Musíme žít v době skutečně vypjaté, jestliže takovou bouři ve veřejném prostoru vyvolá prohlášení mluvčího prezidenta republiky, že Miloš Zeman pověří sestavením vlády a případně také jmenuje premiérem vítěze voleb.
Všechno to rozhořčení vychází především z toho, že v tuto chvíli nejpravděpodobnější vítěz voleb bude v době svého volebního vítězství dost možná trestně stíhán. To je samozřejmě krajně nepříjemné pro českou politickou kulturu. Pokud k tomu dojde, budou se titulky zahraničních médií číst dost nepříjemně.
Jenomže v prostředí, které by trestně stíhanému bránilo převzít po vyhraných volbách vládu, by rozhodnutí o budoucím premiérovi leželo v rukách policie či státních zástupců. A to jsou zcela jiné ruce, než ve kterých by ve zdravém státě ležet mělo. Takže v tomto případě je rozhodně lepší ten zásah do politické kultury nějak skousnout.
Šéf opoziční TOP 09 Miroslav Kalousek zase bystře, i když ne zcela přesně připomněl Zemanovy výroky z léta 2013, kdy odmítl jmenovat vládu vedenou ODS, protože kolem některých významných členů strany běželo policejní vyšetřování.
„Nemám žádnou záruku, že v případě, kdy by se k moci vrátila dosavadní koalice, by někdo z jejích členů nemohl být případně postižen řízením svého ministerstva z cely vyšetřovací vazby.“ Tak pravil dle stenografických záznamů prezident před poslanci 7. srpna 2013.
Ozbrojen tímto argumentem vyrazil Miloš Zeman spáchat jedno z nejhorších polistopadových ponížení české ústavy – nechal bez důvěry vládnout kabinet ad hoc poskládaný z vlastních kamarádů, vazalů a politických nohsledů.
V tomto případě jednoznačně platí, že se prezident choval nehorázně a nepřijatelně tenkrát, nikoli teď, kdy chce, aby vládu stavěl vítěz voleb. Prezidentova názorová nekonzistence je tedy zřejmá, také není první, nicméně projednou je snad ku prospěchu věci.
Jistě, hlava státu svým vyjádřením chtěla kromě jiného znovu vyjádřit oddanost Andreji Babišovi. Ten má přes všechny současné trable pořád našlápnuto k pozici zdaleka nejmocnějšího muže v zemi a také je tím, jehož rozhodnutí může zásadně zamíchat aritmetikou prezidentských voleb.
A pražskými kuloáry už se zase nesou řeči, že by babišovci mohli přece jen nasadit do boje o Hrad vlastního koně, což je pro současné osazenstvo Hradčan noční můra. Takže poslední vyjádření podpory Babišovi téměř jistě nebylo vedeno jen starostí o českou ústavnost.
To ale nic nemění na tom, že pověřit sestavením vlády vítěze voleb je v pořádku, ano, i v případě, že má dotyčný za zády policii. Tady nemůže rozhodovat nikdo jiný než voliči. Situace je přitom už dlouho přehledná a její zásadní aspekty známé – od detailů kauzy Čapí hnízdo po záměr Miloše Zemana vlísat se do pozice alespoň tiše podporovaného kandidáta hnutí ANO.
