S tvůrcem komiksu Čtyřlístek Jaroslavem Němečkem jsme se setkali v Třeskoprskách nedaleko rybníku Blaťáku.
Pokud by přece jen někdo nevěděl, kde to je, jde o Doksy na Českolipsku u Máchova jezera. Tak jako Josef Lada maloval a psal o svých rodných Hrusicích, také Němeček zasadil svou legendární čtveřici kreslených kamarádů do svého milovaného kraje. O tom, jak na Vánoce postavičky ožijí na filmovém plátně, vypráví Němeček v rozhovoru.
Jak jste přišel na nápad komiksových zvířecích přátel?
Tenkrát jsem poznal svou budoucí manželku, a ještě než jsme byli svoji, odjeli jsme na předsvatební cestu do zahraničí. Oba jsme měli rádi komiksy, a tak místo abychom se tam zajímali o klasické západní zboží, které u nás nebylo, prohlíželi jsme si zdejší kreslené příběhy. Našli jsme jich spoustu a přišlo nám jako velká škoda, že doma je komiks jen přílepkou na některé z posledních stránek časopisu. Zákonitě tak přišla i myšlenka, že něco podobného, jako je samostatné komiksové vydání, u nás chybí. První nápad, že se chceme vydat touto cestou, proto vznikl v Itálii.
Proč jsou právě čtyři?
Čtyřlístek je kytička pro štěstí. Ze začátku jsme počítali jen se třemi kluky, ale děvčátka by byla ochuzená. Fifinka je důležitá, do všeho vnáší pořádek a řád. Čtyřka je pro mne navíc velmi šťastná a setkávám se s ní v různých jejích podobách celý život. Vždy mi uměla přinést něco pozitivního.
Jak dostali svá jména?
To byl nápad mé ženy, když jsme se vrátili domů. Původně měl vzniknout jen jeden příběh zvířecích přátel a vše jsme spolu dali dohromady během jediného dne. Kocour vědátor, prasátko silák, králík sportovec a starostlivá psí holka. Ta dostala jméno hned, podle zvířátka z manželčina dětství. Pinďa, posel zpráv, byl rychlý, nejmladší a nejmenší. Bobík bylo nejčastější jméno prasátka v každém venkovském chlívku. Jen Myšpulín byl oříškem, jak pojmenovat geniálního vynálezce v kočičím kožichu? Prý nakonec dostal jméno podle fousků. Manželce něčím připomněly plody mišpule.
Kdy se stal ze Čtyřlístku fenomén?
Téměř hned, ale nikdy jsme nevěděli, kdy to skončí. Vyšlo první číslo a setkalo se u dětí s nevídaným ohlasem. Pak následovala další čtyři a i ta byla velmi rychle vyprodána. Začali jsme pomalu zvažovat dlouhodobější projekt. Měli jsme štěstí, protože nakladatelství tenkrát vedli samí mladí lidé, kteří dávali prostor novým nápadům. Každý, kdo pro ně pracoval, mohl přijít s něčím novým a pak se hlasovalo. Navržený Čtyřlístek prošel a mohli jsme v něm pokračovat. Krátce nato se objevila i paní Štíplová, která začala psát scénáře. Děti si je okamžitě zamilovaly, protože její příběhy byly jeden hezčí než druhý. Párkrát ale měl náš komiks namále.
Co se stalo?
V každém nakladatelství bývaly tenkrát, v sedmdesátých letech, normy na tuny spotřebovaného papíru. V tom našem se tiskla mimo jiné i politická literatura. Čtyřlístek měl neuvěřitelný náklad, dvě stě dvacet tisíc kusů každý měsíc. Z pohledu vyššího vedení tak naše sešity ubíraly papír na důležitější, socialistickou tvorbu. Jednou si mne proto zavolal ředitel a sdělil mi, že časopis končí. Byl jsem z toho smutný, ale druhý den ráno bylo všechno jinak. Nakladatele doma přemluvily jeho vlastní děti a on přes noc našel jiné řešení. Podruhé, kdy to bylo se Čtyřlístkem také hodně nakloněné, byly první tři roky po osmdesátém devátém. Otevřely se hranice a lidé začali hltat vše, co zpoza nich přišlo. Včetně komiksů. V českých luzích se tak zabydleli Superman, Spiderman, Batman nebo Tom a Jerry. Dodnes tady mají své příznivce, ale těší nás, že se většina českých dětí nakonec vrátila i k našim kamarádům.
