Vláda už nespoléhá na evropské řešení a pojistila si energetickou stabilitu vlastním zastropováním cen elektřiny i plynu. Jedna kilowatthodina silové elektřiny tak bude stát nejvýše šest korun a v případě plynu to budou tři koruny včetně daně. Státní pomoc domácnostem a malým a středním firmám, takzvaným maloodběratelům, podle odhadu vlády nevyjde na víc než 130 miliard korun, někteří analytici se ale obávají, že to může být i výrazně více.
S nově vzniklým vládním pracovním týmem, který má od předminulého týdnu agendu na starosti, se příprava národního zastropování výrazně zrychlila. Ministr Financí Zbyněk Stanjura (ODS) ovšem upozornil, že české řešení ještě není kompletní a bude doplňovat nebo zohledňovat to evropské. Analytici přesto českou cestu podporují. Evropská komise má sice konkrétní plán regulace cen představit už v úterý nebo ve středu, část analytiků je však vůči němu skeptická a domácí regulaci vnímá minimálně jako dobrý záložní plán.
„Není na co čekat. Je třeba mít připravené řešení, které může fungovat buď samo o sobě, nebo být komplementární k evropskému. Takové varianty existují a vůbec nemusejí znamenat ohrožení solidarity napříč unií. Nemá-li dojít k rozkladu ekonomiky a destabilizaci politického systému, je třeba konat,“ sdělil deníku E15 minulý týden partner EY pro energetiku ve střední a jihovýchodní Evropě Blahoslav Němeček.
Někteří experti, kteří si nepřáli být jmenováni, se dokonce obávají, že český lék na vysoké ceny energií nakonec bude jediným nástrojem, který budou mít firmy, domácnosti a veřejný sektor k dispozici.
Stanjura připouští, že odhadovat státní náklady je kvůli rozkolísaným trhům takřka nemožné. Zmíněných 130 miliard vnímá jako horní strop. Uhradit je chce výnosem z daně z neočekávaných zisků, takzvané windfall tax, která má platit tři roky a každoročně do rozpočtu přinést kolem 70 miliard korun. Dále chce k tomuto účelu použít také zisky státních firem nebo příjmy z emisních povolenek.
Zakladatel energetické skupiny Amper Jan Palaščák se nicméně obává konkrétního nastavení regulace, zejména varuje před tím, že konečný účet může být po započtení zbylých sektorů mnohem vyšší. „Pro celou ekonomiku vyjde každá 100eurová kompenzace mezi burzovní a stanovenou cenou přibližně na šest miliard eur, v přepočtu asi 150 miliard korun,“ vypočítává Palaščák s tím, že u zastropování chybí motivační složka k úsporám. Pokud by na evropské úrovni nedošlo k dohodě, pak by zastropování na slibovanou úroveň 200 eur za megawatthodinu vyšlo na bezmála půl bilionu korun, alespoň při tomto zjednodušeném modelu a při dnešních burzovních cenách. Dnes se spotová cena pohybuje kolem 500 eur za megawatthodinu. A to je jen účet za elektřinu.
Podobně to vidí i hlavní ekonom společnosti Deloitte David Marek. „Rychlý výpočet: 172 miliard korun za elektřinu i plyn pouze v případě domácností a při současných tržních cenách. Nejsou do toho započteny malé firmy, živnostníci ani průmysl nebo veřejný sektor. S nimi to bude ještě mnohem víc a zásah do státních financí tak bude enormní,“ varuje Marek s tím, že dotovaný objem energií by měl být limitován stejně jako například v Rakousku.
Palaščák ale upozorňuje, že odhadovat náklady státu je v tomto případě velmi složité. „Neznáme parametry dohod, které stát připravuje s výrobci elektřiny a s veřejným sektorem. Výsledná suma nákladů tak může být o poznání nižší a nejspíš i bude,“ dodal. Výrobci elektřiny by podle expertů z trhu mohli poskytnout slevu na dodávky pro domácí trh za již dříve poskytnutou půjčku na burzovní garance.
Odborníci blízcí vyjednávání navíc hovoří i o variantě, při níž by strop pro veřejný sektor a velkoodběratele, tedy průmysl, byl vyšší než u domácností. V neposlední řadě je ve hře stále ještě evropské řešení, které s náklady státu ještě přece jen může zamíchat.
Vysoko nastavený strop
Analytik J&T Michal Šnobr upozorňuje, že při započtení regulované složky zastropování u elektřiny vychází na 240 eur za megawatthodinu namísto původně avizovaných 200. U běžné domácnosti se spotřebou kolem tří megawatthodin ročně pak roční platba za elektřinu vychází kolem 24 tisíc korun.
Například u skupiny ČEZ, která má největší podíl na trhu dodávek elektřiny, vyjde nový nefixovaný tarif na dobu neurčitou a pro běžnou domácnost na bezmála deset tisíc korun za megawatthodinu včetně daní. Při zvoleném zastropování by taková domácnost ušetřila šest tisíc korun ročně a po odpuštění poplatků za obnovitelné zdroje to v tomto modelovém případě může být o dalších 1800 korun víc.
U plynu se pak horní hranice nastavená vládou pohybuje na úrovni 120 eur za megawatthodinu.
Řešení pro průmysl, tedy velkoodběratele, chce vláda představit ve středu poté, co Evropská komise zveřejní evropskou cestu. V tomto ohledu je ale důvodů pro čekání podle expertů víc. Zastropování cen pro tento segment totiž vláda nehodlá řešit kompenzacemi pro dodavatele energií jako u domácností, ale slevami přímo u hlavních tuzemských výrobců elektřiny, tedy skupiny ČEZ, EPH a Sev.en Energy. I přes složité vyjednávání i veškeré technické překážky, které s tím souvisejí, však finální podoba dohody podle informací deníku E15 vzniká i v této oblasti.
Průmysl slíbenou pomoc vítá s úlevou, přestože konečný návrh ještě není znám. Například průmyslová skupina BR Group zastropování cen vnímá jako naprosto nutné opatření k tomu, aby v Česku vůbec mohla nadále vyrábět. Část svého podnikání kvůli konkurenceschopnosti přemístila do zahraničí už nyní. Její výrobce lan Lanex část produkce přemístil do Polska, společnost Conrop Bolatice, výrobce průmyslových vaků, zase do Turecka.
„Zatím jsme u obou firem přemístili jen nepatrnou část výroby, maximálně deset procent, bez zásahu státu by ale hrozilo hromadné propouštění. Nárůst ceny elektřiny je opravdu bezprecedentní a alarmující. Loni jsme za elektřinu platili měsíčně zhruba 1,2 milionu korun, teď platíme desetinásobek. Poslední kroky vlády nám ale dávají naději,“ říká Jiří Brož, výkonný ředitel společnosti Lanex Bolatice.
