Volebním kampaním chybí podle sociologa Daniela Prokopa silné téma. Občany podle průzkumů nejvíce trápí zadlužování země, zdravotnictví a jejich příjmy. Strany to však neumějí voličům prodat. „V amerických kampaních platí slogan, že je třeba prodat lidem to, co potřebují – je třeba je ale přesvědčit o tom, že to chtějí. Oproti tomu české strany prodávají něco, co lidé nepotřebují,” říká zakladatel výzkumné organizace PAQ Research Daniel Prokop.
Někteří politici míní, že nás čekají jedny z nejdůležitějších voleb. Bude tomu odpovídat účast voličů?
Sněmovní volby jsou vždy důležité. Mohou to být volby, po nichž se relativně nic nezmění. Anebo vytvoří autoritativnější vládu. Možné je také to, že odstaví Andreje Babiše od moci. Rozhodně nás čekají volby, které mohou výrazně změnit směřování politiky. Oproti sněmovním volbám z roku 2017 je výsledek hodně nejistý. Lze si představit tři až čtyři varianty vládního uspořádání.
Mají lidé oproti předchozím volbám větší motivaci změnit poměry?
Odhadnout volební účast je ještě těžší než výsledek. Podle některých výzkumů by měla být vyšší. Přibližně třetina voličů se ale rozhoduje v posledních dvou týdnech před hlasováním. Bude záležet na tom, zda některý ze soupeřů vytáhne opravdu účinný tahák. Minule se například Pirátům podařilo zmobilizovat mladé voliče, protože působili jako antisystémová strana. Letos to už tolik zabrat nemusí.
Miloši Zemanovi se při posledních prezidentských volbách podařilo zvýšit účast ve druhém kole v televizních debatách, v nichž akcentoval jednoduchá a přitom konfliktní témata, jako jsou migranti nebo kouření v restauracích. Nemalou část voličů polarizoval vůči elitám. Bude záležet na posledních čtrnácti dnech.
Jsou skupiny voličů, na které politici zapomínají?
Jedna skupina jsou senioři, na které se hodně orientuje ANO. Ale mezi seniory nejsou jen lidé, kteří volí pragmaticky podle peněženky. Těm, kterým záleží na budoucnosti jejich dětí a vnuků, nikdo nic nenabízí.
Druhá skupina jsou nízkopříjmoví pracující, kteří nemají dnes moc koho volit. Kdyby volili racionálně, tak si nevyberou. Paradoxně je nakonec více mobilizují strany, které netematizují jejich ekonomické problémy, ale ty kulturní. Nízkopříjmoví pracující pak často volí SPD. I sociální demokraté, kteří prosazují progresivní daň, mylně akcentují vyšší daně bohatým. Ale ti lidé nechtějí vyšší daně bohatým, oni chtějí nižší daně pro sebe. Je to takové volání po ekonomickém střetu, na který ale podle výzkumů česká populace moc neslyší.
Co mladí lidé?
Třetí skupina, která se přehlíží, jsou právě mladí lidé. Demograficky je ve skupině 18 a 24 let teď hodně slabý ročník, je tam asi šedesát procent lidí oproti generaci kolem 40 až 50 let, která má navíc zpravidla vyšší účast. Mobilizace mladých lidí má přitom sekundární efekty, jsou aktivnější na sociálních sítích a mohou mobilizovat i zbytek společnosti. Nevím, jestli byla chytrá strategie Pirátů z jara, kteří se hodně zaměřili na konkurenci Spolu a normalizaci image, protože tím trochu ztrácejí mobilizační potenciál mladých. Nepřítel Pirátů a STAN není jenom Spolu, ale i neúčast mladších ročníků.
Připadají vám letošní předvolební kampaně lepší?
Když se podíváte na úspěšné zahraniční kampaně, například v Británii, tak je tam vidět důraz na mobilizaci. Pořád vidíte toho člověka, jak hlásá k nějakému davu, strhává dav. Ty české kampaně mají stále spoustu videí, kde ti lidé jsou sami, něco říkají na nějaké lavičce a působí strašně osaměle. Někdo jim nakukal, že se musí ukázat jako normálnější lidé. Ale málo lidí zajímá ten lídr jako člověk, to zajímá voliče Andreje Babiše nebo Tomia Okamury. Voliči opozičních koalic vnímají jako lídra někoho, kdo dokáže mobilizovat pro dobrou myšlenku a že neustoupí po volbách.
Vidíte silné téma?
