Udělejme si jasno. Výsledkem personálních manévrů sociální demokracie není žádný triumvirát. Za volební výsledek strany převzal stoprocentní odpovědnost místopředseda ČSSD, ministr zahraničí Lubomír Zaorálek. Po sněmovním plebiscitu se buď stane premiérem, anebo skončí. V hospodě by se řeklo − buď se na postu volebního lídra udělá, nebo oddělá. Statutární místopředseda strany, ministr vnitra Milan Chovanec bude v pozadí administrativně řídit stranu, přesně podle stanov ČSSD.
Jestli mu pozice v závětří přinese body, se dá těžko odhadnout. Jistý čas na přípravu předpolí pro boj o předsednické křeslo ale mít bude. Mimořádný sjezd socialistů s volbou nového předsedy se uskuteční nejspíš za pět měsíců. Dosluhující premiér Bohuslav Sobotka už na něm bude leda jedním z delegátů.
Dělení funkcí není u socialistů nic nového. Vlády nad ČSSD se v roce 2001 dobrovolně zbavil Miloš Zeman, aby posílil svou šanci v budoucí prezidentské volbě. Post předsedy vlády si ponechal, partaj předal Vladimíru Špidlovi. Zemanovi manévr nepomohl. O hlavě státu rozhodovali v roce 2003 politici, je to ona památná volba, za niž se dodnes mstí „zrádcům“ z řad ČSSD. Straně ovšem změna prospěla. Ze 14 procent preferencí se v roce 2002 vyšvihla na 32 a vyhrála volby.
Další oddělení funkcí stranického předsedy a premiéra nastalo v Grossově éře. Tento šéf sociálních demokratů musel na jaře 2005 kvůli nejasnému financování koupě bytu pro změnu opustit premiérské křeslo a nahradil ho Jiří Paroubek. Ten nakonec vystřídal Grosse i v čele socialistů a preference partaje vytáhl z osmi k čtyřiatřiceti procentům.
Jestli na voliče podobným způsobem zafunguje emotivní Zaorálek, momentálně neformální šéf ČSSD, a zastaví pád volebních preferencí strany, není vůbec jisté. Změna může zafungovat, ale nemusí. Tentokrát mají socialistické personální manévry diametrálně odlišné kulisy.
Podobné snad jen v tom, že i nyní panuje ve straně neklid a malá důvěra v budoucnost, jak připustil expředseda Sobotka. Proti sociální demokracii stojí beztvaré hnutí ANO, které je schopné nasát hlasy z širokého politického spektra. V minulých volbách ho do sněmovny vynesli spíše pravicoví voliči, teď se k němu přiklánějí především lidé, kteří dříve preferovali právě socialisty.
Vedení sociální demokracie zkrátka není schopné držet s Andrejem Babišem krok, natož jeho marketing převálcovat. Takže není divu, že s malým zpožděním dal k dispozici svou funkci i volební manažer Jan Birke. Ani jeho nástupci není co závidět. Když odečteme letní prázdniny, kdy největším tahákem jistě nebudou partajní mítinky, zbývají na kampaň zhruba dva měsíce.
Přitom ještě pořád není jasné, čím chce vlastně ČSSD zaujmout. Dosavadní představení vzorků z programu typu progresivní zdanění oblibě strany opravdu neprospělo.