Jak si to vysvětlujete?
Odpovídají více našemu naturelu. Když uvedu jako příklad Toma a Jerryho. Všechny jejich příběhy stojí na válce mezi kočkou a myší. Jeden druhého se snaží všemožně poškodit. Jako komiks se v Čechách a na Moravě udrželi asi rok. Když skončila jejich televizní podpora, odešli a usnuli. Vysvětluji si to tím, že nejsme zvyklí trestat padoucha hned nejradikálnějším způsobem, jako je výprask nebo zničení. Dáváme každému možnost nápravy, a tak ho předáme třeba policii, ale nejčastěji je vystaven všeobecnému posměchu. Každý národ má své dětské hrdiny, kteří odpovídají místním podmínkám a povaze lidí. Například Francouzi Asterixe a Obelixe nebo Poláci Bolka a Lolka. U nás v Čechách máme pod kůží laskavý a spravedlivý Čtyřlístek.
Kromě spravedlivosti, co by si z něj děti měly odnést ještě za příklad?
Do života by si měly vzít obyčejnou lidskou poctivost, která tady poslední dobou chybí. Čtyřlístek vždy poráží své nepřátele nějakým šprýmem a chytrostí. Vychovává děti k dobru, k přátelství a také k tomu, že si mají všichni navzájem pomáhat a že se se šibaly musí rozejít.
Jaký příběh ze Čtyřlístku máte nejraději?
Mám je rád všechny, protože paní Štíplová byla geniální autorkou. Bohužel již není mezi námi. Napsala celkem sto osmdesát scénářů a je velmi těžké vybrat jeden, který mi nejvíce přirostl k srdci. Přišla k nám téměř na začátku, při šestém nebo sedmém dílu, a byla radost s ní spolupracovat. Jako kreslíři mi dávala ohromnou volnost. Uvedu příklad, příběh zasadila do lesa, ale už neřešila, do jakého. Nebylo tak dané, jestli se odehrává na Šumavě, nebo v Brdech. Získal jsem tím možnost umístit ho do Kokořínského údolí, do zdejšího kraje okolo Doks nebo třeba na Bezděz. Toho jsem samozřejmě využil. Pokud bych si musel vzpomenout na nějaký příběh, který mi opravdu uvízl, tak asi bych rád jmenoval Modrý přízrak. Ten byl o autu, které létalo, plavalo, skákalo i sbíralo magnetem hřeby na silnici. Dnes paní Štípkovou nahradila paní Lamková, pan Poborák, mnoho příběhů napsal i pan Čehovský.
Když jsme u výkřiků techniky, co říká Myšpulín na nanotechnologie?
Zatím se jimi vůbec nezabývá. Má velmi mnoho svých nápadů, a tak na ty drobotinky nemá čas.
Kam dává všechny své vynálezy? Do domečku se mu už určitě nevejdou.
Místo, kde leží jeho sklad, je zatím tajné, nemohu to prozradit, protože se to dozvědí až diváci ve filmu. Snad jen, že skladiště je neuvěřitelně rozlehlé. Všechny Myšpulínovy vynálezy, které si už ani nepamatuji, že je vynalezl, jsou tady naskládány v policích. Návštěvníci kina je budou moci všechny vidět.
Právě mluvíte o filmu Čtyřlístek ve službách krále, jak to s ním nyní vypadá?
V poslední době mi už dělá radost. Konečně se natáčení rozjelo naplno a nyní sedí třicet šest animátorů ve studiu a kreslí a kreslí. Dokonce máme i termín, kdy všichni odpřísáhli, že na letošní Vánoce bude hotovo. Předpremiéra snímku, kde se rozkmotří císař Rudolf se svým alchymistou Kellym a kde půjde o neuvážený královský slib, bude mít předpremiéru tady v Doksech. Když vidím na pracovních schůzkách, jak se všechny postavičky hýbou a jak příběh začíná mít atmosféru, je to splnění mého dalšího snu. Film je čím dál hezčí a krásnější. Na posledním setkání, kdy jsme některé scény viděli, tak jsme se dokonce i báli. Film bude opravdové drama, plné nečekaných zápletek a zvratů. Příběh, který se z části odehrává v historii, je nejen veselý, ale i napínavý a strašidelný.
