Hip hop. To je protest mladých lidí

Sedmička začíná nový seriál s názvem Subkultury. Hip hop představí čtenářům Nikola Vavrous z Havířova.

Pětadvacetiletý Nikola Vavrous, uměleckým jménem Khomator, je ikonou hip hop scény na severní Moravě a ve Slezsku. Působí v ní devět let jako raper a graffiti writer. Vydal čtyři desky a v současné době nahrává další. Provozuje vlastní hip hopový portál khomator.com, má zkušenosti s pořádáním koncertů a je hlavním organizátorem graffiti festivalu United colours.

Mohl byste několika slovy popsat, co to vlastně je hip hop? Hip hop jako hudební styl se zrodil v sedmdesátých letech v New Yorku. Typický je pro něj pravidelný beat, který udává rytmus. Beat doplňují samozřejmě další nástroje. Důležité jsou pro hip hop samply. Tedy smyčky melodií, kterými DJ, či beatmaker doplňuje bicí. Ale to vůbec nejdůležitější je v této hudbě rap. Rýmované texty, které se drží rytmu hudebního podkladu.

Jaká je hlavní myšlenka hip hopu? Když se bavíme o hip hopu jako subkultuře, musíme si uvědomit, že hip hop vzešel z newyorských ulic, jako kulturní a společenský protest. Součástmi subkultury nebyli jen rapeři, ale také DJ´s mixující hudbu, B-boys – tedy ti, co tančili breakdance. A také Writers, kteří malovali graffiti. Každé toto odvětví vyjadřovalo společenský protest mladých lidí, kteří žili v ghettech a hip hop byl způsob, jak se mohli vyjádřit. Hudbou, obrazem, tancem a ukázat ‚,jsem tady“. Myšlenky hip hopu zasáhly záhy celý svět. V dnešní době již při sobě nedrží tyto elementy tak pevně a pro většinu nezainteresovaných je hip hop ta houpavá hudba, do které někdo rýmuje, a poslouchají ji teenageři s kalhoty až někde u kolen.

Je hip hop opravdu jen pro mladé? Těžko říct. Hip hop není Sokol. Nemá členy a těžko měřit věk, když tento fenomén vznikl před čtyřiceti lety. Bavíme-li se jen o hudbě v Česku, tak rapeři tu mají většinou mezi dvaceti až třiceti lety. Někteří jsou starší a samozřejmě mezi ně patří četná řádka dospívajících. A převažují mezi nimi muži.

Co vás přivedlo k hip hopu? Vystřídal jsem mnoho koníčků, ale až s hip hopem přišlo něco, co nebylo jen zpestřením volného času, ale životní styl v pravém slova smyslu. Bylo to pro mě naplnění. Hip hopem můžu vyjádřit své pocity, získat respekt mezi jinými tvůrci a zažít dobrodružství. Bylo to pro mě, jako když ve skautu sbíráte bobříky, ale mnohem zábavnější .

Vydal jste už čtyři desky. Vydal jsem demo, sólovou desku a výběr skladeb nahraných s jinými interprety. Největší boom však udělal můj projekt Silezja unja starý tři roky. Sešlo se na něm více než padesát různých lidí, kteří ji pomohli vytvořit. Jedná se o kompilaci asi dvaceti skladeb a v každé jsem já a jiný raper, nebo skupina ze severní Moravy. Desky si financujeme sami, nebo si na vydání seženeme sponzory. Distribuce pak probíhá od internetového uploadu, přes prodej na koncertech, až po distribuci v hudebních obchodech. V současnosti nahrávám novou sólo desku, která by měla vyjít v únoru nebo březnu tohoto roku. Kdo vám skládá texty a hudbu?
Základem hip hopu je osobnost rapera, tedy jeho život a především vlastní slova. Texty skládám zásadně sám, hudbu mi skládají jiní. A inspirace pro texty? Ta je všude kolem nás a především v nás samých, stačí jen otevřít oči.

S jakými reakcemi okolí se setkáváte? Tvořím s lidmi, kteří také tvoří. Hrajeme pro lidi, kteří poslouchají hip hop, přátelím se s lidmi podobně smýšlejícími. Co si o hip hopu myslí kdokoliv jiný, je mi úplně jedno.

Jakou největší akci byste čtenářům doporučil? V Česku je určitě nejznámější několikadenní festival hip hop kemp, který měl letos devátý ročník a zúčastnily se ho necelé dvě desítky tisíc lidí. Byl jsem na všech devíti ročnících a pokaždé jsem si odnesl tuny energie, především z lidí, na kterých je vidět, že kultura stále žije a není to jen móda.

Máte nějaký hip hopový vzor? Vzorem je každý, kdo má co sdělit. Ví, jak to napsat, umí dobře rapovat, a ještě vyniknout nad zbylý plebs. Ikon jsou tisíce. Pro mě vyniká ten, s jehož texty se ztotožním, nabije mě emocemi a má kvalitní rap. Bohužel v dnešním komerčně mediálním světě vynikají především ti rapeři, kteří nemají ani jedno z toho. Proto je většinovou populací hip hop brán, spíše jako nakažlivá nemoc dospívajících.