Auditní zpráva týkající se střetu zájmů Andreje Babiše, která na česká ministerstva dorazila z Bruselu, je předběžná a její kompletní obsah je neveřejný. Už i to, co o ní bylo publikováno, je ale dost závažné a za normálních okolností by dotčený politik vážně zvažoval svůj odchod. Nejde totiž jen o nějaké jeho osobní problémy, ale další dopad to může mít i na celou Českou republiku. V tomto případě finanční, tedy pokud by se dotace určené pro Agrofert musely opravdu vracet. Do budoucna pak může mít kauza i dopad politický. Mnozí v Bruselu jistě rádi využijí šance k tomu, že budou moci Česko onálepkovat jako východní zemi řízenou oligarchou. Jenže my tu normální okolnosti nemáme. A normální není ani to, co se kolem auditní zprávy prozatím dělo.
Premiér Babiš byl podle svých slov o bruselské zprávě „informován jen obecně“, ví ale, jak to dopadne: „Česká republika nebude vracet žádné peníze.“ Což může znít sympaticky odhodlaně, ale spíš by se čekalo „doufám“ či „udělám všechno pro to“. A další věc. Zpráva je to sice předběžná, ale není vůbec jisté, že se podaří její závěry zvrátit. Navíc české protiargumenty ještě ani nezačaly vznikat.
Premiér Babiš má ale jasno. Žádné zákonné předpisy – české ani evropské – porušeny nebyly. Přestože je už téměř rok platné zpřísnění evropských pravidel týkajících se střetu zájmů…
Pozoruhodná byla i reakce koaliční ČSSD. Sociální demokraté sice využili příležitosti trošku si do svého silnějšího partnera šťouchnout a dali najevo, že zpráva je problém. Ale s dovětkem, že to je problém pouze premiéra a hnutí ANO. Jakoby s ním ve vládě neseděli.
Na jednu stranu se zúčastnili poradní schůzky s opozicí v Poslanecké sněmovně, šéf ČSSD Jan Hamáček dal ale už dopředu najevo, že odchod z vlády není na pořadu dne.
Opozice se pokusila demonstrovat jednotu. Tedy s výjimkou SPD, která sice už taky začala mluvit o „problému“, ale slovy Tomia Okamury se odmítla společně se „sluníčkářskými stranami“ této „mediální štvanice“ zúčastnit.
Neboli vymezit se vůči hnutí ANO, možná se pokusit uloupnout mu trošku uniklé podpory, ale nespálit se v holportu s ostatními odpůrci.
Ostatně i o to se hraje. Na jednu stranu být v téhle situací jednotnou opozicí, na druhou stranu být slyšet o něco víc než ostatní.
Ať už volbou slov při kritizování Andreje Babiše či vznášením nároků. Od požadavku na zveřejnění obsahu bruselské auditní zprávy po volání po premiérově odchodu, které ovšem v tak časté frekvenci ztrácí na efektu.
Andreji Babišovi navíc hraje do rukou čas. Potrvá pár měsíců, než opřipomínkovaná auditní zpráva poputuje zpátky do Bruselu.
A i kdyby nakonec opravdu nakonec musela Česká republika jeho vinou stamiliony korun z dotací vracet, do té doby si vystačí se svými sebevědomě znějícími závěry a proklamacemi o „hysterii Babišem“, jak to předvedl v Poslanecké sněmovně.
Zatopit by mu ovšem mohlo, pokud by se od něj začali odvracet koaliční i kvazikoaliční partneři, pokud by se pro ně stal příliš toxický. Prozatím ho ale potřebují.