Jak dlouho jeden Čtyřlístek vzniká a je nějaký, s kterým jste se hodně natrápil?
Každé tři týdny musí být připravené nové číslo. Nejdříve ho nakreslím tužkou, pak fixou. Následně se převádí do elektronické podoby a spolupracovníci ho na počítači vybarví. A jestli jsem se s některým natrápil? Někdy se kreslí lépe, jindy hůře. Záleží na náladě, na únavě nebo i na zdraví. Také na autorech scénáře, někdy se stane, že odevzdají příběh, který má několik stránek navíc. To potom stojím před problémem, jestli vyškrtnout začátek, prostředek, nebo konec. Často jim pak z legrace říkám, že nejdůležitější je vědět, kdy mají ve vyprávění skončit.
Kreslíte stejné postavičky téměř čtyřicet tři let, stále vás to ještě baví?
Uvědomuji si, že mne potkalo to nejhezčí, co může kreslíře potkat. V úplném mládí jsem trochu tápal. Stejně asi jako každý, tak ani já jsem nevěděl, jakým směrem se vydat. Maloval jsem velké obrazy, kreslil, pokoušel jsem se o grafiku. V roce 1967 mi začaly vycházet v časopisech první příběhy. Kreslil jsem například pro Mateřídoušku Svetříka a Kramulu. O rok později se mělo všechno změnit. Potkal jsem svou ženu a spolu s ní mi do života vstoupila i čtveřice zvířecích přátel. Stejně jako z mé manželky, tak i ze Čtyřlístku se stala celoživotní láska. Je to ohromné, když člověk může dělat jen to, co ho baví. Nevím, čím jsem si to zasloužil, ale já takové štěstí mám.
Stalo se někdy, že některé číslo nevyšlo?
Zatím nestalo, ale jednou to už málem tak vypadalo. Dělal jsem zároveň keramiku a měl jsem spolupráci s galeristou v Bavorsku. Instalovali jsme výstavu. Zároveň musel vyjít i další díl Čtyřlístku, a tak jsem si ho vzal s sebou do Německa. Měl jsem v úmyslu poslat makety do tiskárny poštou. Nestihl jsem to, ale našla se příležitost poslat tuto práci po jednom řidiči. Byl srpen, zrovna výročí vstupu vojsk Varšavského paktu do naší země, a shodou okolností se právě tenhle díl jmenoval Černá sobota. Řidič místo aby dovezl kresby tam, kam měl, odevzdal je hned na hranicích.
Co následovalo?
Vzhledem k tomu, že Čtyřlístek byl vždy tvorbou pro děti a o politiku se nezajímal, tak relativně proběhlo vše hladce. Jen všechny obrázky si tehdejší Státní bezpečnost ponechala a já jsem celý díl musel nakreslit rychle znovu. Černá sobota ale nakonec vyšla včas.
Může vás ještě na Čtyřlístku něco překvapit?
V posledních čtyřech letech mne celý Čtyřlístek nejen překvapuje, ale hlavně mi dělá velkou radost. Třeba tím, že vyšel na známkách. První byla Fifinka a překvapilo mne, že se jí prodalo sedm milionů kusů. Takový úspěch jsem nečekal. Ani ostatní za ní v oblíbenosti nezůstali příliš pozadu, a tak mne také potěšilo, že se nakonec dočkali i poslední známky, kde jsou všichni pohromadě.
Jistě dostáváte i mnoho vzkazů a dopisů, jaký nejsilnější zážitek jste v kontaktu se svými čtenáři zažil?
