Evropská sedmadvacítka sice není před letošní zimou v tak dramatické situaci jako loni, dopadá na ni však několik plíživých energetických problémů. Poškození potrubí Balticconnector v Baltském moři navíc vzbuzuje další obavy o bezpečnost plynové infrastruktury. Finové míní, že zřejmě nešlo o nehodu. Bezjaderné Německo znovu spoléhá na uhlí a pře se s Francií o podobu reformy trhu s elektřinou.
Evropa je na topnou sezonu dobře připravená. Dohoda členských zemí EU stanovila, že její zásobníky musejí být do počátku listopadu plné na devadesát procent a tento úkol se podařilo překonat. Už na začátku října byla evropská skladiště na 96 procentech kapacity. Problémem ale zůstává nevyzpytatelnost dodávek. Starý kontinent byl zvyklý na stabilní přísun suroviny plynovody z velké míry z Ruska, válka na Ukrajině ale tyto jistoty rozmetala.
Egypt hodnotí výpadky izraelského plynu
Ve druhém čtvrtletí letošního roku potrubní dovoz z Ruska tvořil čtrnáct procent místo dřívějších zhruba čtyřiceti. Hlavním unijním dodavatelem je nyní Norsko, které se na tomto importu podílí ze 44 procent, následuje Británie a Alžírsko. V případě LNG, který se na dovozu plynu podílí už ze dvou pětin, byly v uplynulém kvartálu suverénně největším obchodním partnerem sedmadvacítky Spojené státy. Přišla odtamtud téměř polovina zkapalněného plynu. S dvanácti procenty ovšem následovalo Rusko.
Odborníci už delší dobu upozorňují na to, že stoupající role LNG v Evropě s sebou přináší rizika větších cenových výkyvů. Starý kontinent o něj musí soupeřit s asijskými kupci. Obchod mohou narušit nenadálé události, jak v srpnu ukázala hrozba stávky v australských terminálech. Aktuálně ceny plynu rostou částečně kvůli obavám z vývoje na Blízkém východě, v nizozemském virtuálním obchodním uzlu TTF se zvedly z pátečních 38 eur za megawatthodinu na nynějších 49 eur.
„Zdá se, že ceny energií po krizi přespříliš reagují na zprávy, a to navzdory tomu, že rezervy EU jsou nyní již téměř stoprocentní,“ řekl Bloombergu Tim Partridge z poradenské společnosti Eyebright. Znepokojení vyvolalo oznámení, že Izrael kvůli bojům s Hamásem nařídil firmě Chevron přerušit operace na plynovém poli Tamar u svého jižního pobřeží. Část izraelského plynu za normálních okolností míří do egyptských LNG terminálů a odtud i do Evropy.
Káhira nyní posuzuje, jaké dopady bude odstávka mít. „Klíčová neznámá je doba trvání výpadku,“ řekl zmíněné americké agentuře Leo Kabouche z analytické společnosti Energy Aspects. Arabská země plánovala, že tento měsíc po letní pauze obnoví export zkapalněného plynu.
Není jasné, co se stalo s plynovodem Balticconnector
Další nervozitu vzbudilo uzavření plynovodu Balticconnector mezi Estonskem a Finskem. O víkendu v něm výrazně poklesl tlak a obě země se domnívají, že někde došlo k úniku. Dle dostupných zdrojů už se podařilo vypatrát poškozené místo na 77 kilometrů dlouhém potrubí, které bylo zprovozněno teprve z roce 2020. Propojené země tvrdí, že jim výpadek zatím potíže se zásobováním nepůsobí.
Efekt je hlavně psychologický, protože nehoda evropským zemím připomněla výbuchy plynovodu Nord Stream 1 a 2, ke kterým došlo před loňskou zimou a dosud nebyly objasněny. Od té doby se diskutuje o zranitelnosti energetické infrastruktury na moři, v Baltském zejména. Portál Yle uvedl, že kromě plynovodu byl poškozen i telekomunikační kabel mezi zeměmi.
„Je pravděpodobné, že poškození jak plynovodu, tak komunikačního kabelu je výsledkem vnější aktivity,“ uvedl podle Reuters prezident Sauli Niinistö. „Dnes jsem mluvil s generálním tajemníkem NATO Jensem Stoltenbergem. NATO je připraveno pomoci při vyšetřování,“ dodal prezident. Některá média již napsala, že finská vláda podezírá ze sabotáže Rusko.
Seizmologové však žádnou podezřelou aktivitu nezaznamenali. „Seizmická data nepotvrzují výbuch. Pokud k němu došlo, byl pod prahem detekce. A lze pochybovat o tom, že by taková malá exploze mohla něco výrazněji poškodit,“ řekla estonské stanici ERR Heidi Soosaluová z geologické služby země.
Dalším rizikem pro Evropu jsou vysoké ceny ropy, které v posledních měsících rostou v důsledku utlumování dodávek především ze Saúdské Arábie. Nyní kvůli podezření ze zapojení Teheránu do útoků Hamásu v Izraeli přibyly obavy z výpadků íránské suroviny, zastavení plavby v Hormuzském průlivu a útoku na saúdskoarabská zařízení. Americký senátor Lindsey Graham volá i po bombardování íránské ropné infrastruktury. „Bez ropy nebudou mít peníze. Bez peněz ztratí terorismus svého největšího sponzora,“ prohlásil.
Berlínu a Paříži dochází čas na nalezení kompromisu
Francie a Německo navíc zabředly do sporů o podobu unijní reformy trhu s elektřinou, což ohrožuje její harmonogram. Evropská komise přišla se svým návrhem v reakci na loňskou energetickou krizi v březnu a chtěla by uzavřít záležitost do konce roku. Před schůzkou energetických ministrů sedmadvacítky 17. října však nepanuje žádný optimismus.
Důvodem sporu je snaha Francie využit reformu k modernizaci své flotily 56 reaktorů, kterou provozuje zadlužená státní společnost EDF. Některé země v čele s Berlínem však tvrdí, že by šlo o státní podporu, která naruší vnitřní trh EU. Německo se obává, že Francie tak bude v pozici, kdy bude moci nabídnout nižší ceny elektřiny, čehož by mohl využít i strádající německý průmysl.
Francouzi však tvrdí, že hlavním důvodem německého odporu je protijaderná pozice země. Opakují, že Berlín udělal ve své energetické koncepci chybu, když se rozhodl raději spoléhat na ruský plyn, což nyní dopadá na energeticky náročné německé firmy. „Střelili se do nohy a teď chtějí střílet do našich, aby to srovnali,“ řekl Reuters pod podmínkou anonymity jeden francouzský představitel.
Německo, které letos na jaře zastavilo provoz posledních jaderných elektráren, sází do budoucna především na zelené zdroje. Zároveň se v zemi řeší otázka záložních plynových elektráren, které by zajistily výrobu elektřiny v době, kdy nefouká vítr a nesvítí slunce. Před letošní zimou se však sousední stát rozhodl prodloužit využití některých uhelných elektráren, aby měl jistotu dostatku elektřiny v době nejvyšší poptávky.
„Rezerva bude znovu aktivována, aby se ušetřil plyn při výrobě elektřiny a zabránilo se tak úzkým hrdlům dodávek plynu v topném období 2023/2024,“ uvedla vláda. Rozhodnutí vzbudilo kritiku za očekávaný růst uhlíkových emisí a pochybnosti o tom, zda se Německu podaří dosáhnout vytyčených klimatických cílů. Berlín tvrdí, že nadále usiluje o odchod od uhlí ideálně v roce 2030. Slíbil, že vyhodnotí dodatečné emise a navrhne kompenzační opatření.
