Bitcoin přinesl největší příležitost ke zbohatnutí od kuponové privatizace. Kritici mu ale stejně nevěří

Bitcoin podle svých kritiků zaštítěných respektovanými institucemi v mnohém selhal. Údajně už jen proto, kolik lidí jej bere jako pouhý výtah k bohatství. Je tomu tak?

Co selhává skutečně, jsou předpovědi bitcoinové apokalypsy. Už v roce 2011 napsal americký Forbes, že je bitcoinu konec. Tehdy šlo pořídit jeden bitcoin za cenu v řádu jednotek dolarů namísto současných vysokých desítek tisíc. Kromě ceny virtuální měny během let vzrostl i počet předpovědí konce bitcoinové pohádky, kterými nešetřila významná média a ekonomové.

Lukačovič uznal chybu

Jen v anglosaském mediálním prostoru bitcoin „umřel“ podle evidence serveru 99Bitcoins 477krát. V tom českém jej v roce 2022 opakovaně kritizoval například zakladatel Seznamu Ivo Lukačovič, když na síti X označoval kryptoměnu za pouhé Ponziho schéma, které čeká kolaps. Na podzim 2024 ale český technologický podnikatel dokázal veřejně uznat, že se v bitcoinu mýlil.

Kryptoměna však provokuje kritiky i nadále. Nedávno významně popíchl českou bitcoinovou komunitu analytik České spořitelny Michal Skořepa, když zveřejnil na e15.cz svůj komentář na téma toho, proč bitcoin z ekonomického hlediska selhal a nefunguje jako měna. Přestože Skořepovy argumenty lze rozporovat, jeho sdělení se nevyplatí ignorovat. Na rozdíl od výkřiků na sociálních sítích zašel jeho text i do několika jemnějších detailů.

Bitcoin versus klima

Přiznává bitcoinu technologickou vyspělost a důvěryhodnost, díky níž se obejde bez možné zranitelné autority typu generálního ředitele. Z pohledu Skořepy jsou však jedním z projevů bitcoinového selhání náklady, za jakých je relativní nezničitelnosti způsobu jeho fungování dosaženo.

Takzvaná těžba kryptoměny „žere“ ročně množství elektřiny, které je srovnatelné s celkovou dvanáctiměsíční spotřebou některých vyspělých států typu Portugalska. Skořepa by nebyl přesvědčen ani argumentem, že část energie pochází z obnovitelných zdrojů, protože by prý měla lepší využití, než je dolování virtuálních mincí a zabezpečování sítě bitcoinových transakcí.

Bitcoin z ekonomického hlediska selhal. Čtyři důvody, proč krypto nefunguje jako měna

Názory a analýzy

Bitcoin ale funguje podle principů, jež podobné direktivní uvažování umějí ignorovat a které zároveň připomínají, že počítání hypotetické uhlíkové stopy je hlavně evropskou výsadou, možná však spíše handicapem. Například v Texasu mají s bitcoinem jiné starosti.

Tamní provozovatel přenosové soustavy poslední roky experimentuje se zapojením bitcoinových těžařů do balancování energetické sítě. Jednoduše řečeno, když je v síti kvůli obnovitelným zdrojům přebytek, těžaři rádi využijí levnou elektřinu na provoz počítačů na těžbu kryptoměny. V případě energetického nedostatku obdrží finanční kompenzaci za to, že své přístroje vypnou. Na možnou symbiózu bitcoinových těžařů s distribuční soustavou s významným podílem obnovitelných zdrojů upozorňuje například také předloňská studie KPMG, která vyvrací i další oblíbené mýty provázející existenci bitcoinu.

Dobré akorát pro zločince?

O jejich ži­voucnosti svědčí i přítomnost v komentáři Michala Skořepy. Podle něj platí, že pokud má bitcoin nějaké praktické využití v platbách, je to často pro potřeby páchání finanční nebo jiné kriminality. Data analytické firmy Chaina­lysis ukazují, že řádově jen desetiny procenta všech kryptoměnových transakcí jsou nějakým způsobem spojené s právně pochybnou činností. Z tohoto podílu navíc připadá na bitcoin pouze menšinová část.

