O slavné automobilce Praga se nedá tvrdit, že patří do kategorie zaniklých, či zapomenutých značek. Stále existuje. Především jako tvůrce závodních motokár a sportovních speciálů. Šance, že by opět vozila českého prezidenta je však již mizivá.
Firma s obrovskou šíří záběru. To bývala značka Praga. Vloni oslavila 110. výročí svého vzniku. "V podstatě není téměř žádný dopravní prostředek, který by neměla ve své nabídce," říká zakladatel Automuzea Praga a pravděpodobně největší žijící odborník na tuto značku Emil Příhoda.
Za založením stály významné pražské firmy Ringhofferovy závody a První česko-moravská továrna na stroje, ze které později vznikl strojírenský gigant ČKD.
Nejprve se montovaly z dovezených součástek licenční vozy Izotta Fraschini, později se kopírovala francouzská auta Charon a Renault. Skutečný úspěch ale přinesly až vlastní vozy. Nejdříve nákladní Praga V. Její vývoj už dostal na starost konstruktér a pozdější šéf automobilky František Kec. S jeho jménem jsou také spojené největší úspěchy.
Praga V byl těžký nákladní automobil, který se sice zásluhou svého šestilitrového čtyřválce s výkonem 27 kW zvládl pohybovat rychlostí pouze osmnáct kilometrů v hodině, ale zato byl schopen uvézt až pět tun nákladu. Protože se dodával i ve spojení s vlečným vozem, říkalo se mu tehdy Autovlak. Za více než deset let se vyrobilo více než tisíc kusů Pragy V. Během první světové války ho odebírala rakousko-uherská armáda, neboť auto zvítězilo nad všemi konkurenty při náročném kvalifikačním závodě dlouhém 2 tisíce kilometrů. Potřeba byla tak velká, že ho musely vyrábět ve svých provozech i jiné automobilky. Třeba Laurin&KLement nebo i italský Fiat.
Kec měl zásluhu i na vylepšení vůbec prvního osobního auta značky.Tím byl v roce 1911 Mignon. Automobil na pomezí střední a vyšší třídy byl využíván nejen jako osobní. Existovaly i užitkové verze - například sanitní vůz, valník, autobus nebo třeba pohřební. Jeden takový má ve své sbírce pan Příhoda. "Karoserii vytvořil plzeňský karosář Brožík, což byla absolutní špička v oboru. Praga v té době neměla vlastní karosáře, či čalouníky. Proto vlastně vyrobila jen podvozek a motor a zbytek dodělali karosáři," uvádí Emil Příhoda. Volba Brožíka byla logická, protože inženýr Kec se s Brožíkem osobně znal.