Těmto volbám takové téma chybí, což se může na účasti podepsat. Nejsem si jistý, zda vymezování oněch dvou koalic proti Babišovi někoho mobilizuje. Tím, že koalice upozorňují například na střet zájmů a systémovou korupci, neříkají nic nového, protože se to řeší už přes čtyři roky. Lepší by byla kampaň, která znejistí část Babišových voličů. Z tohoto hlediska by bylo vhodné se zaměřit na věci jako spolupráce předsedy sněmovny Radka Vondráčka s lichváři, zapojení Jaroslava Faltýnka do exekučního byznysu a rozdělování zakázek. To i jeho voliči vnímají dost citlivě, to je symbol porevolučního selhání.
Akcentoval byste covid, stav zdravotnictví, kvalitu vzdělávání, nebo zadlužení země?
Myslím, že část lidí by mohla přitáhnout transformace ekonomiky. Řada voličů jistě vnímá, že investovat by se nemělo pouze do betonu, ale především do lidského kapitálu. Snaží se o tom hovořit Piráti, ale nemají jednoduché heslo, které by to vystihlo.
Jejich slogan „Od montovny k mozkovně” vnímáte jak?
Zní to elitářsky. Když měla například ČSSD heslo „Konec levné práce”, říkal jsem si, jak ho chápe manuálně pracující člověk. Může si ho vykládat nejen tak, že by měl mít vyšší mzdu, ale i tak, že přijde o práci. Ve volební kampani určitě není dobré hrozit lidem ztrátou míst. Naopak bych zdůrazňoval možnost doplnit si vzdělání, rekvalifikovat se pro budoucí uplatnění. Nevymezoval bych se vůči lidem, kteří v montovnách pracují.
Nabízí vládní strany lepší recept?
Například ve schváleném Národního plánu obnovy, přesněji v jeho kapitolách věnovaných dopravě nebo zeleným tématům úplně chybí zaměření na regionální rozvoj. Typicky by zelený průmysl měl vznikat na Ústecku a Karlovarsku. To je další téma, které mi v kampani chybí.
A dál?
Určitě bych více akcentoval zadlužení státu, to z výzkumů vychází jako top téma pro voliče. Žádná ze stran se k němu ale bohužel nestaví čelem. Nemluví o tom, že snížením daně z příjmů vznikl strukturální deficit a podseklo se daňové inkaso o nějakých 120 miliard korun ročně, takže bude muset být minimálně půl na půl dorovnáno zvýšením daní a snížením výdajů státu. Vím, že se na tom nedají vyhrát volby. Ale kdyby některé uskupení říkalo, že musíme k daním přistupovat chytřeji, nedanit tolik práci, což je brzda regionů, téma by to bylo.
Takže strany dostatečně nemluví o záchraně ekonomiky?
Kromě toho, že se bojí o zadlužení a daních mluvit, programy jsou v řadě ohledů analogické. Když spočítáme návrhy koalice Spolu, vychází deficit okolo 200 až 250 miliard. U ANO je to podobné, pouze výdaje i příjmy jsou ještě o něco vyšší. Není tedy možné vybrat si, zda je rozpočtově odpovědnější Spolu nebo ANO. Chápu, že nelze vyhrát volby na zvyšování přímých nebo nepřímých daní, ale i to blufování by mělo mít jisté meze. Jinak může po volbách převládnout ve veřejnosti velké zklamání. Dvěstěmiliardové deficity Česko opravdu nepotřebuje.
Můžete tu částku rozvést?
Po zrušení superhrubé mzdy v rozpočtu chybí sto dvacet miliard. Zmíněné koalice dále navrhují zvýšení výdajů na vzdělávání a obranu o 60 miliard, snížení sociálních odvodů o dvě procenta. To je 30 miliard. Pak jsou tam mimo jiné daňové úlevy pro rodiče za dalších až 30 miliard. Když to všechno sečteme, chybí asi čtvrt bilionu. Na výdajové straně ale strany navrhují pouze snížení počtu úředníků o 13 procent, což přinese úsporu okolo pěti miliard. Dále jsou tam škrty v dotacích. S tím bych souhlasil, ale rozhodně bych je nesnižoval regionům.
Hnutí ANO v programu nemá prakticky žádné relevantní úspory, naopak hodlá navyšovat nad zákonnou valorizaci důchody, a to na dvacet tisíc korun do roku 2025. To by připravilo rozpočet o desítky miliard. ANO počítá i s růstem rodičovské, to by byly další velké náklady.