Pokud ale bitcoin není tím nejlepším prostředkem rozvoje šedé ekonomické aktivity, na významu nabývá otázka, k čemu je vlastně dobrý. Podle Skořepy i dalších kritiků rozhodně ne k častému placení. Proto analytik České spořitelny neváhá konstatovat, že jako měna bitcoin selhal. Jednak jsou údajně bitcoinové platby příliš drahé a pomalé, jednak je jeho kurz až příliš nestabilní. První protiargument nedává smysl, ten druhý však aspoň zčásti ano. Skořepa přehlíží existenci vrstvy Lightning Network, která řeší problémy s rychlostí a náklady na transakce. V Česku se dá Lightning Network, jež umí připsat platbu v řádu vteřin za poplatky v řádu haléřů, použít například v Alze. Druhý argument má mnohem větší váhu. Cena kryptoměny každý den poskakuje v několikaprocentním rozmezí, z dlouhodobého pohledu však dosud rostla v jasné návaznosti na míru, s jakou banky a vlády nafukují globální zásobu peněz, jejichž kupní síla nevyhnutelně klesá.

Kdo zaplatil miliardy za pizzu

Z toho mimo jiné vyplývá, že každá útrata bitcoinu znamená i možné ochuzení se o zhodnocení kurzu kryptoměny. V roce 2010 zaplatil americký programátor Laszlo Hanyecz deset tisíc bitcoinů za dvě pizzy. Je to první zaznamenaná směna kryptoměny za zboží a opakovaně vede zástupy lidí k užaslému přepočítávání, o kolik miliard korun se tímto krokem Hanyecz hypoteticky ochudil (minimálně o dvacet). Jenže kdyby si před patnácti lety pizzu za miliardy nekoupil, osud kryptoměny se mohl vyvíjet úplně jiným a okrajovějším směrem. Třeba by se z ní stal koníček připomínající tak akorát zálibu dnešních radioamatérů.

Proto je Hanyecz osobností, kterou by si měli všichni zastánci i kritici bitcoinu intenzivně připomínat častěji než jednou ročně. Jeho příklad jasně ukazuje, proč bitcoin dělá větší kariéru jako investiční nástroj na Wall Street než v obchodech coby levnější alternativa terminálu na platební karty. Z bitcoinu zrozeného v době deziluze z finanční krize 2008 a z procesu zachraňování soukromých bank veřejným sektorem se do značné míry stal hlavně nástroj spekulace na dolarovou cenu kryptoměny.

Její dosud nepoznaný tvůrce Satoshi Nakamoto přitom v základním bitcoinovém programovém dokumentu na svém projektu vyzdvihoval v první řadě funkci coby systému elektronických peněz pro platby v prostředí internetu, které si mohou lidé posílat mezi sebou bez nutnosti spoléhat na zprostředkovatele typu banky.

Jenže podobná využití virtuální měny rozhodně nejsou tím hlavním důvodem jejího zhodnocení ani dominantním důvodem, proč aspoň malý kousek bitcoinu celosvětově vlastní přinejmenším desítky milionů lidí. Z takového úhlu pohledu bitcoin opravdu selhal jako prostředek směny, jak dští jeho kritici, vyzbrojeni Satoshiho programovým dokumentem, ve kterém není ani slovo o investování nebo uchovateli hodnoty. To ještě neznamená jednoznačnost původního účelu bitcoinu. Tajemný autor kryptoměny v prvním roce jejího fungování v komunikaci s programátorem napsal, že nemá problém s tím, pokud lidé sami dojdou k tomu, že bitcoin představuje investiční příležitost. On sám by jej ale takto explicitně nepropagoval, což lze zpětně vyložit i jako obavu z možného popotahování ze strany Komise pro cenné papíry.

Jako internet, ale jinak

Kryptoměna ale už dávno dorostla do stavu, kdy její fungování bez ohledu na vývoj ceny sotva může nějaká vláda pomyslně zaříznout. V tomto směru připomíná svými principy internet, přesněji to, jak počítačovou síť na přelomu šedesátých a sedmdesátých let pojímala výzkumná instituce americké armády – s cílem vytvořit kybernetickou síť schopnou přežít jadernou válku.

Tu by zřejmě ustál i bitcoin. V praxi by se musely spojit všechny vlády světa, aby vymazaly bitcoin z povrchu Země koordinovaným zátahem proti majitelům všech počítačů s kopií bitcoinové účetní knihy. Vtip je v tom, že je každému veřejně dostupná.

