vyjádření určeném ústavním soudcům důrazně hájila vláda.

Spravedlnost formální či materiální?

V případně zrušení sporného ustanovení prý hrozí výpadek v rozpočtu nejméně šest miliard korun kvůli nemožnosti stanovit daň, případně kvůli nezákonnosti dosud nepravomocného stanovení daně.

ÚS při rozhodování nebyl jednotný, tři soudci uplatnili odlišná stanoviska. Podle Ludvíka Davida soud upřednostnil spíše „spravedlnost formální před spravedlností materiální“.

Podle Vojtěcha Šimíčka a Kateřiny Šimáčkové zvolené řešení lhůt hlavně zjednodušilo práci úředníkům, což však není dostatečně silný důvod, pokud se nabízela i jiná řešení bez retroaktivního dopadu na plátce daní.

„Předloženo do srozumitelné řeči: stát přistoupil k nepravé retroaktivitě, a tedy i k významnému potlačení právní jistoty daňových subjektů, pouze a jen proto, aby zjednodušil práci finančním úřadům. To však za silný důvod přijetí takového silného opatření považovat nemůžeme,“ stojí ve společném odlišném stanovisku Šimíčka a Šimáčkové.