„Moje role byla malá, já jsem jenom letoval nějaké kabely,“ říká skromně Vachek. „Největší zásluhu měli ti, kdo to vyjednali organizačně. A lidé z rakouského Lince, kteří byli ochotni nám poskytnout konektivitu, dát si s námi tu práci,“ vzpomíná Vachek.
Na Linec padla volba proto, že byl nejblíže, takže pronájem mezinárodního datového spoje nestál příliš peněz. Poměrně brzy však země přešla na ještě rychlejší připojení z Vídně a později také z Amsterdamu. Slavnostní akt vstupu Československa na internet proběhl v prostorách pražského ČVUT 13. února 1992, ale první zkušební kontakty proběhly ještě dříve. „Už v lednu jsme využívali prvního pevného připojení do Rakouska,“ říká Vachek. K internetu se tehdy Československo připojilo prostřednictvím sálového počítače IBM. Akademici se spojili s rakouskými kolegy na univerzitě Johannese Keplera v Linci rychlostí 9600 bitů za sekundu. Dnes by to nestačilo pro jednoho člověka, ale tehdy to byla rychlost připojení celého státu.
Od nadšených akademiků k liberalizaci
„Nejužívanější služba byla tehdy elektronická pošta, které nízká rychlost tolik nevadila. Neposílaly se obrázky nebo velké binární soubory,“ vysvětluje Vachek, jenž internet nejraději využíval k návštěvě diskuzních fór a elektronických konferencí. „Už tehdy jich byly tisíce. Každá byla věnována nějakému tématu. Kdo chtěl, připojil se, nejdříve sledoval provoz, a tak se hodně naučil. Až pak tam něco posílal nebo se na něco ptal,“ dodává. Důležitá byla i možnost získat volně dostupné programy pro osobní počítače.
Internet mohla v Československu z počátku využívat jen úzká skupina nadšenců, vysokoškolských pracovníků a akademiků. Po ČVUT se připojily i další vysoké školy. Počet připojených uživatelů se ze začátku dal snadno spočítat – byli to uživatelé velkých sálových počítačů univerzit a Akademie věd.
Komerční internet pro širokou veřejnost v českých zemích odstartoval poměrně pozdě, přesněji až v roce 1995. Mohl za to český stát, který dal exkluzivní licenci na provoz veřejné datové sítě jedinému poskytovateli, společnosti Eurotel, který však internet komerčně nenabízela. Až 1. července 1995 směli začít poskytovat internetové připojení i další nezávislí komerční poskytovatelé.
Neff: Bylo to spontánní
Po liberalizaci českého internetu začali soukromí poskytovatelé připojení růst jako houby po dešti. V roce 1998 už jich bylo 150, píše historik českého internetu Jiří Peterka. Na internetu zároveň začali zkoušet štěstí různí podnikatelé a nabízet experimentální projekty. Zejména v letech 1996 a 1997 nastal v Česku boom prvních internetových stránek všeho druhu. Některé upadly v zapomnění, jiné přežily dodnes.
Za zmínku stojí hlavně projekt Ivo Lukačoviče jménem Seznam.cz, který vznikl na základě úspěšného amerického vyhledávacího katalogu Yahoo. V roce 1996 také začala překlápět svůj obsah na web česká tištěná média jako deníky Dnes, Právo, Svobodné slovo a další.
Průkopníkem české internetové publicistiky se od roku 1996 stal server Neviditelný pes. „Byl to spontánní proces, jenž probíhal na mnoha místech. Ale každá cihlička, kterou na ten společný dům někdo někde přispěl, tam pořád je,“ vzpomíná na pionýrskou dobu zakladatel serveru spisovatel a publicista Ondřej Neff.
„Co přežilo z té doby, je určitě Seznam, monumentální dílo Ivo Lukačeviče. Taky jobs.cz, což byl další průkopnický projekt, který ukázal, že se síť dá použít k tak praktickým věcem, jako je hledání práce,“ říká Neff.
Internet změnil uvažování
Současný internet, který umožňuje stahování filmů, hraní 3D videoher proti soupeři na druhé straně planety nebo sdílení života s přáteli prostřednictvím Facebooku, má již pramálo společného s internetem, jenž do Československa přišel před dvaceti lety. Změnil se internet a internet změnil způsob našeho života.
„Jeho základní vlastností je, že zrušil vzdálenosti. Je jedno, kde jste – a to je obrovské novum. Pamatuji si na renesanci české diaspory. Lidé z ciziny mi psali, že po dvaceti letech používají češtinu a můžou sledovat, co se děje u nich doma. Pro ně to mělo obrovský význam,“ říká Neff. „Změnilo to obchod. Dnes s vámi nikdo nemůže manipulovat, můžete se podívat, kolik co kde stojí, ověřit si cenu.“
Vše může být zase jinak
„To, že dnes je něco nějak, neznamená, že to za pět let nebude jinak. Lidé jsou pobláznění Facebookem, ale za pět let můžou být pobláznění něčím jiným. Nezvratné ale je, že takhle už budeme komunikovat. Osobní izolace předinternetové éry se nevrátí. Ta by se mohla vrátit jen prostřednictvím válek, revolucí, převratů a podobných nechutností,“ zdůrazňuje Neff.
