Komentář Jany Havligerové: Koalice má poslední šanci prosadit své záměry, poslanci ale myslí na volno
Čtyři dny utrpení, a hurá na prázdniny. Tak přesně tuhle větu oficiálně nevypustí do éteru ani jeden ze dvou set poslanců. Zákonodárci tento týden zasedli do parlamentních lavic, aby dokončili jednu z posledních schůzí ve svém funkčním období, a tváří se, že to bude i jedno z nejdůležitějších jednání.
Rozhodně ho tak prezentuje vládní koalice, která by ráda prosadila minimálně čtrnáct životně důležitých norem, priorit, bez nichž se, jak jsou socialisté, anoisti a lidovci přesvědčeni, Česko rozhodně neobejde.
I vládní poslanci ovšem s lehkou myslí souhlasili s tím, že jednat se bude pouhé čtyři dny. Pro jistotu. Všichni dobře vědí, že diskuze, ať už o čemkoli, se záhy zvrhne v předvolební kampaň. Ostatně opozice už avizovala, že bude obstruovat, brzdit hodlá především předlohy se sociální tematikou. Klasickou ukázkou stranického pokrytectví nejspíš bude debata o ratifikaci pařížské klimatické dohody.
Historie dokumentu, který počítá s omezováním emisí CO2 po roce 2020, a navazuje tak na Kjótský protokol, je v českém parlamentu vskutku pohnutá. Na ratifikaci čeká ve sněmovně od loňského 5. října, poslanci se k němu vrátí už počtvrté. Teď kabinet tvrdí, že pařížskou dohodu chce ratifikovat do voleb, nejraději hned dnes. A vládní poslanci, kteří vědí, že část opozice chystá blokaci, se kasají, že koaliční odpovědí může být mimořádná schůze dolní komory. Přitom to byla právě vláda a její poslanci, kteří osm měsíců tiše přihlíželi, jak se sněmovna k ničemu nemá a diskuzi stále přerušuje.
Argumenty, které zazněly nyní, ještě před začátkem schůze, jsou zaznamenání hodné. Třeba komunisté, jak tvrdí jejich předseda, nemají s pařížskou dohodou problém. Jestliže je ale něco na devadesát let, říká Filip, pak je lhostejné, jestli to je přijato v červnu nebo v lednu. Takže teď ne.
K šéfovi KSČM se nejspíš nedoneslo, že jejich europoslankyně Konečná hodlá hledat mezinárodní podporu k tomu, aby byly na USA uvaleny sankce za to, že od pařížské úmluvy odstupují. Anebo ze stranického ústředí ke Konečné nedorazilo, že podle KSČM nemusí Česko s ratifikací dokumentu nijak pospíchat.
ODS to bere mnohem vážněji, neboť si uvědomuje, že jde o téma, které je ve společnosti diskutované. Jak předseda Fiala připomíná, je to téma diskutované i mezinárodně, je tu nový postoj Spojených států. A tak by ODS počkala se schvalováním pařížské dohody až na novou sněmovnu. Protože je tu řada věcí, o kterých je potřeba diskutovat. Tak určitě.
Hrát se bude ve sněmovně ale především o čas. Poslanci už nebudou projednávat zákony v prvním čtení, zařazeny jsou na program ty, které čekají na finální hlasování. Zákonodárci budou rozhodovat o desítkách změn u norem, které předkládá ministerstvo financí či rezort práce. Jejich hladké projednání závisí právě na opozici a ta koalici rozhodně nedá nic zadarmo. Příležitost předvést se ve sněmovně je jednou z posledních.
V podstatě poslední šanci, jak prosadit své priority, má i koalice. Zářijová schůze dolní komory sice ještě bude v režii koalice ČSSD, ANO a KDU-ČSL, ale to už bude taková krabička poslední záchrany.
