Hráči na tuzemském finančním trhu si hlídají malé tajemství, takovou divokou kartu, kterou vytáhnou, když potřebují.
Tomu kouzlu říkají „třetí strany“, tedy makléřské sítě. Povolají je, když potřebují zvýšit tržní podíl či tržby.
Schéma je toto: banka a pojišťovna už zvýšit obchod nemohou, lidé jsou nasyceni. Jenže zadání majitele je rychlý růst. Finančníci povolají třetí strany a jízda začíná.
Třetí strany často používají ne úplně fér praktiky. Třeba tlačí ceny příliš dolů, aby zákazníka lapili, pak je zvýší. Zfalšují hodnocení žadatele o úvěr, aby jej dostal. Zákazníkovi vnutí produkt, který nepotřebuje. Pak ho pro něj vypovědí a zařídí jiný a dvojí provize jim zůstane v kapse.
Banky a pojišťovny o tom často vědí. Samy si kvůli reputačnímu riziku tyto praktiky nedovolí, ale když to dělají ty třetí strany…
