Státní dluh České republiky ke konci června dosahoval 1,789 bilionu korun a zůstává nejvyšší v historii země. Na každého Čecha tak připadá zhruba 169 tisíc korun. Stát se nepřetržitě zadlužuje už přes dvacet let.
Když prezident Miloš Zeman a tehdejší ministr financí Andrej Babiš před třemi lety rozstříhali dluhopis ve výši jednoho milionu korun, znamenalo to, že se poprvé skutečně snížila jistina státního dluhu. Do té doby se snižovaly pouze úroky. Milion, který hlava státu s takovou pompou na snižování dluhu věnovala, bylo ovšem jen symbolické gesto.
Nikoli však kvůli hodnotě cenného papíru, který hlava státu na umoření dluhu věnovala. Než se šéf státní pokladny stačil vrátit na své ministerstvo, dluh opět narostl. Taková je realita. Za připomenutí ovšem stojí Babišův slib, že ačkoli vláda neplánuje žádnou privatizaci, z jejíhož výnosu by se dal dluh splácet, osobně časem přijde „s nějakými iniciativami“, které by k umořování dluhu přispěly.
Jako možnost zmínil prodej nepotřebných nemovitostí. Zůstalo u slibů a kabinet hned v následujících dvou letech dál hospodařil se schodkem. Zlom přišel loni. Díky evropským penězům skončil státní rozpočet přebytkem dosahujícím téměř dvaašedesáti miliard a náklady na obsluhu dluhu se podařilo snížit na nejnižší úroveň od roku 2010.
Státní dluh se tak snížil o 59,6 miliardy korun a představoval 1,613 bilionu. Taková situace už se letos těžko zopakuje – evropských prostředků ubývá a rozpočtový přebytek také nehrozí. V květnu ale Babiš ještě jako úřadující šéf rezortu financí prohlásil, že na konci tohoto roku bude státní dluh stejný jako loni. Toho by ministerstvo financí mohlo podle některých ekonomů dosáhnout například tím, že by čerpalo část své likviditní rezervy, která byla v minulých měsících posílena převodem volných prostředků zdravotních pojišťoven a Správy železniční dopravní cesty do státní pokladny u České národní banky. Přesto dál platí, že Česká republika dlouhodobě patří mezi nejméně zadlužené země Evropské unie.
| Miloš Zeman, kdysi první polistopadový premiér, který vědomě Česko zadlužil, se svůj rozpočtový hřích pokusil po zvolení do nejvyšší ústavní funkce odčinit. Založil Nadační fond na snížení státního dluhu. Do jeho umořování sice chtěl zapojit co nejvíce občanů, apeloval však především na ty bohaté. Osobně do něj každý měsíc posílal třetinu svého platu, tedy šedesát tisíc korun. Peníze ze sbírky měly sloužit k výkupu českých státních dluhopisů s nejdelší maturitou, ty se následně likvidovaly. K nejúspěšnějším počinům fondu patřila v roce 2014 charitativní aukce 27 velikonočních kraslic ztvárněných známými osobnostmi s výtěžkem přes dva miliony korun. Financí na konto fondu ovšem přibývalo pomálu, klesal i počet dárců. Konečnou bilancí tak byl nákup státních dluhopisů v celkové výši pět milionů. Původní poslání fondu se v roce 2015 zásadně změnilo. Správní rada rozhodla, že veškeré disponibilní prostředky rozdělí projektu Fondu ohrožených dětí Klokánek. Následně se účel prezidentského fondu oficiálně rozšířil tak, že kromě splácení státního dluhu zároveň slouží k podpoře „činnosti nestátních zařízení poskytujících dětem namísto ústavní výchovy přechodnou rodinnou péči“. |
