Návštěvu politiků v Bílém domě máme tendenci posuzovat očima Čechů. Unikají nám tak souvislosti, které na první pohled nejsou zřejmé, protože se soustředíme na příliš velké detaily. Takové bylo i setkání Andreje Babiše a Donalda Trumpa. Zatímco probíráme, zda oba státníci řešili vrtulníky, Huawei či dostavbu Dukovan, chybí nám nadhled a přehlížíme hlavní motivaci. Americký prezident se nikdy neschází s nikým jen z plezíru, děje se tak vždy jen v případě, že něco potřebuje. Pár prodaných vrtulníků pro něj přitom nehraje roli.
Když si zpětně projdete témata setkání Babišovy a Trumpovy administrativy, zarazí vás široký záběr. Neexistuje v podstatě oblast vzájemných vztahů, která by nebyla alespoň částečně dotčena. Na americké straně „stolu“ bylo obsazení nadmíru špičkové. Jasný signál, že jde o setkání, které má strategický význam. A právě z hlediska globální strategie je na něj třeba nahlížet. Pokud bych měl hlavní vzkaz jednání přetlumočit maximálně srozumitelně, tak bych volil vyjádření, že Američané se Čechů chtěli zeptat, zda a případně jak velcí jsou jejich spojenci.
Proto obě delegace probírají nepřeberné množství témat. Američané si tak zjišťují, zda s Českem mohou počítat, nejde vůbec o hloubku témat. Jde o postoje. Američtí prezidenti vždy hovoří z pozice síly a chtějí, aby na druhé straně stolu seděl také někdo, kdo má situaci ve své zemi pevně pod kontrolou. Česko a zejména Babiš jsou pro tento účel ideální.
Dominantní politik ze země ve středu Evropy. Představy progresivistů o nemožnosti jednat s trestně stíhaným státníkem jsou značně naivní. Trump nemá problém jednat se saúdským princem, přestože moc dobře ví, že to byl on, kdo nechal zmizet nepohodlného novináře. V jejich strategii podobné ohledy nehrají žádnou roli. Zkrátka silná země a silný lídr.
Babiš často zdůrazňoval, že konečně navázal vztah s Trumpem, který se bude v budoucnosti hodit. Ve skutečnosti Trump navázal vztah s Babišem. Pro současného amerického prezidenta mají prioritu obchodní smlouvy s jednotlivými mocnostmi. Vyjednává se i smlouva o volném obchodu EU se Spojenými státy. Tu může ve finálních jednáních zablokovat v podstatě kterýkoliv členský stát EU, přestože vyjednává Evropská komise. To ovšem neznamená, že jednotlivé země nemohou na Brusel při vyjednáváních tlačit.
„Přítel“ ze středoevropské země se v takovou chvíli může náramně hodit. Už při tiskové konferenci po jednání Babiš řekl, že si Trump postěžoval, že jednání s EU jdou hůře než s Čínou. Český premiér pak prohlásil, že se zeptá eurokomisařky, která má vyjednávání na starosti, zda by jej nešlo zefektivnit. První plody nové spolupráce tak máte přímo před sebou, jen jste si jich možná nevšimli.
Stejně tak můžeme nahlížet na Babišovu návštěvu CIA. Řešíme, zda jde o Huawei či některou jinou kauzu, ale ve své podstatě to není důležité. Může jít úplně otevřeně o potvrzení ochoty českých zpravodajských služeb spolupracovat s těmi americkými. Dokonale by to vysvětlovalo i přítomnost šéfa BIS Michala Koudelky. Jistě je schopen americkým kolegům popsat na čí straně čeští zpravodajci stojí a hlavně, kdo je jejich největší hrozba.
Při tomto pohledu je zřejmé, že Babišova schůzka je možná diplomatickou událostí desetiletí, pokud odmyslíme předsednictví ČR v EU. Český premiér se chtě nechtě bude muset přimknout ke Spojeným státům jako hlavnímu spojenci, když to jednou řeknete v Bílém domě, už se z toho těžko vyvléknete. Rusko a Čína od tohoto týdne stojí na druhé koleji, minimálně na vládní úrovni.
To nepochybně není dobrá zpráva pro prezidenta Miloše Zemana. Na druhou stranu právě on je nejvíce pragmatický z českých politiků. Z jeho posledních kroků se dokonce zdá, že ví, že Babiš v podstatě nemá jinou možnost. Už jenom kvůli tomu, že jsme v NATO a USA jsou větší obchodní partner než Rusko a Čína dohromady. Svými výroky, které se mohou zdát na první pohled proruské či pročínské, tak ve skutečnosti jen může minimalizovat škody, které směrem k oběma zemím Babišova návštěva Spojených států napáchá.
Český premiér má navíc velké štěstí, že na domácí scéně se nachází v poměrně komfortní situaci. Jeho elektorát nepochybně ponese schůzku s Trumpem lépe, než by nesl třeba schůzku s Barackem Obamou. Nemusí tak nic složitě vysvětlovat a opakovaně popírat svá předchozí vyjádření. Možná proto Babiš během návštěvy Washingtonu působil tak uvolněně. Zkrátka si jen užíval hvězdný moment své politické kariéry.
My jsme zase o něco chytřejší. Zatímco se část veřejnosti sžírala obavami o směřování země do Ruska či Číny, Američané dokázali dokonale využít situace a možná se nacházíme v pevnějším poutu s USA, než tomu bylo v minulosti. Americký tábor ovšem už není tábor Evropské unie. A zdá se, že americký prezident velmi dobře chápe, že v zemích Visegrádské čtyřky může najít zajímavého spojence s přesahem do rozhodování EU.