VIDEO: Česká národní banka by měla kromě zlata kupovat i bitcoin, říká oceněný ekonom Krištoufek v pořadu Flow

FLOW: S cihlou zlata se vyfotíte líp, než s bitcoinem • Zdroj: e15

Bitcoin se tudíž zatím jeví nerozbitný a prohlášení údajného selhání na tom nic nemění. Veškerá podobná hodnocení, zda a jak v čem selhal, mu totiž mohou být úplně jedno: Fungovat bude s největší pravděpodobností dál. Minimálně pro příštích pár dekád, kdy si budou moci takzvaní bitcoinoví těžaři stále ještě přijít na potenciálně pěkné peníze za dolování kryptoměny. Svou činností, respektive provozem svých počítačů přispívají k hladkému chodu bitcoinových plateb, a hlavně k tomu, aby se nikomu nevyplatilo ani pomýšlet na to, že by se záznamy v bitcoinové účetní knize nějak manipuloval. Čím víc počítačů ji u sebe drží, tím více strojů by musel útočník takzvaně přetlačit k tomu, aby do ní neoprávněně zapisoval.

Není to jen popis nějaké pouhé technické zajímavosti, který by šlo odmávnout slovy: „Zajímavé. A co byznys?“ Jsou to zároveň ekonomické obrysy toho, jak funguje bitcoin. A kde se může projevit jeho případné selhání.

Už nebudou. Těžaři a strážci bitcoinu v jednom si dnes za své úsilí mezi sebe rozdělují 450 nově vytvořených bitcoinů denně, tedy při kurzu z konce dubna kolem miliardy korun. Tato odměna ale musí zákonitě v čase klesat až k nule, aby byl zachován princip omezeného množství bitcoinů. Znamená to například, že v roce 2044 by si měli těžaři mezi sebe rozdělovat už jen patnáct nových bitcoinů denně. Nad rámec toho však už nyní inkasují transakční poplatky od držitelů bit­coinu, kteří chtějí virtuální mincí zaplatit nebo ji poslat někomu jinému. Ty ovšem tvoří jen menší část příjmů těžařů.

Aby kryptoměna zůstala atraktivní pro těžaře a byla stabilní, její cena by měla dál růst nebo by ji lidé měli častěji používat k platbám a platit transakční poplatky. Třeba jako nebohý Hanyecz při platbě za doručení pizzy. V ideálním bitcoinovém scénáři by nastalo obojí, tedy růst ceny i používání k placení, byť dost dobře nelze předem stanovit exaktní hranice toho, kdy by mohla mít bitcoinová síť problém. Funguje jako průběžně se přenastavující systém, který v případě odlivů těžařů umí snížit náročnost vytěžení jednoho bitcoinu a tím minery opět lákat zpět.

Něco selhává

Pokud by nejdůležitější virtuální mince dneška měla selhat, zdrtí ji hlavně tahle ekonomika jejího provozu. Ani ty nejbystřejší mozky bitcoinové scény se však neshodnou na tom, jak vážný problém představuje tato rovnice. Přesto by měli i největší fandové kryptoměny uznat, že bitcoin nakonec přece jen jako projekt selhat může. Úspěšný útok na jeho účetní záznamy by se ale projevil mnohem jednoznačněji než tím, že kryptoměna nezapadne do evropských ESG kritérií. Například tím, že by mohl být jeden bitcoin utracen na dvou různých místech. Pokud by tedy měl po takové lapálii cenu, která by stála za řeč.

Obyvatelé starého kontinentu mezitím mohou doufat, že hlavní vlastnosti bitcoinu v podobě jeho nezkonfiskovatelnosti, necenzurovatelnosti a pevně zastropované zásoby mincí nikdy nebudou muset poznat naplno. Že je nepotrápí další vlna pádivé inflace státních měn, že jim nikdo nebude z prapodivných důvodů zavírat bankovní účty a blokovat převody peněz, že energetická soustava se zvyšujícím se podílem obnovitelných zdrojů nebude zoufale potřebovat cokoli, co pomůže udržet bilanci výroby a spotřeby elektřiny v rovnováze, že nepřijde žádná finanční krize spojená s důvěrou v solventnost jednotlivých bank nebo celých států a že nebude potřeba platební systém, který navzdory rostoucím umělým překážkám volnému obchodu zvládne sloužit skutečně globálně. Kdyby byl svět ideální, nebo aspoň kdyby jeho řád běžel bez větších zádrhelů, nemusel by bitcoin v první řadě vůbec vzniknout.