Dopisů dostáváme opravdu hodně, zejména obrázky od dětí, a velmi nás to těší. Navíc vzhledem k tomu, že některé čtyřlístkové příběhy jsou i na internetu, a to nejen v češtině, mohou si je lidé přečíst po celém světě. Není již výjimkou, že nám přijde děkovný e-mail například z Ameriky, Austrálie nebo Asie. Kdybych si ale měl vzpomenout na nějakou příhodu, tak by to byl jeden den v naší redakci. Přišel pán s kufrem a říkal, že žije už přes dvacet let v Panamě. Odešel do emigrace a už tam zůstal, oženil se a má děti. Za tu dobu prý na hodně věcí ze svého domova zapomněl. V paměti mu ale zůstaly Hradčany, houby a Čtyřlístek.
Komiks byl vždy součástí vašeho života, čtete ho i dnes? A který máte nejraději?
V noci mezi třetí a čtvrtou si rád přečtu Garfielda. Baví mne jeho humor a také mne spolehlivě uspí. V dětství jsem měl rád hlavně Rychlé šípy. Můj o deset let starší bratr byl v Junáku a měl všechny jejich ročníky. Rád jsem si v nich četl, a nejen já, příběhy Rychlých šípů ovlivnily také několik generací.
Přesto Rychlé šípy zatím své muzeum nemají, Čtyřlístek ano. Jak vás tato myšlenka napadla?
Muzeum v Doksech vymyslela má žena, která ví, že i na úřadech jsou lidé, kteří na Čtyřlístku vyrostli. Původně mělo být na místním zámku, ale ten nebyl ještě volný. Možná do budoucnosti. Manželka má představu takového dětského království, například kromě Čtyřlístku by tam mohla být i legendární stavebnice Merkur, divadlo a hlásí se i náš přítel kouzelník se svou školou kouzel. Současné muzeum jsme otevřeli vloni a od letošního prvního dubna je přístupná také naučná stezka Čtyřlístku okolo Blaťáku alias Máchova jezera. Vede zdejší krásnou přírodou a lidé se na ní dozvědí spoustu zajímavostí, které se týkají i našich čtyř hrdinů.
Mám pocit, že ti už byli snad všude, dokonce i ve vesmíru nebo v budoucnosti. Je nějaké místo, kam se teprve chystají?
To záleží na scenáristech, ale některé příběhy si píši sám. Právě nyní děláme spolu s mým synem jeden sešit speciál, kde Čtyřlístek bude pobývat v Japonsku. Vypadá zajímavě, nebudou chybět příběhy o samurajích, Fudži a o místních zvycích i legendách. Rozlouskne se i záhada, kdo vlastně pohybuje zemskými deskami.
Na jakou další novinku se mohou děti těšit?
Připravujeme nový časopis, který se bude jmenovat Ahoj, tady Fifi. Přivedla nás na něj vnučka, která měla pravdu, že speciály jsou většinou pro kluky. Sešit Fifinky bude určen hlavně pro malé slečny, aby se necítily být ošizené. Jinak bychom chtěli chvíli odpočívat, hledáme s manželkou nějakou časovou skulinku. Dvacet let jsem neměl dovolenou déle než týden, takže čtrnáct dní by bylo moc krásných.
Jak si myslíte, že bude vypadat Čtyřlístek za deset let?
Zvířecí kamarádi zůstávají stále stejní, jen postupem doby se vybavení jejich domácnosti pomalu mění. V domečku přibyl počítač a všichni jsou ve spojení pomocí mobilu.
Fifinka už nepeče výtečné bábovky v původní staré troubě. Jak to s nimi bude?
Tak to bych také rád věděl, ale všichni jim přejeme dlouhá léta a hodně napínavých a veselých příběhů.
Jaroslav Němeček v sedmi bodech:
1. Narodil se 20. února 1944 v Doksech v tehdejším protektorátu.
2. Je ilustrátorem a autorem komiksů Čaroděj Huriáš, Barbánek, Rexík.
3. Začínal jako ilustrátor dětského časopisu Mateřídouška.
4. Jeho nejstěžejnějším dílem se stal komiks Čtyřlístek.
5. Čtyřlístek dodnes kreslí i vede.
6. Kromě rodiny a své práce se také rád věnuje keramické hlíně.
7. Jeho keramiku mohli lidé vidět na výstavách po celé Evropě.
