Komentář Jany Havligerové: Rozpočtovou bitvu mohou prohrát učitelé

Ivan Pilný

Ivan Pilný Zdroj: ČTK

Premiér Bohuslav Sobotka
Premiér Bohuslav Sobotka
3
Fotogalerie

Platový ohňostroj, který Sobotkova vláda odpálila zhruba před půl rokem − povzbuzena příznivými rozpočtovými čísly za letošní rok, optimistickými výhledy ekonomiky, a hlavně konáním parlamentních voleb − se může zvrhnout v pořádný požár. První pokus udusit oheň v zárodku má na kontě ministr Pilný. Podle něho v rozpočtu peníze na zvyšování platů nejsou ani teď, a nebudou ani napřesrok.

Šéf státní kasy se vzpírá, byť jeho předchůdce ve funkci a také partajní šéf na velkorysé sliby vládních politiků stejně velkoryse kýval. Nový ministr financí není ochoten pro příští rok zvyšovat schodek nad naplánovaných padesát miliard. Pokud by se deficit přece jenom zvýšil, odmítá dodatečné miliardy spotřebovat v platech. Podle něho by měly jít na investice. Tomu se nedá nic vytknout.

Jen za letošních prvních sedm měsíců vzrostly výdaje státu meziročně o 3,7 procenta. Především kvůli zvyšování důchodů a růstu platů. Investice se meziročně o 40 procent propadly. Sobotkův kabinet dával přednost krátkodobým politickým ziskům, na budoucnost tolik nemyslel. Otázka ale je, jestli Pilného snahu utnout neblahý trend skutečně vedou čistě ekonomické úvahy.

Za růst platů – pro státní zaměstnance o deset a učitelů o patnáct procent − se plnou vahou své funkce postavil především premiér Bohuslav Sobotka. Zvyšování mezd je jednou z hlavních priorit volební kampaně ČSSD, nejvážnějšího politického soupeře hnutí ANO. Sociálním demokratům by se na náměstích dost špatně agitovalo, kdyby například školy začátkem září zely prázdnotou, protože učitelé kvůli platům stávkují. Pilného odpor proti zvyšování platů, bude-li úspěšný, může v každém případě ve volbách ubrat kýžené body sociální demokracii.

Vše o budoucích parlamentních volbách čtěte zde >>>

Jemu osobně o politickou dráhu nejde, rozhodl se ji definitivně ukončit. A pokud jde o hnutí ANO? Předvolební průzkumy trvale naznačují, že se stane vítězem voleb. Pokud bude mít pro příští rok připraven „umírněný“ plán státních financí, nemůže prodělat. A když bude nejhůř a platy budou hýbat politickou scénou i po volbách, může při případné dominanci ve sněmovně návrh státního rozpočtu upravit podle svého gusta. Zákon o státním rozpočtu se definitivně schvaluje až v prosinci. Jistě, všechno ještě může být jinak. Rozpočtový plán na příští rok musí vláda do dolní komory parlamentu doručit do konce září, v prvním zářijovém týdnu má o něm jednat koaliční rada. Pilného buď podrží, anebo ne.

Boj o rozpočet je pochopitelně vyhrocen kvůli sněmovním volbám. Tristní ale je, že se jeho obětí lehce mohou stát učitelé. Slib patnáctiprocentního zvýšení jejich platů je momentálně nejkontroverznější a má nejdále k naplnění. Dluh státu vůči školství je přitom očividný. Pro srovnání s jinými unijními zeměmi si stačí vzít k ruce třeba statistiky OECD. Česko se nemá čím chlubit. Nejde přitom jen o platy, ale také o vybavení škol nebo počet žáků na kantora.