Komentář Petra Peška: Vítězný premiér v kleštích
Premiér Andrej Babiš by mohl být spokojen. Hlasování o nedůvěře dle původních očekávání přestál, chvilkový závan vzdoru ze strany koaliční ČSSD se brzy rozplynul. Tiší rudí společníci z KSČM se zdrželi, což mělo vzhledem k nutnosti 101 hlasů matematicky obdobný efekt, jako kdyby hlasovali proti (kompletní výsledek hlasování zde). Obě podpůrné strany si tak vlastně vyměnily role oproti předchozímu pokusu o svržení vlády z loňského listopadu, kdy komunisté byli proti a sociální demokraté hlasovali nohama.
Takže to vypadá, že premiér se má stále o koho opřít, navíc v záloze je ještě SPD. Podpory se těší i u prezidenta, který navíc nynější tahanicí kolem výměny na postu ministra kultury zaměstnává, škádlí a ponižuje jeho koaličního partnera. Opozice se v nejlepším případě dokáže sjednotit na pár konkrétních krocích, to ale nestačí na reálné ohrožení vlády. Navíc řevnivost vycházející z rozličné povahy a rozdílných postojů opozičních stran na sebe nenechává dlouho čekat. Protivládní demonstrace sice narostly do revoluční masovosti, zanedlouho se na ně ale zapomene a na většinu voličů vládních stran stejně víc zapůsobí růst platů, zvyšování důchodů či slevy na jízdném.
Jenže zdání může klamat. Bylo by asi přehnané tvrdit, že nyní započal pád Andreje Babiše – byť třebas jen pozvolný. Stále se těší solidní voličské podpoře, jakkoliv ta už evidentně narazila na svůj horní limit a začíná spíše stagnovat. Problémem ale je, že se pod tlak dostává z více stran najednou.
V ČSSD doutná nespokojenost s podobou jejího vládního angažmá. Pro stranu je stále komfortní zůstávat u moci, ale blíží se k bodu, kdy ta výhodnost bude čím dál méně přesvědčivá. A je jedno, jestli se rozbuškou může stát ponížení kolem (ne)výměny ministra kultury za ČSSD – a tedy zjevné porušení koaliční smlouvy – či přiškrcování rozhazovačných nápadů socialistů v rozpočtu na příští rok. Důvod se vždy najde.
Manévrovací jistotu navíc straně dodává i restart sporu o Lidový dům, což z ČSSD přinejmenším prozatím sejmulo hrozící finanční břímě. Ano, Sociální demokraté zatím zůstávají víceméně loajální a radostná prohlášení o tom, že prezident Zeman je ochoten s nimi jednat o výměně ministra kultury (a tedy o plnění svých ústavních pravomocí, viz článek č. 74: „Prezident republiky odvolá člena vlády, jestliže to navrhne předseda vlády.“), o nějakém rostoucím politickém sebevědomí příliš nevypovídají. Ale i toto se může změnit, až pohár trpělivosti členské základny ČSSD přeteče.
S větší jistotou se může Andrej Babiš opřít o komunisty, i ti ovšem už mnohokrát prokázali, že jsou šikovnými a cynickými technology moci. Pokud si paktování s miliardářem a jeho problémy vyhodnotí jako škodlivé, nebudou váhat ani vteřinu. V záloze jsou ještě Okamurovci, ale vzhledem k jejich nevypočitatelnosti, obratnosti v hraní svých vlastních her a hrozbě špatné pověsti vlády v zahraničí to také nemusí být žádná výhra.
A jakkoliv zatím Andrej Babiš dokázal odolávat stále hlasitějšímu tlaku ulice, který navíc během prázdnin pomine, je zjevné, že nálady ve společnosti se posouvají. A možná i část přitakávající mlčící většiny začne cítit, že „tam“ je nějaký problém. K tomu je za dveřmi kulaté výročí listopadu 1989, možná dorazí finální auditní zprávy z Bruselu, ve vzduchu se vznáší možnost obžaloby kvůli Čapímu hnízdu… takže pro premiérovy odpůrce dostatek mobilizačních důvodů. Navíc se stále častěji objevují zprávy o tom, který další byznysmen či známá osobnost se od kdysi vzývaného premiéra odvrací, anebo jej alespoň přestal otevřeně podporovat…
Nic z toho by samo o sobě nebyl pro Andreje Babiše problém. Kombinace všech faktorů se ale jednou může ukázat nad jeho síly – určitě ne dnes, nejspíš ne v řádu týdnů a možná ani ne v řádu měsíců. I když politické události dokážou mít rychlý spád, jak už jsme u nás v posledních letech několikrát zažili.
Najednou tak Andrej Babiš může zjistit, že ani na Pražském hradě už nemá takové zastání. Nyní se mu úspěšně daří tvářit, že prezidentovo otálení s výměnou dalšího z ministrů se ho vlastně netýká, byť je to vlastně i o premiérově slabosti. Příště se ale tato přetahovaná může týkat člena vlády za ANO. Anebo samotného premiéra…