Chybí ještě v kampaních nějaké téma?
V amerických kampaních platí slogan, že v kampani je třeba prodat lidem to, co potřebují. Je třeba je ale přesvědčit o tom, že to chtějí. Oproti tomu české strany prodávají něco, co lidé nepotřebují a snaží se je přesvědčit o opaku. Proč například pravice nezdůrazňuje, že bude nutné reformovat zdravotnictví zvýšením spoluúčasti nebo nárůstem pojištění těm, kteří nechodí na preventivní prohlídky? Právě zdravotnictví vyšlo ve výzkumech jako druhé velké téma pro voliče hned po zadlužení státu. My jsme teď v takovém posttraumatickém šoku, o covidu se moc nechceme bavit, ale taková ta úzkost z udržitelností zdravotní oblasti zůstává. Strany to v programech mají, ale nemají vytažené v kampaních.
Připadá vám něco pozitivní?
Když srovnáme kapitoly o vzdělávání, tak ty jsou výrazně lepší než před čtyřmi lety. Kvalita programů v rodinné politice, u Spolu nebo Pirátů a STAN, je také výrazně lepší než minule. Problémem je, že se to nedaří dostat do popředí kampaně. Ale zase mám naději, že když se zformuje nějaká solidní vláda, tak jsou ty strany lépe programově připraveny než v minulosti.
Daří se volebním lídrům prosazovat celostátní témata v regionech? Jak moc se oblasti liší?
Česko by bylo ještě více rozděleno, kdyby byla vyšší volební účast. Ukázalo se to v posledních prezidentských volbách, kdy ve druhém souboji Miloše Zemana a Jiřího Drahoše se ještě více mobilizovali příznivci antisystémových a populistických stran. I nyní v chudších regionech výrazně více sbírá hlasy ANO a také SPD a KSČM. Kdyby ale účast na venkově byla stejná jako v Praze, rozdíly by byly ještě větší. Jinak řečeno, velká voličská účast by se demokratickým stranám nevyplatila.
Co by přesvědčilo lidi s nízkými příjmy, aby nevolili populisty?
Určitě by to byly jiné daňové změny, než které prosadily ANO, ODS a SPD nahrazením superhrubé mzdy 15procentní daní z příjmů. Spodní pětina zaměstnanců z toho nemá skoro nic, další pětina málo a zbylých šedesát procent hodně. Kvůli tomu mnohem více peněz zůstalo v bohatých regionech a ty chudé si moc nepomohly. Kdyby se reforma udělala obráceně a místo snížení daně se zvýšila sleva na poplatníka, vydělali by na tom nízkopříjmové skupiny obyvatelstva a chudé regiony.
Mohla by pravice přebrat na Ústecku a Karlovarsku antisystémovým stranám voliče?
Když za Mirka Topolánka přišla ODS s programem Modrá šance, mohli si lidé jednoduše spočítat, o kolik by si polepšili, kdyby stranu volili. Topolánek daňové změny mnohem více propagoval. Když lidem s nízkými příjmy řeknete, že si nepolepší o stokorunu, ale o 1500 korun, je to velký tahák. Naopak bohaté lidi na podobné návrhy nenalákáte. Víc bych nízkopříjmovým lidem vysvětloval, že lze udělat takovou reformu daní, která pomůže především jim a nikoliv lidem, kteří nouzí netrpí.
To by měl nyní zdůrazňovat Ivan Bartoš v Ústeckém kampani, kde je lídrem Pirátů a STAN. Ústecko dostává také méně peněz z rozpočtového určení daní. Zaměřil bych se na mnohem větší investice do škol, daně, které pomohou lidem s nízkými příjmy, a změnu rozpočtového určení daní, která by Ústecku nebo Karlovarsku umožnila, aby oproti jiným regionům nebyly penalizované. Všechno bych to shrnul do pěti bodů, byl by to Marshallův plán pro chudé regiony.
Daniel Prokop (37)
Vystudoval kvantitativní výzkum na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Jako sociolog působil mezi lety 2009 a 2018 v agentuře Median, kde se postupně vypracoval na ředitele výzkumu. V roce 2019 založil vlastní výzkumnou organizaci PAQ Research.
Dlouhodobě se zabývá chudobou a nerovným přístupem ke vzdělání v české společnosti. Publikoval několik odborných textů i knih, mezi nimi oceňované Slepé skvrny. V roce 2016 získal Novinářskou cenu za sérii čánků o praktické sociologii pro deník Právo.
