„Kdyby některé věci, které v těchto dnech zaznívají v české debatě, zazněly - dejme tomu - ve Francii nebo v Německu, bylo by z toho pozdvižení. Nejen kvůli rozdílné náladě ve společnosti, ale také proto, že okolní svět by si toho okamžitě všiml,“ míní Stroehlein. Naproti tomu Česko, Slovensko a Maďarsko, tedy tři ze čtyř zemí visegrádské skupiny (V4), podle něj žijí v „pohodlné izolované bublině“.
Právě země V4 jsou v současnosti nejhlasitější opozicí vůči návrhům Evropské komise na přerozdělení části žadatelů o azyl z Itálie, Řecka a Maďarska mezi ostatní státy osmadvacítky. Do diskuse o kvótách a do obecnější debaty o nynější migrační a uprchlické vlně, tvořené lidmi ze Sýrie a dalších zemí Blízkého východu a Afriky, se často promítají xenofobní a protimuslimské nálady.
Nejsilnější, nejextrémnější protimuslimská rétorika zní ze země, kde s nimi nemají vůbec žádné zkušenosti
A nejde jen o internetové diskuse. Maďarský premiér Viktor Orbán při své návštěvě Bruselu před týdnem před novináři obhajoval „historickou zkušeností“ právo Maďarů žádat, aby v jejich zemi nežily velké skupiny muslimů.
V Česku, jak připomíná Stroehlein, je nejhlasitější skupina Islám v ČR nechceme biologa Martina Konvičky. „Je zajímavé, že nejsilnější, nejextrémnější protimuslimská rétorika zní ze země, kde s nimi (s muslimy) nemají vůbec žádné zkušenosti,“ poznamenal zástupce HRW.
Větrání diskuse
„Daleko závažnější“ však podle něj je, když podobné uskupení podpoří v rozhovoru pro média také prezident Miloš Zeman. „Je to bizarní. Myslím, že kdyby se něco podobného stalo v členském státě EU, jehož jazyku rozumí více lidí, nastala by úplně jiná situace,“ podotkl Stroehlein. HRW i on sám už některé kontroverzní výroky českých politiků a aktivistů přeložil do angličtiny a zveřejnil na internetu.
„Jakmile se to dostane z české bubliny a někdo pár článků a citátů přeloží, začnou se ostatní divit. Pomalu se to děje. Je třeba tu uzavřenou debatu vyvětrat,“ poznamenal Stroehlein.
Není to samozřejmě poprvé, kdy se politici snaží využít a rozehrát obavy a strach občanů. V Česku se tak už v 90. letech podle něj choval například Miroslav Sládek, který ale vždy zůstal okrajovou postavou politické scény. „Není to nové. Ale myslím, že je to silnější a víc v hlavním proudu než kdykoli dříve. A to budí obavy,“ míní zástupce HRW.
